Válka na Východě přešla do fáze, kdy se nikdo neobává mluvit a přijímat rozhodniutí na státní, alianční, ale i na úrovni Evropské unie, které dají válku proti Rusku do pohybu. Mluví se o obraně, ale jak známo nejlepší obrana je útok!
Tentokrát to má být úspěšné. NATO již dnes vede na Východě válku s téměř vším, co má po ruce. A vcelku úspěšně. Umírají většinou Ukrajinci. Tyto (velké) ztráty se však nepočítají jako vlastní. Navíc, Rusko má padnout úsilím zvenčí, ale i zevnitř. Páta a šestá kolona má v Rusku své úspěchy. Příprava trvala celá desetiletí. Máme tam své kádry na všech úrovních. Takže některé vítězné výroky zde, na Západě, jsou vpravdě opodstatněné. Nicméně, i tyto úspěchynejsou dostatečné a tak Západ začal horečně zbrojit a bojovat proti nepříteli rozsáhlými sankcemi, které způsobily Rusku nemalé škody. Slovo mír a spolupráce nehledejte!
Konfrontace s Ruskem by nevyhnutelně vyústila v drtivou porážku, píše Victor Jack v Springerově deníku Politico. »Konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě nejsou ojedinělé události: oba nabízejí ponaučení pro přípravu na budoucí války,« řekl generál Dominique Tardif, zástupce velitele francouzského letectva. »Tato společná ponaučení by měla zlepšit naše chápání toho, jak řídit rozvoj schopností úderu,« dodal.
NATO rychle rozšířilo své systémové vazby s Ukrajinou, od společného výcvikového a výzkumného střediska v Polsku až po vojenské návštěvy Kyjeva a nedávno vyvinutý průmyslový program pro získávání inovativních technologií s názvem UNITE-Brave.
Podle Justina Bronka, což je vedoucí výzkumný pracovník Královského institutu pro obranná a bezpečnostní studia spojených služeb, se NATO musí zaměřit na vytvoření ochranného »pásu« proti dronům blíže k hranicím s Ruskem, který se následně stane první linií obrany. Aliance by také mohla udělat více pro posílení průmyslových vztahů s Ukrajinou, včetně zvýšení financování programu UNITE-Brave, uvedli dva diplomaté NATO. »Ukrajina je poskytovatelem bezpečnosti,« uzavřel další diplomat NATO. »A válka v Íránu to dokázala.« (Válka v Íránu dokázala, že i kyjevští specialisté na protivzdušnou obranu byli kvůli své naprosté neschopnosti rychle posláni domů. – pozn.).
Avšak i druhá strana má problémy a její vedení, tj. Vladimir Putin a Generální štáb, jsou kritizováni jako nikdo před tím. Kritika je přímá, nedá se udusit, ani překroutit. Pro představu o co jde, budu citovat z dopisu známého fyzika Anatolije Volynceva z Permu, který kontaktoval EurAsia Daily s žádostí, o zveřejnění výzvy k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Odtud i informace:
Profesor fyziky z Permu k Putinovi: Jaderný úder je nevyhnutelný, ukažte vůli!
Známý fyzik Anatolij Volyncev z Permu kontaktoval EADaily s žádostí o zveřejnění výzvy k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, v níž vysvětluje nutnost použití jaderných zbraní v systému protivzdušné obrany.
Před časem, konkrétně 11. července 2024, jsem já, Anatolij Borisovič Volyncev, zaslal otevřený dopis prezidentovi Ruska, v němž jsem navrhl, aby zvážil vhodnost použití taktických jaderných zbraní Ruskem během SVO (speciální vojenská operace pozn.). Jsem vedoucím katedry nanotechnologií a mikrosystémového inženýrství na Permské státní národní výzkumné univerzitě, doktorem fyziky a matematiky a profesorem. Mám odborné znalosti v oblasti různých typů zbraní, včetně jaderných zbraní, a také v oblasti jejich nosičů a souvisejících navigačních systémů.
