vážený pane Roberte Fico. Než se dostanu k meritu věci, rád bych vás poprosil o jednu věc: Nedovolte tomu našemu kašpárkovi, aby vám tykal a oslovoval vás »milý Roberte«. Není toho hoden! A vy to nemáte zapotřebí.
Jako občan České republiky si nesmírně vážím vaší cesty do Moskvy na oslavy konce Velké vlastenecké války. Úmyslně nezmiňuji »druhé světové války«, protože tímto vojenským konfliktem byl nejvíce postižený Sovětský svaz. Rudá armáda přinesla svobodu tam, kde o ni dneska nestojí, kde ji dehonestují a kde si nic jiného než válku proti Rusku nepřejí.
Jsem na vás hrdý, jsem hrdý na vaše voliče a na Slovenskou republiku, v současnosti jediný stát v Evropě, jehož vládní představitelé vědí, co se sluší a patří v takto významné dny. Uctít oběti, bez kterých bychom dnes neexistovali. Je-li Bůh, nikdy vám to nezapomene. Myslím, že při posledním soudu vás Babiš »milým přítelem« již zvát nebude, protože by od prvního anděla, který by byl po ruce, dostal křídlem takovou pecku, že by se Čapí hnízdo už nikdy nepřestalo točit.
V komentáři sdíleném ZDE naleznete video, v němž Fico hodnotí svoji cestu do Moskvy a dvouhodinové jednání s ruským prezidentem Putinem. Pozorně poslouchejte zejména pasáž o spolupráci v oblasti energetiky. »Bodaj by sme aj my mali takých premiérov.« Jenže opak je pravdou a nebožtík Karolko Polák by se divil, kolik nám tu dneska těch Manfredů běhá…
Jan Čech