»Dnes jsme sice společně v EU a NATO, ale přeci jen je znát, že každá země myslí především na své zájmy,« uvádí v nejnovějším rozhovoru pro iportaL24.cz předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslav Vodička. Proto je podle něj třeba vystavět naši armádu v duchu tradičního českého vlastenectví. »To bude garancí, že naše vlast nebude nikým porobena,« tvrdí v souvislosti s výročím 22. června, kdy před 85 lety došlo k napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v rámci Operace Barbarossa, největšího vojenského tažení v dějinách. Vodička zdůrazňuje, že nešlo jen o vojenskou akci na Východě, ale i o snahu o přímou porobu a genocidu Slovanů.
Čím je den napadení Sovětského svazu významným pro nás?
Tím, že to nebyla jen obrovská vojenská operace na Východě, ale i počátek přímé poroby – genocidy Slovanů a Židů. Proto je »Den památky a smutku« pamětní datum. Připomíná se každoročně 22. června v Rusku, na Ukrajině (Den smutku a uctění památky obětí války) a v Bělorusku (Den národní památky obětí Velké vlastenecké války) u příležitosti výročí začátku Velké vlastenecké války (1941 – 1945). Přitom je nutno uvést nejen začátek plánu Barbarossa, ale i jeho výsledky. A nakonec se dostáváme k tomu, proč náš svaz doslova bojuje o uhájení paměti na protinacistický a protifašistický odboj, a nakonec i na osvobození naší vlasti od nacistické a fašistické poroby.
Pro mne to má i osobní rovinu, můj otec – Volyňák spolu s ostatními vojáky Svobodovy armády osvobozoval v rámci Rudé armády Československo. Přežil, ale byl zdravotně postižen po celý život. Takový byl osud mnoha přeživších Čechoslováků z armád Východu a Západu. Ostatně jste byl s námi na připomínce role osvobození Československa bojovníků zahraničních armád 18. června.
Genocida jak Slovanů, tak i Židů je mlčenlivě zpochybňována. Jak se tedy projevovala?
Závěrečná fáze nacistického plánu na »řešení židovské otázky« se shodovala s operací Barbarossa – tedy invazí německé armády do Sovětského svazu 22. června 1941. Tento útok byl dlouhodobě připravován s nasazením plné síly nacistických a fašistických armád a očekávalo se, že bude úspěšně dokončen do zimy. Němci si předem zajistili podporu části místního obyvatelstva – mj. antikomunistů a nacionalistů – Ukrajinců, Litevců, Lotyšů a Bělorusů.
A jak uvádí izraelský památník Jad vašem, 22. června 1941 začala operace Barbarossa a byl to zlom v nacistické protižidovské politice, která vyústila v masovou vraždu přibližně 1,5 milionu Židů na sovětském území…
Spustily se pogromy Židů na Ukrajině. Přitom první vyhlazovací transporty českých Židů do okupovaného Běloruska začaly již na podzim roku 1941. Odtud se nikdo nevrátil! Už jen tento fakt je nutno připomínat. Byli to naši spoluobčané! Mnozí s velkým přínosem pro tehdejší společnost. To je přímý důkaz, jak se událostmi na Východě ovlivnil i každodenní život v německém protektorátu Böhmen und Mähren. Němci najednou měli po prvních úspěších na Východní frontě signál, že je možno přistoupit k porobě a likvidaci Slovanů a Židů, o čemž svědčí tajná porada ve Wannsee. Romy je nutno připomenout také. Nemluvě o represích proti našemu domácímu odboji, což je obrovská kapitola, o které můžeme promluvit příště.
A co Slované?
Hitler považoval dobytí SSSR za začátek svého plánu na rozšíření »životního prostoru« pro německý lid a také za příležitost k rozdrcení nenáviděného komunistického režimu. Velitelům armád bylo nařízeno jednat s obzvláště brutálním přístupem ke komisařům, Židům a intelektuálům.
Z Hitlerovy iniciativy vydali generálové »rozkaz o komisařích«, který stanovil, jak nakládat s politickými komisaři přidělenými k Rudé armádě a s Židy na sovětském území. Vedle likvidace represemi, se začala používat politika masového hladu, kdy obyvatelstvu byly odebírány potraviny, byli pohřbíváni – často i za živa – v masových hrobech, umírali na nemoci.