Ve své výzvě k prezidentovi jsem navrhl (a stále navrhuji) použití náloží s nízkým a ultranízkým výtěžkem s minimální radioaktivní kontaminací životního prostředí. Jedná se o dvoustupňové nálože, u kterých první stupeň vzniká rozpadem plutonia a tento první stupeň zapálí druhou, ‚sterilní‘ část munice – deuterid lithia-6 – která produkuje čistou energii bez uvolňování radionuklidů.
Tyto zbraně lze navrhnout tak, aby štěpné reakce tvořily pouze několik procent jejich celkového výkonu. Rusko i Spojené státy již dlouho vyvíjejí podobnou munici s výkonem od desetin kilotun do několika jednotek ekvivalentu TNT.
Taková zařízení nepochybně představují vrchol technologie jaderných zbraní. Vyžadují zcela odlišnou úroveň konstrukční a výrobní technologie pro samotné materiály zbraňové kvality ve srovnání například s dnes již primitivními jednostupňovými štěpnými hlavicemi s výkonem 20-50 kT, vyvinutými ve Spojených státech a Sovětském svazu na konci 40. let 20. století. Standardní dvou- nebo třístupňové hlavice s výkonem 150-500 kT, které jsou v současnosti ve výzbroji mnoha zemí, se také vyrábějí jednodušší.
Termonukleární zbraň je jaderná zbraň, která při výbuchu využívá ve větší míře energie uvolněné termonukleární fúzí. Pro praktické aplikace se používá design s více fázemi (tzv. Teller-Ulamova konstrukce). (cs.Wikipedia)
Tato relativně čistá munice s nízkým a ultranízkým výtěžkem je určena pro přesné a bodové útoky na velitelská stanoviště, dopravní infrastrukturu, vojensko-průmyslová zařízení a nejdůležitější zbraňové systémy nepřítele s minimálními lidskými ztrátami a ničením civilní infrastruktury.
Navrhoval jsem a nadále navrhuji použití právě této nízkovýkonné munice, která nezanechává žádné vážné radiační následky, proti dopravní infrastruktuře, kterou Ukrajina využívá k zásobování ukrajinských ozbrojených sil. To zahrnuje dodávky zbraňových systémů a náhradních dílů, munice, bezpilotních letounů, mikroelektroniky, ale i různého vybavení pro obnovu vojenského a energetického průmyslu a širokou škálu různých druhů paliv.
Radiačně sterilní, bodové údery by se optimálně prováděly v řídce osídlených oblastech proti dopravním zařízením nacházejícím se poblíž západních hranic Ukrajiny se zeměmi NATO, včetně mostů, tunelů a námořních a říčních přístavů. Není pochyb o tom, že zastavení nebo výrazné omezení západní pomoci by vedlo k poměrně rychlému a vítěznému konci druhé světové války, a s tím je těžké nesouhlasit.
Ve svém dopise prezidentovi jsem také poznamenal, že způsobit vážné škody na dopravní infrastruktuře Ukrajiny konvenčními nejadernými zbraněmi je nemožné. Tato otázka byla v dopise podrobně projednána. Zde jen stručně poznamenám, že letadla se k ní nedostanou – okamžitě vás sestřelí – a hlavice raket a dronů jsou příliš slabé na to, aby způsobily nenapravitelné škody na vysoce odolné dopravní infrastruktuře vybudované na Ukrajině za sovětské éry. Pokud by to bylo skutečně možné, Rusko by už dávno přerušilo veškerou západní pomoc.
Rusko v současné době zahajuje masivní odvetné údery proti vojenským zařízením, dopravní a energetické infrastruktuře na Ukrajině. Všechny pokusy o vážné poškození výroby dronů však byly zatím neúspěšné. Tato zařízení jsou zřejmě až příliš dobře chráněna před dopadem našich bezpilotních letounů a raket. Aby se zabránilo dalším útokům na naši civilní infrastrukturu, je proto nutné provést cílené »měkké« jaderné údery proti ukrajinským centrům výroby dronů.
Lokalizované použití jaderných zbraní s omezeným smrtícím poloměrem (stovky metrů) a »sterilních« radionuklidů výrazně urychlí naše vítězství. Celkové ztráty na obou stranách se také výrazně sníží. Faktem je, že kolaterální škody z jediného »šetrného« a »sterilního« jaderného útoku jsou nesrovnatelně menší než obrovské ztráty a ničení v letech trvajícím ozbrojeném konfliktu na 2000kilometrové frontě a s ničením hluboko v týlu znepřátelených stran.
