Co kdyby prezident Pavel trpěl »sandokanismem«?

Politická satira

Diagnóza: Chronická touha opouštět domovské sídlo a vyrážet za dalším dobrodružstvím, ideálně s fotografem v zádech.

Hlavní příznaky:

• Nutkavá potřeba cestovat do exotických i neexotických destinací.
• Každou zahraniční cestu doprovází reprezentativní fotografie s výhledem.
• Zvýšená odolnost vůči domácím problémům – ty počkají do návratu.
• Heslo: »Řád a klid…, hlavně na cestách.«

Průběh onemocnění:
Nemocný má pocit, že prezidentská kancelář je jen přestupní stanice mezi letištěm a další zahraniční návštěvou. Každé pozvání do ciziny vnímá jako neodolatelné volání džungle.

Léčba:

• Dva týdny bez služebního speciálu.
• Povinný pobyt na Hradě.
• Každodenní kontakt s domácími problémy občanů.
• Fotografování pouze na Pražském hradě.

Lékařská zpráva z Hradu

Pacient: Petr Pavel
Předběžná diagnóza: Sandokanismus.

Pacient vykazuje silnou potřebu neustále vyrážet na výpravy. Po spatření státního letadla dochází ke zrychlení tepu a spontánnímu plánování další zahraniční mise. Domácí agenda se u pacienta projevuje pouze přechodně a zpravidla mizí po vzletu.

Prognóza je nejistá. Pokud nebude omezen přísun zahraničních cest, mohl by si prezident začít myslet, že Pražský hrad je cestovní kancelář s prezidentskou přepážkou.

Jan Klán