Sešli jsme se k rozhovoru pro iportaL24.cz v objektu s příznačným jménem – Hotel Ort v Nepřívěci u Sobotky v atraktivní turistické oblasti Český ráj. Ale řeč nebyla jen o hotelnictví. Václav Ort má za sebou bohaté zkušenosti, díky kterým ví, kam upřít svou pozornost v případě zvolení do Senátu. Posuďte sami…
Co vás vedlo k tomu kandidovat do Senátu? Kandidujete tam poprvé?
Nikdy jsem do Senátu nekandidoval a musím říct, že to je pro mě velká čest, neboť mě oslovila řada lidí a ten hlas jsem já osobně vyslyšel. A vzhledem k tomu, že se jedná o volební obvod číslo 37, což představuje okres Jičín a část okresu Nymburk, bylo mé rozhodnutí daleko jednodušší, neboť celý život žiji a pracuji v okrese Jičín, ale znám problematiku obou okresů. Troufám si říct, že v okrese Jičín je jen málo rodin, které mě neznají.
Jaká je vaše původní profese?
Mé původní povolání je zemědělec. Vyrostl jsem na vesnici, vystudoval zemědělskou školu v oboru pěstitel chovatel. A také právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a získal titul doktor práv. Pracoval jsem v hospodářském vedení JZD Libošovice, Mladějov, Samšina a po sloučení v největším zemědělském podniku ve východočeském kraji. To je JZD Nástup Sobotka. Osobně jsem zažil největší rozmach zemědělské výroby v Československé republice, která vedla k úplné samostatnosti ve výrobě potravin.
Samozřejmě, toto je téma, které je velice aktuální v současné době…
Ano, velice mě mrzí, že nedokážeme zabezpečit potravinovou a zemědělskou soběstačnost pro naše obyvatele. Osobně mě trápí, že na úseku, na kterém jsem pracoval, v regionu, kde jsem pracoval, dneska nedělají žádné vepřové maso, nedělají kuřecí maso. Dělá se pouze hovězí na žír. A protože se jedná o kvalitní stáda, jsou okamžitě vyvážena do Rakouska, do Itálie a tam se zpracovávají a posílají někam jinam a k nám jdou zbytky z celé Evropy. Však to každý zná, co se nyní děje, jak se neplní normy a tak…
Samozřejmě toto téma bude zaznívat stále, protože stát, který nedokáže uživit své obyvatelstvo, bude mít do budoucna velké problémy, a to už se dneska začíná projevovat v nesmírné drahotě všech zemědělských komodit. A to se samozřejmě bude promítat i do budoucna, neboť vstupy, které jsou, mám na mysli energie, pohonné hmoty, hnojiva, už jsou v současné době vyšší v řádu stovek procent, to znamená, že se to musí promítnout potom do cen másla a chleba a ostatních zemědělských výrobků, což odnesou všichni obyčejní lidé.
Vypadá to, že zemědělci jsou v současné době nastartovaní k obrovským protestům. Zatím se neuskutečnily. Může to vyrůst v něco velkého?
Myslím, že určitě, protože současná vláda, ministr zemědělství se zřejmě rozhodl, že pomůže svým kamarádům, kteří určitě výrazně zalobbovali a dneska se jim mají zvýšit dotace na úkor velkých podniků o 27 %, což je nesmysl. Protože jedině velkovýroba má smysl, to podotýkám, protože i ty stroje, které se vyrábějí, můžou hospodařit pouze na ucelených velkých lánech.
Promiňte, že do toho skáču, říkáte velkovýroba – oni slavnostně říkají, že velkovýroba, to je Agrofert a Babiš, takže vlastně bojují proti Babišovi.
A to je nesmysl. Samozřejmě, že největším výrobcem nebo tím, kdo se zabývá výrobou, ze Zemědělské a Potravinářské komory, je Babiš, to všichni víme, ale pozor, ten nepodniká jenom u nás, ale i v Německu – a tam to nikomu nevadí.
Takže to je ten zásadní problém, ale to přece s Babišem nemůže souviset, tady jsou desítky tisíc různých zemědělských podniků a dneska, ať se jmenují, jak se jmenují – jsou to většinou akciové společnosti, pak to jsou agrochovy a další různé názvy zemědělských podniků, ale názvů, jako družstvo nebo družstevní hospodaření, je už jenom pomálu. Je to chyba, protože to byla jedna z největších vymožeností.