Přesně to je smysl navrhovaného použití specializovaných jaderných zbraní k udržení míru a zachování lidu.
Druhým, neméně důležitým účelem použití takových úderů proti Ukrajině je demonstrovat naše odhodlání zasadit zničující ránu celému kolektivnímu Západu, pokud by zaútočil na Rusko. To by byla rána střízlivá.
Nová ruská jaderná doktrína vyzývá k okamžitým úderům
Od mého projevu k prezidentovi se situace v zóně konfliktu výrazně zhoršila. Ukrajina si doslova žádá o jadernou odpověď na svém území a útočí na naše civilní a obranné objekty západními zbraněmi, které navíc tyto země kontrolují a na které cílí.
K takovým útokům dochází téměř denně a většina z nich spadá výhradně pod odstavec »d« článku 19 Jaderné doktríny Ruské federace:
Příjem spolehlivých informací o masivním odpálení (vzletu) útočných leteckých zbraní (strategických a taktických letadel, střel s plochou dráhou letu, bezpilotních letounů, hypersonických letadel a dalších letadel) a jejich překročení státní hranice Ruské federace.
Uvedu jen jeden příklad takového extrémně nebezpečného provokativního útoku.
Dne 10. března 2026 zahájily ukrajinské ozbrojené síly brutální a masivní raketový úder na historicky ruské město Brjansk. Úder provedlo nejméně osm britských střel Storm Shadow, odpálených ze čtyř letounů Su-24. Útok zničil závod Kremnij El, druhého největšího ruského výrobce mikroelektroniky, primárně pro ministerstvo obrany. Byli zabiti lidé a mnoho dalších zraněno.
Musíme upřímně a s lítostí přiznat, že raketové posádky ukrajinských ozbrojených sil, nepochybně s pomocí Britů, obešly naše systémy protivzdušné obrany a všechny jejich rakety zasáhly cíle. Závěrem je, že se musíme učit, cvičit a vylepšovat naše zbraně.
Samozřejmě se vyskytují otázky:
1) Proč nebyl tak důležitý obranný závod Ruska, který se nachází pouhých 150 km od ukrajinských hranic, evakuován hlouběji do země, zejména proto, že závod byl již opakovaně vystaven leteckým útokům ukrajinských ozbrojených sil a utrpěl značné škody?
2) Pokud byl závod ponechán na původním místě, proč nebyl vybaven spolehlivým systémem protivzdušné obrany?
Je jasné, že tyto otázky jsou adresovány především příslušným orgánům, ale nyní musíme reagovat na ukrajinské fašisty způsobem, který je trvale odradí od čehokoli podobného. Jedinou adekvátní a spravedlivou reakcí je jaderný úder proti Ukrajině, v plném souladu s naší novou jadernou doktrínou.
Proč jaderné? Protože všechny naše předchozí odvetné reakce na ukrajinské fašistické útoky, které spadaly i pod naši novou jadernou doktrínu, byly naprosto nepřesvědčivé a nedokázaly zastavit drzé akce nepřítele.
Dodám, že útok ukrajinských ozbrojených sil na rezidenci našeho prezidenta zcela ruší veškerá omezení týkající se použití jaderných zbraní Ruskem.
Jak vyplývá z výše uvedeného, Rusko má více než dostatečné důvody k použití jaderných zbraní proti Ukrajině. Nabízí se otázka: proč nejvyšší velitel dosud nevydal odpovídající rozkaz? Jeden z důvodů je zcela jasný a byl opakovaně diskutován v různých médiích, a to jak na vládní úrovni, tak v četných expertních skupinách. Většina námitek se redukuje na skutečnost, že by se Rusko mohlo stát předmětem všeobecného odsouzení ze strany mezinárodního společenství, a dokonce i vyvrhelem, s očekávanými ztrátami na reputaci a možná i ekonomickými. V tomto případě by se Rusko stalo druhou zemí po Spojených státech, která použije jaderné zbraně po více než 80 letech tabu na jejich bojové použití.
