Tak takhle nám pan prezident přátele nenadělá…

Vypůjčil jsem si pro nadpis článku a parafrázoval jsem pasáž z Osudů dobrého vojáka Švejka.

Ale teď už budu ve svých úvahách původní. Vyjádřím se k fragmentům projevu prezidenta Pavla pronesenému ve VS OSN. Protože nic jiného zatím v českých médiích zveřejněno nebylo nežli fragmenty a oslavný popis vystoupení prezidenta Pavla na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN.

Pokud pan prezident odsuzuje agresi Ruska na Ukrajině, tleskám mu. Ano, bylo to jasné porušení mezinárodního práva. Nechci filozofovat o tom, co tomu předcházelo. O tom, jak se Francie a Německo pokusily oblafnout Rusy dvěma rundami Minských dohod, aby získaly čas na vyzbrojení Ukrajiny. Nemá smysl o tom hovořit, ani to není v tuto chvíli zajímavé v kontextu projevu Petra Pavla.

Je ale zajímavé, že se náš prezident jaksi zapomněl zmínit o jiných hrůzách tohoto světa. Mám na mysli například hrubé porušení mezinárodního práva, které způsobily svou agresí vůči Íránu Spojené státy a Izrael. Vyvraždění významné části vedoucích činitelů íránského státu a jeho armádních sil na počátku agrese je opravdu novátorským činem ve světové politice, nemajícím obdoby. Dobře, lídrů Íránu mně nemusí být příliš líto. I když jejich likvidace je opravdu hrůznou ukázkou imperialistické politiky. Je mi spíš líto těch 170 perských děvčátek, která byla zavražděna při americkém bombardování, jak to ostatně konstatovala i OSN před pár dny, v dívčí škole, kterou americká zpravodajská služba s neschopností sobě vlastní vyhodnotila jako vojenský cíl.

A co naši přátelé v Izraeli, kteří dokázali během poměrně krátké doby zbavit života asi 70 tisíc Palestinců v pásmu Gazy, z toho jsou snad tři desítky tisíc dětí (tato čísla používá americký senátor židovského původu Sanders). V současné době izraelská vláda zastavila vojenské operace v pásmu Gazy, ale pokračuje, řekl bych, v »humanitární blokádě« tohoto nešťastného města, kde nezůstal kámen na kameni. V jordánských skladech je prý uskladněno 900 invalidních vozíků pro palestinské děti těžce zraněné při válce mezi Izraelem a Hamásem. Není síly, ale ani zájmu ze strany Spojených států, které by donutily Izrael, aby se tyto vozíky do pásma Gazy dostaly. To už je něco, co se dotklo i mého okoralého srdce… Zavražděná íránská děvčátka a palestinské těžce zraněné děti bez invalidních vozíků, které rezavějí ve skladech v Jordánsku.

Prezident Pavel ničemu z toho pochopitelně nevěnoval pozornost. Nicméně stačil vyplísnit Čínu za to, že nevyvíjí tlak na Rusko, aby skončilo s válkou na Ukrajině. Řekněme si otevřeně, že takovéto politické lekce vůči zemi jako je Čína, která je dnes velmocí srovnatelnou se Spojenými státy, s vlivem ve světě vliv Spojených států dnes snad i převyšující, je hloupé. Je to prostě ideologické blouznění z dílny Koláře a Žantovského, naše IQ 107 by na to pochopitelně nepřišlo.

Zdokladuji svá předešlá slova na dvou příkladech. Podle některých českých médií výzvu Rusku, aby okamžitě ukončilo válku na Ukrajině příměřím, podepsalo několik desítek zemí. Ano, je to pravda. Jsou to země v politickém orbitu Západu. Ať už jsou to země západní Evropy nebo jsou to USA, Japonsko či Austrálie, Kanada atd. Z třetího světa tam mnoho zemí není. A víc těch zemí ani nebude při případném hlasování o nestálém členovi Rady bezpečnosti na léta 2032 a 2033. A tyhle země si ještě rozdělíme při hlasování o našem případném členství, coby nestálého člena Rady bezpečnosti, s Arménií, která se vydala cestou stejné kandidatury jako Česká republika.

Čínská lidová republika má dnes vliv na politiku střízlivě odhadnuto 60 až 70 zemí… Její ekonomicko-politický projekt Pás a stezka zasahuje zhruba stovku zemí z několika kontinentů.

Tedy výzvu Západu Rusku podepsalo 50 států, Čína má vliv řekněme na 60 až 70 států.

Rusko má určitý vliv na státy zejména v Africe či Asii, které odebírají ruské obilí a některé z těch nejchudších států dostávají obilí od Ruska dokonce zdarma.

A pak jsou zde muslimské státy, vlastně desítky těchto států… Ani slovo kritiky z úst českého prezidenta na adresu Izraele jistě nevnímají tyto státy příliš pozitivně.

Ke zvolení nestálého člena Rady bezpečnosti by potřebovalo Česko podporu bezmála 120 států.

Pane prezidente, nevím, jestli jste svým projevem spíš nerozdupal porcelán jako slon, nežli abyste něčemu konstruktivnímu pomohl. Kandidatura Česka do Rady bezpečnosti se podle mně po prezidentově projevu přesunula do říše snů a pohádek.

Jiří Paroubek