Praha – Vysočany, 20. srpna 2026
Drazí sluníčkáři – naši lepševičtí přátelé!
Ve vážné situaci, kterou v současném obrodném procesu v naší zemi a naší straně prožíváme, máme oči upřeny na vás. Každodenně sledujeme zprávy DeníkuN a Českého rozhlasu. Známe vaše znepokojení, v tom jsme si za jedno. Slyšeli jsme celou řadu pozdravných projevů a odpovědí na dopis rodiny Kolářových. Je nám známo, jak úzkostlivě sledujete všechny události kolem obrodného procesu u nás, a my vám to nemáme za zlé. I my trneme obavami o budoucnost naší vlasti.
Nechceme, aby se u nás vrátily doby, kdy byla porušována zákonnost atd., jsme všichni pro obrodný proces jak v zemi, tak i na pravici. Jsme ale kategoricky proti tomu, aby se v rozhlase, tisku a televizi vytvářela žlučovitá atmosféra proti prezidentovi a jiným spřáteleným zemím a stranám. Věřte nám, že to nejsme my, kteří rozpoutali kampaň proti vojenskému cvičení prezidenta, na urychlený odsun názvu knihovny a spojenců z naší země. Věřte, že nám je hanba a stydíme se do hloubi našich duší za ty lidi, kteří licoměrně jedním koutkem úst se vydávají za přátele Pravdy a Lásky a druhým koutkem štvou a volají po okamžitém odchodu prezidenta.
My nikdy nezapomeneme na zradu, kterou na nás spáchali naši politikové v čele se Zemanem v roce 2013, když odmítli pomoc Karla Schwarzenberga. To oni všichni zapříčinili, že padlo tolik věrných dcer strany, to oni zapříčinili smrt tisíců našich občanů, oni zavinili potupnou okupaci našeho státu dezoláty a ztrátu naší internetové suverenity.
My ale také nikdy nezapomenete, kdo nám přinesl svobodu, za kterou položili životy vaši otcové a děti.
Drazí sluníčkáři, naše přátelství, naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví na Prague Pride, na Letenské pláni a na dalších bojištích Milionu chvilek. Naši nepřátelé se nemění, jsou to titíž Motoristé a jejich Turkové, jenže jsou nyní zkušenější a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá. A právě proto, že jsme si vědomi nebezpečí, které nám hrozí ze strany babišismu, distancujeme se nejen od rezolucí, které vyzývají k odchodu prezidenta, ale distancujeme se i od autorů a původců těchto rezolucí.
Vždyť každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti, který je pro budování hodnotové společnosti, pro upřímné opravdové přátelství s prezidentem, nemůže být na překážku v jeho každodenní práci pro společnost přítomnost BIS a Zdislavy Pokorné. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji.
Jenom lidem nečestným, politickým obojetníkům, lidem falešným a s nečistým svědomím může být tato situace proti mysli. A takoví ať se bojí. My jako matky a otcové, kteří mívají často své syny na širokých letenských pláních na demonstracích, děkujeme vám za bratrské jejich přijímání, za vaši lásku k našim dětem.
Drazí sluníčkáři!
Stojíme na stráži, víme, kdo je nepřítel a co od něho můžeme očekávat. Nikdy nepřipustíme, aby se vrátily předpavlovské poměry.
Podle slov našeho Václava Havla střežíme jako oko v hlavě naše přátelství s Pražáky a prohlašujeme, že nenecháme beztrestně špinit a pomlouvat naše přátelství stvrzené společně politou krví nikým, ať sedí na místě sebevyšším.
Víme, kdo jsou naši přátelé, víme, kdo je náš spojenec, víme, kdo nás nezradí, na koho se máme obrátit v nouzi nejvyšší.
Jménem podepsaných standruhů, členů strany, nestraníků, členů MCH, mládežníků z vysočanské Pragovky a jejich rodinných příslušníků, pozdravujte všechen lepševický lid, vyřiďte bojové pozdravy všem příslušníkům vašich neziskovek. Jste u nás vždy srdečně vítáni našimi poctivými lidmi, námi všemi.
Pravda a láska!
Jan Klán


Prezident Pavel, kterému události okolo 21. srpna 1968 srozumitelně vysvětlil jeho otec, hovořil při výročí u budovy rozhlasu o rusky hovořících vojácích se samopaly. Já jsem tehdy před pár dny narukoval na základní vojenskou službu a protože jsem se ruštinu učil od 4. třídy, pak na střední škole a posléze na škole vysoké, (celkem 12 roků), uměl jsem rusky poměrně slušně. Přesto mi v srpnu 1968 dělalo dost problémů porozumět vojákům se samopaly, kteří v té době byli všude okolo nás v ulicích a jimž jsme se snažili vysvětlit, že by se měli vrátit domů. Že by mě ve školách učili nějakou jinou ruštinu? Nikoli. Oni ti vojáci mluvili ukrajinsky. Pan Petr Pavel se ovšem setkával jen s vojáky se samopaly, kteří mluvili rusky.
Autor u toho chlastal?