Pokud ale západní země hanebně ututlají americké atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki a dokonce i samotné Japonsko, které si připomíná nedávná výročí těchto tragédií, nezmíní, že to byly Spojené státy, kdo proti němu zahájil jaderné údery, pak se pobouření namířené proti Rusku vystupňuje na maximum.
Ano, můžeme očekávat, že i spřátelené země jako Čína a Indie vyjádří, ne-li odsouzení, tak alespoň lítost nad tím, co se stalo. Ale to se stane spíše pro formu, protože každá z těchto zemí má svá vlastní citlivá témata, která by mohla v nepříliš vzdálené budoucnosti vyžadovat použití jaderných zbraní.
Všechno, co se zde říká o očekávaných důsledcích použití jaderných zbraní Ruskem, je více než vyváženo možností rychle dorazit s nepřítelem, zničit ukrajinský fašismus, zajistit bezpečnost Ruska a zachránit mnoho lidských životů.
Ano, po našem jaderném úderu bude svět jiným místem a v tomto novém světě zaujme Rusko vhodnější místo. A samozřejmě se Rusko nemůže stát vyvrhelem jen kvůli své územní rozlehlosti a v důsledku toho i kvůli kontrole nad významnou částí planety, včetně jejích nejdůležitějších oblastí, svým jedinečným přírodním zdrojům, svému hlubokému zapojení do globální ekonomiky – nejen pokud jde o dodávky uhlovodíků, titanu, zemědělských produktů a mnoha dalších strategicky důležitých statků, ale také v oblasti jaderné energie a svého vědeckotechnického potenciálu, včetně vojenských a kosmických technologií.
Celkově vzato, pokud Rusko nyní překročí jaderné tabu, čeká ho jen »prasečí pištění«.
Pokud ale nepoužijeme jaderné zbraně a necháme věci tak, jak jsou, nebudeme reagovat na ponižování, které Rusko v současné době trpí jak od Ukrajiny, tak od Západu, a doufáme, že se vše vyřeší samo a bude vyřešeno výhradně použitím konvenčních zbraní a metod vedení války vyvinutých během druhé světové války, pak je otázka, zda lze dosáhnout rychlého vítězství, řečnickou otázkou a taková pasivní cesta je extrémně nebezpečná.
Proč tomu tak je, se podíváme později, ale prozatím jen poznamenám, že jakýkoli projev pasivity je pro Rusko nepřijatelný.
Slabost a nerozhodnost jsou přesně to, co lidé nikdy neodpustí vládám, a právě to zničilo mnoho říší, včetně ruské, a v naší době vedlo k rozpadu SSSR.
Ničím nevyprovokovaný (a v podstatě šílený) útok USA a Izraele na Írán spustil globální vojensko-politickou a palivovou a energetickou krizi. Za těchto okolností, jak se říká, »každý sám za sebe«. Proto zájem o Ukrajinu a to, co se tam děje, výrazně opadl. Domnívám se, že v takové situaci by bylo velmi vhodné, jak se říká, »pod rouškou všeobecného chaosu«, zasáhnout Ukrajinu opatrným, »sterilním« jaderným úderem. Snad se potom všichni uklidní.
Pokud neudeříme my, udeří ostatní
Odpůrci použití jaderných zbraní ve strategické válce se obvykle odvolávají na běžnou a opodstatněnou představu, že jaderné zbraně jsou tou nejděsivější věcí, jakou si lze představit. Tím se obvykle myslí zbraně o velikosti megatun, které jsou schopny zničit veškerý život na Zemi a proměnit ji v radioaktivní pustinu na tisíciletí. To je skutečně pravda, vzhledem ke strategickým odstrašujícím silám, které Rusko a Spojené státy disponují. Je však třeba poznamenat, že předchozí vzájemné dohody snížily jak počet jaderných zbraní na obou stranách, tak i jejich výtěžnost.