Prezident Agrární komory v Lucerně řekl, že vláda kvůli stromu jménem Agrofert nevidí les. A ten les chce zničit…
Ano. Protože to jsou lobbistické skupiny, jsou to tlaky ze Západu, protože my jsme si vyjednali špatné podmínky už od prvopočátku. Už přístupové podmínky do EU. Samozřejmě na tom vydělávají dneska Poláci, ti nás zaplavují potravinami, protože mají lepší podmínky, to je potřeba si říct. A naši zemědělci nejsou schopni konkurovat a dodávat to za ty ceny, co dodávají. Oni jsou schopni konkurovat v kvalitě, možná i lepší kvalitou, ale nejsou schopni prodávat za ty ceny.
A to je ten zásadní problém?
Ale ten zásadní problém je jinde. Vemte si, že v minulosti bylo v zemědělství zaměstnáno přes půl milionu lidí. A řada z nich byla potřeba v živočišné výrobě. Nebyli žádní géniové, tam stačili lidé, kteří měli základní vzdělání, ale museli se naučit, aby ráno vstávali ve čtyři hodiny, aby nezapomněli ty krávy podojit a prasata nakrmit. A ti lidé to splňovali.
A dostali to nejzásadnější, to, co potřebuje každá rodina, bydlení. A to bylo to, co jsme dělali vlastně v celé šíři, nemyslím jenom v zemědělství, ale v celé republice. Vždyť mladí, kteří přicházeli pracovat, měli zájem samozřejmě o byty, a ty dostali téměř zadarmo, protože nájmy v zemědělských a družstevních bytech se pohybovaly kolem 120 Kč za byt 3+1, to je holý fakt.
V podstatě toto, o čem teď mluvíte, to je JZD Slušovice. A to taky bylo první, co zrušili po Listopadu…
Slušovice byly výjimka. Samozřejmě tam byly soustředěny mozky z celé republiky, samozřejmě tam nedělali jenom zemědělskou výrobu, ale i přidruženou. Zejména počítače, a na to byli potřeba experti. Samozřejmě po revoluci byla tendence toto družstvo rozmlátit, protože se nehodilo do tehdejší politiky.
Takže přišli lidi, kteří ničemu nerozuměli a vlastně tuto republiku zničili. Já se nechci vracet do divoké privatizace, protože my bychom měli koukat do budoucna, už je to totiž za námi. Parlament schválil nepromlčitelnost určitých zločinů privatizace a nikdo se tím asi už zabývat nebude. Ale to je právě o té ochraně, to je práce, kterou by měl dělat Senát a ten to dneska nedělá.
Přestože si říkají pojistka demokracie…
Proto jsem se také rozhodl kandidovat do Senátu, především budu usilovat o to, aby Senát zase nabyl té vážnosti, kterou by měl mít. Aby to nebylo odkladiště politiků za »dobrou« práci. Protože Senát musí být zejména ochráncem skutečné demokracie. Ano skutečné demokracie, a to bych chtěl zdůraznit, protože co vidíme v současně době, to je pseudodemokracie, kterou si každý vykládá podle svého. Vlastně my jsme v nejhorším stavu, v jakém jsme kdy v historii byli, a přiznejme si to, protože, jestliže jsou pošlapávána lidská práva, jestliže dokážeme lehce pošlapat Ústavu, jestliže se premiér dohodne s prezidentem, že lidem, kteří vezou zbraně a jdou bojovat, dá abolici a že jim dá beztrestnost, to je přece hrubé porušování práva. Jestliže tady předseda vlády dnes mluví o tom, že jsme ve válce, tak je to poplašná zpráva a ta je trestným činem. Proč orgány, které to mají na starosti, nekonají? Proč musíme poslouchat řeči o tom, že musíme pomáhat?
Vy jste proti humanitární pomoci?
Já jsem pro humanitární pomoc, ale skutečně humanitární! Pro mě není humanitární pomoc posílat tam zbraně, ať je to na jedné straně, na druhé straně, zbraně zabíjejí, do současné demokracie to nepatří. Demokracie je o tom, aby se vyjednávalo, aby se našla řešení a aby se nepřenášelo utrpení na normální obyčejné lidi. To je na té válce, která současně probíhá na Ukrajině, nešťastné, že umírají obyčejní mladí kluci, kteří za nic nemůžou, a je potřeba si říct otevřeně, že je to válka Ameriky proti Rusku a bojištěm je Ukrajina. Vždyť ta válka začala už v roce 2014. Nenaplnily se Minské dohody a vyvrcholilo to válkou.