Vzpomeňme i obléhání Leningradu jako názorný příklad, jak vše probíhalo. Proto se život Slovanů od osudů Židů na Východě nijak nelišil. Asi milionu Židů se podařilo evakuovat nebo uprchnout do sovětského týlu a slovanské obyvatelstvo se snažilo o totéž. Většina z nich však skončila v oblastech okupovaných Němci a byla zavražděna Einsatzgruppenem, německou armádou, různými policejními složkami a místními kolaboranty.
Do dubna 1942 Němci a jejich komplici zavraždili 700 000 Židů v lesích, na polích a v opuštěných budovách poblíž jejich domovů. Před vraždou bylo Židům nařízeno svléknout se a odevzdat všechny cennosti. Poté byli ve skupinách odvedeni do jam a zastřeleni. Mnozí z těch, kteří do jam spadli, byli pouze zraněni; byli pohřbeni zaživa.
Proto, když dnes někdo cynicky počítá, kolik lidí bylo usmrceno v koncentračních táborech, tak je nutno si uvědomit, že milióny lidí byly Němci likvidovány za hrůzných podmínek na místě.
Vlna masového vraždění na okupovaných územích Sovětského svazu se obnovila na jaře 1942. Do zimy 1942–1943 byla většina Židů v západním Bělorusku a na západní Ukrajině vyhlazena. Takže žádné koncentráky. Likvidace komunistů a Židů byla nařízena přímo na místě!
Co nám události tragických dějin dávají pro dnešek?
Především to, že Německo otevřeně vyhlašuje, že bude vojenským hegemonem Evropy, a to ústy svého kancléře Friedricha Merze. Němci na vše jdou od podlahy, se systémem, takže už jsou připraveny vojenské doktríny. Poslední se obnovila v tomto roce. Němečtí politici a vojáci znovu mluví o válce na Východě jako o reálném faktu.
Existoval však dříve – v roce 1933 – německý říšský kancléř, který tvrdil totéž a své plány uskutečnil. Československo bylo následkem těchto ambicí zničeno, měli jsme statisíce obětí na životech, země byla vyplundrována a zničena. Holokaust jsem již uvedl.
Nejkrvavější válka v historii, která trvala 1418 dní a nocí, skončila 9. května 1945 – vítězstvím Spojenců a úplnou porážkou zemí fašistického bloku.
Ztráty SSSR představovaly 40 procent všech lidských ztrát ve druhé světové válce – 26,6 milionu lidí. Z nich více než 8,7 milionu zemřelo na bojišti, 7,42 milionu bylo úmyslně vyhlazeno nacisty na okupovaných územích a více než 4,1 milionu zahynulo v krutých podmínkách okupačního režimu. A ještě nesmím zapomenout na oběti japonského militarismu – ty přesahovaly dalších 20 miliónů Číňanů.
Chtěl bych připomenout to nadšení a sbírky, které Češi projevili v letech 1937-38 v reakci na německé velmocenské ambice. Dnes jsme sice společně v EU a NATO, ale přeci jen je znát, že každá země myslí především na své zájmy. Proto je také třeba vystavět naši armádu v duchu těch nejlepších tradic prodchnutých bitvami husitů, bojů u Zborova, bitev za Británii a u Dukly, v duchu tradičního českého vlastenectví. To bude garancí, že naše vlast nebude nikým porobena.
A to je smysl všech výročí, které si Český svaz bojovníků za svobodu spolu s naší armádou, vlastenci napříč politickým spektrem tento měsíc připomněl. Naše vlast především!
Petr Kojzar
FOTO – Ioannis Sideropulos a archiv ČSBS
O to smutnější je v dnešní době, že prezident Pavel je antiruský nacista a spolu s dalšími politiky kolaboruje s ukrajinským nacismem.
A ten, koho historie nezajímá, si nepočte.
Ano!
Ono to bude trvat, než se dostane do povědomí, o jaké akce jde a že se připomínají momenty, o kterých mnozí dnešní mladí nemají ani potuchy. Co je Operace Barbarossa? Zeptejte se u přijímaček na střední školy a budete plakat na počtem správných odpovědí. jenže čtyři roky se historie přepisovala a ministerstvo obrany házelo klacky pod nohy podobným vlastencům jako jsou bojovníci za svobodu. Teď se to mění ale jen velmi postupně, zvláště když média, a hlavně to veřejnoprávní, místo připomínání skutečné historie dělá propagandu bývalé opozici, a když mu někdo šlápne na kuří oko, rozhodne se stávkovat.
To byla reakce na 10:27
Pár páprdů si položí věnce. To je opravdu hodnotný příspěvek do obrany vlasti.