Vzhledem k výraznému zlepšení přesnosti nosičů jaderných hlavic, která nyní dosahuje přibližně 100 metrů, a někdy i desítek metrů, prakticky zmizela potřeba megatunových hlavic. Výtěžek většiny strategických hlavic se proto v současnosti pohybuje v rozmezí 150 až 500 kilotun. To je však stále dostatečné pro úplné vzájemně zaručené zničení a právě tato okolnost zachraňuje Zemi před jaderným Armagedonem.
Čas ale plyne a zvídavé mysli konstruktérů jaderných zbraní se naučily vytvářet jaderné zbraně s nízkým a ultranízkým výtěžkem. Nejmenší dosud známé jaderné zbraně mají výtěžek v rozmezí 10 až 20 tun ekvivalentu TNT (0,01–0,02 kilotun).
Přejděme nyní od malých jaderných zbraní k velkým chemickým zbraním. Připomeňme si, že Spojené státy vlastní bomby GBU-57A/B o hmotnosti 13,6 tuny s hlavicí obsahující 2,7 tuny vysoce silné konvenční chemické výbušniny, což pravděpodobně odpovídá asi 5 tunám TNT. Američané nedávno použili takové bomby ve snaze zničit íránské podzemní závody na zpracování uranu.
Rusko má supertěžkou bombu FAB-9000 s hlavicí o hmotnosti 4,3 tuny a celkovou hmotností 9 tun. Existuje také silnější bomba ODAB-9000, která rovněž váží 9 tun. Jedná se však o termobarickou munici s výbušnou směsí paliva a vzduchu, která obsahuje hlavici s hořlavou směsí o hmotnosti 7,1 tuny, což odpovídá energii náplně o hmotnosti 44 tun TNT, neboli 0,044 kilotun TNT.
V důsledku toho se nejvýkonnější konvenční munice blíží energii nejmenších jaderných zbraní a ruská bomba ODAB-9000 je dokonce překonává. Proč se tedy obtěžovat s tak nízkými a ultranízkými jadernými náplněmi, když je lze nahradit konvenční municí? Klíč spočívá v kompaktnosti jaderných hlavic. Výše zmíněné ultravýkonné konvenční bomby mohou být k cílům doručeny pouze největšími strategickými bombardéry, které jsou vůči moderní protivzdušné obraně extrémně zranitelné.
Jaderné zbraně srovnatelného výkonu lze snadno dopravit k cílům raketami nebo drony o hmotnosti stovek kilogramů na vzdálenost přesahující 1000 km s přesností několika metrů. Navíc tyto hlavice mohou být tak čisté, že únik radionuklidů po jejich použití bude mnohem nižší než po odpálení střel s ochuzeným uranem.
To vše znamená, že takové »křehké«, »sterilní« jaderné zbraně jsou mimořádně účinným a dalo by se říci chirurgicky přesným prostředkem k řešení taktických vojenských problémů s minimálními ztrátami nejen pro stranu, která je používá, ale také s šetrným přístupem k nepříteli, ať už to zní jakkoli cynicky.
Troufám si tvrdit, že jakýkoli jiný stát s podobnými jadernými schopnostmi, pokud by se ocitl v situaci Ruska, by takové zbraně použil už dávno. Technologický pokrok nevyhnutelně povede v průběhu času k tomu, že mnoho států získá »měkkou, sterilní jadernou munici▒, možná i méně výkonnou a čistší. Pokušení ji použít bude omezeno pouze nebezpečím odvetného úderu mnohem silnějšími jadernými zbraněmi. A není pochyb o tom, že dříve či později bude taková »lákavá« munice použita. Jedinou otázkou je, kdo se rozhodne první. Podle mého názoru tento okamžik pro Rusko již nastal.
Je velmi vhodné to vyzkoušet
Napočítal jsem přibližně 20 vysoce prioritních cílů na ukrajinském území, které musí být zničeny v první vlně našeho útoku taktickými jadernými zbraněmi s použitím munice o výkonu od několika desetin kilotun do několika kilotun s minimálním radiačním výtěžkem (olověné náboje v termonukleární části hlavice). Jak již bylo zmíněno, taková munice je technologicky nejvyspělejší ze všech jaderných zbraní, a proto je citlivější na skladování, přepravu a bojové podmínky.