Válka je pro mě hanebná věc, nemám rád zabíjení lidí, to je přece normálnímu člověku úplně jasné. A my musíme dát řešení, jak tu válku co nejrychleji ukončit, jedině diplomatické řešení, protože jinak to nejde, a musíme ho najít co nejdřív.
Vy jste jaký ročník? Ptám se proto, jestli jste zažil válku?
Já jsem ročník 1952, takže jsem válku nezažil ani jako malé dítě. Ale znám mnohé z vyprávění rodičů a příbuzných. Naše rodina byla postižena válkou, zejména první světovou válkou, protože pocházím ze zemědělské rodiny a jediný dědicem zemědělské půdy na vesnici byl strýc Bohumil, který padl za císaře pána – v červenci je povolali a v září už to měl za sebou. Nikdy jsme se nedozvěděli, kde byl pohřben a můj praděd z toho měl takové trauma, že se z toho nikdy v životě nedostal. A tady v okolí, v této spádové oblasti padlo za císaře pána 15 mladých kluků.
Ve druhé světové válce byla postižena má rodina tím, že manželka mého strýce skončila v Mauthausenu za pomoc parašutistům v heydrichiádě.Dneska tam je cedulka, rodina se z toho nikdy nevzpamatovala, protože synové sice unikli a přežili to, ale matka se nezachránila.
Takže nebudeme si říkat, že válka je někde tam, týká se nás všech. Týká se obyčejných lidí a může se týkat každého z nás. Jak se říká, kde přestávají být argumenty, jdou na povrch pěsti. To přece není možné, tak se problémy neřeší.
Tím se vlastně vracíme k těm zemědělcům. Opravdu si myslíte, že může dojít k nějakým razantnějším protestům?
Samozřejmě si to myslím, je to nasnadě, vždyť přece celý národ se musí zvednout. Tuhle vládu přece není možné trpět. Za prvé za porušování zákonů vůbec, že nás vedou do chudoby. My jsme na tom vlastně nejhůř v Evropě, vemte si, že my, takový vyspělý stát, vlastně padáme do chudoby, minimální mzdu máme jednu z nejmenších v Evropě, jak je to možné?
Ceny máme srovnatelné s vyspělými západními zeměmi, ale platy tam mají třikrát vyšší, tak je potřeba z toho taky vycházet. Stát se o to ale vůbec nestará. Je potřeba říct, že nepomohl nikomu, takže lidi už by se měli probudit a jasně říct, že tak to nejde. Je to nejhorší vláda, kterou jsme za těch 30 let od sametové revoluce měli. Je potřeba lidem říct, že nejde jenom nadávat, ale je potřeba to řešit. Já říkám, tou demokratickou cestou, a to jsou volby, to je jediná cesta, jak z toho průšvihu vybřednout. Musí se jít k volbám, a o to bych všechny poprosil, aby šli k volbám a aby už tuhle tu pravicovou vládu, která je ničí, nevolili.
Jasně, říkáte pravice, pravice – je nějaká levice?
V současné době, dá se říci, že ta čistá levice je Komunistická strana Čech a Moravy, to je bezpochyby. Za levici se ještě prohlašuje sociální demokracie, ale činy a vlastně jednáním, praktickou realizací, levicovou politiku nenaplňuje. Nehledě na to, je potřeba přestat soutěžit na levici a spojit síly, stejně jako pravice, jiná cesta není. Toho si lidé určitě všimnou a budou si to přát, protože levice stojí za drtivou většinou obyvatel.
A když se vrátíme k volbám do Senátu, tady obhajuje Tomáš Czernin, kdo jsou další protikandidáti?
Celkově mě to ani nezajímá, protože já se chci soustředit na sebe. Chci pomoct lidem v tomto regionu, tomu rozumím, dělal jsem to celou dobu. Chci přesvědčit lidi a posléze i voliče – mně tady musejí znát všichni, jsem odsud, nikam neprchám, nejsem někde zašitý Praze a nejezdím sem jenom na návštěvu, já tady žiju, já tady pracuju, celý život jsem tady pracoval, takže znám tu problematiku a věřím, že lidé si to uvědomí, že potřebují někoho, kdo se bude skutečně zajímat o problémy, které tady jsou.
