Květen 1945 zůstává jedním z největších historických mezníků moderních dějin. Po letech okupace, teroru, válek, koncentračních táborů a systematického vraždění přišel konec nacistické moci v Evropě. Osvobození nepřišlo samo od sebe. Bylo vykoupeno miliony životů vojáků, partyzánů, odbojářů i obyčejných lidí, kteří se odmítli smířit s fašismem a barbarstvím.
Dnes je správné a důležité poděkovat všem osvoboditelům bez rozdílu front a uniforem.
Největší tíhu války nesl sovětský lid a Rudá armáda. Právě na východní frontě nacistické Německo utrpělo rozhodující porážky – od bitvy u Stalingradu přes bitvu u Kursku až po dobytí Berlína. Miliony sovětských vojáků a civilistů položily život za to, aby Evropa mohla znovu dýchat svobodně. Také československé území bylo osvobozováno především za cenu obrovských obětí vojáků z východu. Památka těchto lidí si zaslouží úctu, nikoli zapomnění nebo přepisování dějin podle momentálních politických nálad.
Stejně tak patří dík americkým vojákům a západním spojencům. Ozbrojené síly Spojených států pomohly osvobodit západní Evropu a na českém území přinesly svobodu například obyvatelům Plzně a dalších měst západních Čech. Američtí vojáci bojovali proti nacismu tisíce kilometrů od domova a mnozí z nich zde zanechali své životy. Jejich odvaha byla součástí společného vítězství nad fašismem.
Velké poděkování náleží také domácímu odboji. Čeští a slovenští odbojáři, partyzáni, ilegální pracovníci, dělníci v sabotáži i obyčejní lidé riskovali životy každý den okupace. Pražské povstání ukázalo, že odpor proti nacismu nebyl jen dílem armád, ale také obyčejných lidí, kteří se postavili zlu se zbraní i holýma rukama.
Právě v tom spočívá největší odkaz roku 1945: solidarita lidí napříč národy proti nenávisti, rasismu a diktatuře. Vítězství nad nacismem nebylo vítězstvím jedné země nad druhou. Bylo vítězstvím humanity nad ideologií nadřazenosti a smrti.
Levicová tradice vždy zdůrazňovala, že fašismus nevzniká ve vzduchoprázdnu. Rodí se z nenávisti, sociální bídy, rozdělování společnosti a zneužívání strachu obyčejných lidí. Proto je připomínka osvobození zároveň závazkem: bránit mír, sociální spravedlnost, důstojnost pracujících a lidskou solidaritu. Nestačí jen vzpomínat. Je třeba aktivně odmítat extremismus, rasismus a pohrdání druhými lidmi i dnes.
Čest památce padlých vojáků Rudé armády, amerických a spojeneckých armád i všech členů domácího odboje.
Nikdy nezapomeneme, komu vděčíme za porážku nacismu a za možnost žít ve svobodnější Evropě.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.