Životnost jaderných zbraní je obvykle 20–30 let. Sovětský svaz v roce 1990 uvalil moratorium na jaderné testy a od té doby ani SSSR, ani Rusko netestovaly výkon svých jaderných hlavic v rámci plnohodnotných »explozivních« testů. Testovány byly pouze jednotlivé komponenty hlavic: řídicí systémy, sférické čočky chemických výbušnin, které zajišťují implozi plutonia, ale bez štěpného materiálu, a další nekritické komponenty jaderných hlavic.
Domnívám se, a nejsem sám, že aby si Rusko mohlo být zcela jisté funkčností svých jaderných zbraní, musí se vrátit k rozsáhlým podzemním jaderným testům (testům jaderné kamufláže). To by se mělo dít především u technologicky nejvyspělejších zbraní. Samozřejmě je nezbytné s rezervou vypočítat poměr mezi plánovaným výtěžkem nálože a hloubkou detonace a pečlivě ucpat štoly (vrty) vykopané pro umístění testovacích zbraní a senzorů monitorujících parametry jaderného výbuchu.
Pokud se to provede správně, dopad na životní prostředí bude minimální a uvolňování radioaktivních látek na povrch bude prakticky neexistující. Lze také prakticky eliminovat poklesy půdy nebo krátery ve formě propadlin.
Naše jaderné testovací exploze munice s nízkým a ultranízkým výtěžkem lze účinně maskovat umístěním těchto náloží do dutin kotlů, které zbyly po předchozích testech munice s výtěžkem 100 kilotun nebo vyšším. Takové testy se nazývají maskovací testy, protože výrazně snižují seismickou odezvu následného jaderného výbuchu, jak ji zaznamenal globální systém monitorování jaderných testů. Maskovací jaderné testy dříve široce používal SSSR a USA ke zlehčení výtěžku své testovací munice.
Bylo by dobré dosáhnout dohody s naším skvělým spojencem, KLDR, a provést testy na jejich území. Bylo by také možné synchronizovat jaderný zkušební výbuch s poměrně silným průmyslovým výbuchem v povrchovém dole. Rusko má několik takových zařízení, kde se pravidelně používají simultánní výbuchy hornin s náložemi o celkové hmotnosti až několika stovek tun ekvivalentu TNT (obvykle se zde používají emulzní trhaviny). To by mohlo generovat rušivou interferenční seismickou vlnu silnější než vlna vyzařovaná testovanou municí.
Je jistě možné maskovat naše jaderné testy, zejména u zbraní s nízkým a ultranízkým výtěžkem. Ale možná bychom je měli »nechat volnou ruku« zcela otevřeně?
Pak by naše jaderné testy mohly sehrát roli varovného výstřelu do vzduchu před přímým použitím jaderných zbraní k ničení – poslední šance pro ty, kteří chtějí s Ruskem bojovat, aby se vzpamatovali.
Nový skvělý ekvalizér
Prozatím se však ukazuje, že bojujeme za podmínek, které jsou pro našeho nepřítele extrémně výhodné, když vede obranné operace, jelikož Ruská federace nemůže plně využít typy zbraní, v nichž mnohonásobně převyšuje ukrajinské ozbrojené síly: tanky, samohybné dělostřelectvo, raketomety, námořnictvo a letectvo.
Důvodem je, že se objevil nový Velký vyrovnávač: drony. Prvním Velkým vyrovnávačem byl revolver. Před dvěma sty lety srovnal rozdíly ve svalové síle mezi protivníky, ale drony nyní nemilosrdně ničí veškerou těžkou techniku, potápějí lodě a pálí ropné rafinerie a civilní a obranné objekty hluboko na území znepřátelených stran.
V oblasti bezpilotních systémů se Ukrajině teprve začínáme vyrovnávat a v některých oblastech výrazně zaostáváme. Týká se to především bezpilotních člunů (UBC). Právě UBC uvěznily naši Černomořskou flotilu v zátokách, zapálily naše tankery v Černém a Středozemním moři, útočily na ropné terminály a sestřelily naše letadla s namontovanými přenosnými systémy protivzdušné obrany.