Nechci vést osobně štvavou kampaň proti nikomu, ale samozřejmě, že se budu vymezovat vůči pravicové politice, protože ta politika se mi nelíbí, protože ohrožuje drtivou většinu obyvatel této země. A samozřejmě ruku v ruce i tohoto regionu. To je potřeba si zřetelně říct, vždyť se to dotýká každého, protože jsou přijímány zákony, které vlastně umožňují rozkrádat republiku. Dneska už se zase hovoří o tom, že budeme prodávat to, co jsme ještě nestihli prodat.
Už toho moc není…
Ano, už toho moc není, prodali jsme Plzeňský pivovar, to byla drzost neskutečná, dneska pijeme pivo japonský, a teďka je na řadě Budvar, ale to nebude jenom Budvar, vždyť oni si budou přát za chviličku podat i ČEZ, poštu, dráhy…
Všechno zprivatizovat. K čemu to povede? Dostanou to vlastníci z jiných zemí, tady nebudou platit daně a budou vyvážet miliony. Vemte si, kolik od nás vyvážejí různé nadnárodní organizace, když to spočítáte, co se tady neodvede, tak je to 250 miliard, 250 miliard, nezdaněných – v porovnání se schodkem rozpočtu…
A přitom by to mělo být zcela normální. Přece tam, kde podnikám, bych taky měl ty daně platit. Umíte si představit, jak by to pomohlo rozpočtu? Jak by to pomohlo našemu zdravotnictví. Jak by to pomohlo našemu zemědělství, našemu průmyslu. Pomohlo by to všem lidem této země, ale vláda to udělat nechce.
My se musíme skutečně zaměřit na to, aby strategické záležitosti byly v rukou státu. Mám na mysli ropovody, plyn, energii, vodu, to přece musí mít stát. Nevím, jestli řada občanů ví, že my jsme vlastně prodali vodu Francouzům, naši lidé platí vodu do Francie. Je to normální? To přece není normální a je to, já bych řekl, že to snad je podvod.
Drancování země…
A to není jenom v tom, my jsme prodali všechno, my jsme prodali písky, my jsme prodali mlékárny, aby nám je zavřeli, my jsme prodali masokombináty… O cukrovarech ani nemluvím, ty se bořili jeden za druhým. Tady v regionu je jasný příklad Kopidlno, kde byl postaven nový moderní cukrovar. Než se stačil otevřít, tak se zlikvidoval. Dneska je v tom areálu ruina, která ničenu neslouží, nevědí si rady, co s tím udělají.
No a další, se podívejte na Nymburk, Dymokury… Ještě si pamatuju, když jsme do toho cukrovaru jezdili, protože dříve se všechno zpracovávalo, jezdilo se tam na ty odpadní věcí, jako byla šáma, odvážela se melasa, řada lidí ví, co to je, já to nechci rozebírat, protože to jsou zemědělské pojmy, ale to se dováželo a zase se to vracelo půdě, takže takhle to bylo, dneska už to není. Dneska vlastně v okrese Jičín žádné cukrovary nemáme, vozíme to na Boleslavsko, do Středočeského kraje a jsou to dálky. A samozřejmě ty osobní platy jsou strašně malé. A takhle to je ve všech těch komoditách.
Když mluvím se zemědělci, tak sami říkají, že není zájem o práci v zemědělství v živočišné výrobě. A já říkám: Dobře. Co jim nabízíš? Vždyť jste nepostavili jediný byt.Ty, co jsme postavili my, tak jste prodali. A přece, abys získal mladou rodinu, která ti bude dělat v zemědělství těžkou práci, tak jim přece musíš dát to nejzákladnější, to je bydlení. Tak pro ně stavte byty a nebudete mít problémy s pracovníky, a nespoléhejte jenom na lidi, kteří přijdou ciziny. To jsou Ukrajinci, Rumuni, Bulhaři atd. To je přece nesmysl, my potřebujeme dát práci našim lidem, ale aby jsi dal práci, tak musíš dát i byty, tak to bylo normální a takhle bychom se k tomu měli zase vracet. Potom nebudeš mít problém.
Nejen o zemědělství je váš volební program. V zemědělství jste prožil kus života, co bylo dál?
Měl jsem rád sport, jezdil jsem na koni, nastoupil do SSM, založil základní organizaci při JZD Nástup Sobotka. V té době byli členy SSM téměř všichni mladí do 40 let, a to dobrovolně, neboť jsme hráli divadlo, šachy, stolní tenis, kopanou – hráli jsme o pohár Zemědělských novin. Založili jsme jezdecký areál pod Humprechtem, jezdili na rekreace.
