Jan Lipavský se vrátil z Ukrajiny a česká politika má zase svého válečného hrdinu. Podle dramatického podání málem připomíná cestovatele z první linie: při návratu prý seděl ve vlaku, který málem zasáhl ruský dron. V této eseji ale ponechme stranou, co přesně se stalo. Důležitější je jiná otázka: když je pan ministr na sociálních sítích takový válečník, proč se mu vlastně nechce na dovolenou na Krym? V minulosti tam byl zván a to ještě v době, když byl ministrem zahraničí.
Tam by mohl svoji odvahu předvést bez filtrů, tiskových konferencí a bezpečné vzdálenosti. Na internetu se totiž řinčí zbraněmi báječně. Jeden status, druhý status, několik silných slov a člověk je skoro maršál. Jenže skutečná fronta nemá tlačítko »odhlásit se«.
Lipavský rád mluví o další vojenské pomoci Ukrajině a ve veřejné debatě se objevují i české letouny L-159. Výborně. Návrh je tedy prostý: kdo žádá další vojenské prostředky, mohl by alespoň jednou ukázat, jak moc své vlastní válečné řeči myslí vážně.
Pošlete pana »modrou knížku« na Ukrajinu! Ne jako generála od klávesnice, ale jako dobrovolníka politického příkladu. Pan Spejbl by přece měl jít první. Když už ostatním vysvětluje, jak důležité je být odhodlaný, statečný a připravený něco obětovat.
Protože nejjednodušší válka je vždycky ta, do které posíláte někoho jiného.
A jak vypadá nejstatečnější první linie?
Ta, která vede mezi gaučem, mobilem a tlačítkem »Publikovat«.
Jan Klán
Lipavský sám se přeceňuje. Rusové musejí mít z Lipavského srandu, jak je na Ukrajině posraný strachy.