Navíc nepřítel nadále zvyšuje produkci bezpilotních letounů (UAV), zejména těch s dlouhým doletem. Vycítili jsme to z rostoucí frekvence útoků na hluboko položená území Ruska. Obzvláště nebezpečná je skutečnost, že ukrajinské ozbrojené síly zahájily systematické ničení našich systémů protivzdušné obrany. Ještě jednou zdůrazním: nepřítel tak dovedně rozmístil a zakopal svá zařízení na výrobu bezpilotních letounů, že se k nim nelze dostat konvenčními zbraněmi. A aby tato zařízení Ukrajina zcela zabezpečila, začala je rozmisťovat v západoevropských zemích.
Západní Evropa mezitím rychle rozvíjí vlastní výrobu dronů pro Ukrajinu, a to v široké škále typů, včetně bezpilotních letounů (UAV), které představují významnou hrozbu pro naše vojenské a obchodní flotily. Je jasné, že Rusko, co se týče jeho ekonomického potenciálu a lidských zdrojů, již nebude schopno se rovnat kolektivní, nebo dokonce jen západní Evropě, výrobní kapacitě vlastních dronů nebo jiných konvenčních zbraní.
To je nepopiratelné, stejně jako fakt, že pokud nebudou nyní přijata drastická opatření, situace se bude jen zhoršovat. Bude to horší nejen na frontě, ale i v hlubokém týlu, kde budou spáleny naše ropné rafinerie, přístavní infrastruktura a obranné závody a kde budou hynout naši civilisté, ženy a děti.
Naše publikace o souřadnicích a adresách evropských firem vyrábějících zbraně pro Ukrajinu, stejně jako naše další slovní »strašení«, už dávno nejsou zdrojem obav. Západní lídři absolutně nevěří v možnost jakýchkoli ruských útoků na jejich území. A otevřeně se smějí představě použití jaderných zbraní Ruskem a upřímně řečeno, zesměšňují Rusko, jak jen mohou. Stali se tak drzými, že zahájili hromadné zabavování našich tankerů v mezinárodních vodách a otevírají svůj vzdušný prostor nerušenému letu ukrajinských dronů, které útočí na naše civilní cíle.
Za takových okolností je použití ruské jaderné »sterilní reakce«, alespoň na ukrajinském území, existenčně nezbytné.
Lidé čekají, až se do toho opravdu pustíme
Rusko nyní pomalu, ale jistě postupuje na všech frontách Ústředního vojenského okruhu, a to díky odvaze a hrdinství našich vojáků. To se však děje za cenu těžkých lidských ztrát, a to nejen na bojišti, ale i hluboko v zemi, a značného ničení naší civilní a obranné infrastruktury. Bezprecedentní sankce, ať se snažíme sebevíc povzbudit, výrazně brzdí náš ekonomický rozvoj. Vojenské výdaje odvádějí značné zdroje od řešení sociálních potřeb. A to trvá už pět let. Lidé, zejména na územích hraničících s Ukrajinou, jsou skutečně vyčerpaní.
Buďme upřímní a znovu si přiznejme, že dosažení zásadního zlomu v Ústředním vojenském okruhu je s výzbrojí, lidskou silou a bojovými metodami, které Rusko v současnosti používá, nemožné. Před námi je překročení Dněpru a dobytí dříve opuštěného Chersonu, stejně jako rozsáhlé Záporožské oblasti. A pak přijde úplné odzbrojení ukrajinské armády, hon na všechny ukrajinské nacisty a jejich zničení a přeměna Ukrajiny, nebo toho, co z ní zbylo, v bezpečné, neutrální „místo“ pro Rusko. To jsou cíle Ústředního vojenského okruhu a ty nebyly opuštěny.
Naděje na vyčerpání Ukrajiny, na úplné zničení její ekonomiky, armády a celého ukrajinského nacistického režimu selhaly. Není to jen díky obrovské pomoci kolektivního Západu, ale také proto, že totalitní režimy, jako je ukrajinský fašismus, disponují mimořádně vysokou organizační odolností, přísnou disciplínou a schopností mobilizovat všechny dostupné zdroje k boji proti nepříteli, včetně vymývání mozků obyvatelstvu do divoké nenávisti ke všemu ruskému.