V oblasti rozvoje sportu jsem byl 20 let členem OV ČSTV, 25 let členem výboru SK Sobotka a pět let jeho předsedou. Byl jsem aktivním propagátorem a organizátorem vesnického a zemědělského sportu. Jako aktivní hráč kopané a posléze jako funkcionář jsem byl ve všech obcích, které mají hřiště na kopanou. Za mého působení měla mládežnická organizace v okrese 7500 členů.
Byl jsem místopředsedou okresního výboru Národní fronty, kde společně pracovali různé společenské organizace a spolky. V roce 1978 jsem byl bez zkušeností zvolen za předsedu okresní organizace, a to jsem netušil, že to bude na 10 let. Říkám to proto, že v té době jsem byl skutečně připraven pomáhat lidem a bojovat na práva těch nejchudších. Rád vzpomínám na ty krásné časy.
Po roce 1990 nebyl o nás zájem, a proto jsem se stal OSVČ. Mé aktivity směřovaly do oblasti rozvoje turistiky, obchodu a služeb, a též do malé stavební činnosti. Za celou dobu mého podnikání jsem nepobral žádné dotace z národních či evropských fondů.
Posledních tři a půl roků jsem vykonával funkci místopředsedy ústředního výboru KSČM pro ekonomiku a hospodářské záležitosti. Pracovně jsem navštívil řadu zemí. Zúčastnil jsem se různých ekonomických jednání včetně významného ekonomického fóra, které se uskutečnilo v roce 2020 v Číně. Získal jsem dostatek zkušeností ve všech oblastech hospodářských a společenských činností.
To jste ale pár let přeskočil…
Myslíte, když přišel listopad 1989? Musím říct, že jsem to čekal; při rozhovorech s tehdejším místopředsedou Bohoušem Urbanem jsem vytušil, že se něco připravuje. Proto jsem neváhal a souhlasil s Moskvou. Místo abych začátkem roku 1990 odcestoval, tak jsem nastoupil do stavebnin v Libáni jako závozník s titulem doktora práv s platem 4,80 Kčs na hodinu. Na tu dobu však vzpomínám rád. Fakt jsem poznal, kdo je kdo. Mohl jsem se lehce přihlásit ke kořenům rodu statkářů s perzekucí a šikanováním. Opět bych se dostal na vrchol. Neudělal jsem to, proto jsem vykládal vagóny.
Nechal jsem si pak poradit a šel jsem do oblasti stavebnictví, dělali jsme izolace střech, zajímavá práce, podílel jsem se na výrobě barev, zejména akrylátových, které tenkrát byly vlastně novinka. Byl jsem u toho, zkoušeli jsme to a ta práce se dařila. Posléze jsem měl malou stavební skupinu, postavili jsme řadu krásných domů, včetně tohoto objektu – Hotelu ORT. Byla to krásná práce, postavili jsme spoustu rodinných domů, takže jsou dneska k vidění tady v Českém ráji a nejen zde, ale také v Praze a jiných okresech.
No a potom s výstavbou tohoto objektu přišla oblast turistiky rozvoje služeb, a to jsem se bavil, byl jsem vlastně u zrodu místní akční skupiny, jenže potom jsem z toho spolku vystoupil, protože tak, jak to bývá, přišli chytráci a začali rozdělovat dotace a zejména mysleli na sebe…
Tak tou cestou jsem nešel a jsem za to rád. Můžu říct a říkám to zcela otevřeně: za celou dobu podnikání jsem nepobral ani korunu dotace, ani ze státních zdrojů, ani z evropských zdrojů. Nemůžu přece spoléhat na cizí zdroje, to umí každý trouba: dejte mi peníze a já budu něco dělat.
A skončíme tam, kde jsme začali: před námi je doba volební kampaně, pozvěte čtenáře k volbám.
Vždy jsem pracoval pro lidi, a i v této době jsem připraven hájit zájmy obyvatel volebního obvodu číslo 37, za které kandiduji na funkci senátora, ale i všech občanů ČR.
Pokusím se vám připomenout, že bez vašeho hlasu nemám ve volbách šanci uspět, čehož jsem si zcela vědom. Budu opravdu rád, když půjdete k volbám a odevzdáte do volební urny hlasovací lístek se jménem Václav Ort.
Zbyšek Kupský