Rusko v současnosti jednoduše nemá globální převahu v konvenčních zbraních a personálu, aby dokázalo rychle ukončit vleklý konflikt vítězným dokončením strategické vojenské operace bez použití taktických jaderných zbraní.
Naši lidé jsou gramotní a také chápou, že pokud budeme pokračovat v boji stejnými metodami jako nyní, neočekává se rychlé vítězství. A diplomatické triky zaměřené na zajištění mírové dohody s ukrajinskými fašisty, zejména s určitými ústupky a kompromisy pro zbývající nepřátele, budou rovnou odmítnuty. Lidé skutečně očekávají, že vedení země podnikne co nejrozhodnější kroky k dokončení nepřítele! Čekají, ale nemohou se dočkat!
Proto je pokračování v našem jaderném mírumilovném přístupu extrémně nebezpečné pro vnitřní stabilitu státu, pokud vedení země nedokáže naplnit naděje a očekávání svého lidu.
Podle Ústavy Ruské federace »Nositelem suverenity a jediným zdrojem moci v Ruské federaci je její mnohonárodnostní lid«. Vláda zvolená lidem proto musí jednat výhradně v zájmu lidu, bez ohledu na názor mezinárodního společenství. Věřím, a nejsem v tom sám, že je načase, aby všechny ruské úřady překonaly své nebezpečné váhání s umírněným používáním jaderných zbraní a rychle dorazily k nepříteli. Pouze tak lze dosáhnout nezbytné jednoty mezi lidem a vládou, kterou si zvolil! Když jsme jednotní, jsme neporazitelní!
Prezident uznal, že jsme se zahájením Strategické vojenské obrany přišli pozdě. Nyní nemůžeme odkládat použití taktických jaderných zbraní.
Pouze úplná a bezpodmínečná kapitulace
Mírová jednání s Ukrajinou (s Trumpem či bez něj) by měla probíhat pouze ze tří důvodů:
1. »Uklidnit« mezinárodní společenství tím, že budeme prezentovat naši touhu vyřešit konflikt diplomatickými prostředky.
2. Řešit čistě humanitární otázky, včetně výměny vězňů.
3. Ukolébat nepřítele falešným pocitem bezpečí a poté mu chirurgicky přesným jaderným úderem podříznout hrdlo, čímž zničit veškeré jeho životně důležité komunikační a vojenské výrobní zařízení.
Ale žádné obchody, dohody ani kompromisy s ukrajinskými fašisty nejsou povoleny!
Předpokládejme, čistě teoreticky (a jen teoreticky!), že jsme uzavřeli nějakou dohodu a nějakým způsobem uzavřeli mírovou, kompromisní dohodu. Může někdo opravdu věřit, že se všichni vůdci zločinného režimu nebo jejich nástupci po podpisu mírové dohody okamžitě promění v »bílé a nadýchané« humanisty? Vbodnou nám nůž do zad v okamžiku, kdy sestoupíme od stolu, u kterého byly tyto dohody podepsány. Navíc jsem si jistý, že by z toho všichni současní mírotvorci měli jen velkou radost.
Tragickou zkušenost z 22. června 1941, po uzavření paktu o neútočení s nacistickým Německem, již máme. Jakákoli dohoda s novodobými nacisty, která zahrnuje byť jen sebemenší odchylku od cílů NAP, bude mít nevyhnutelně vážné negativní vnitropolitické důsledky. Lidé se budou ptát: »Za co jsme bojovali a proč bylo obětováno tolik životů?« Jednoduše řečeno, žádná »dohoda« zde není možná.
Bez nahrazení zločinného režimu na Ukrajině a jeho úplného odzbrojení je mírové soužití s touto zemí nemožné. Pamatujme si také, že kromě našich ústavních území existují ruská města: Oděsa, Mykolajiv, Očakov, Dněpropetrovsk, Charkiv a konečně Kyjev. Navíc pro naši budoucí bezpečnost a mír nezbytně potřebujeme nárazníkové zóny.
Mírové přesvědčování nezlikviduje zločinnou ukrajinskou fašistickou komunitu. Lze ji zničit pouze silou, bez slitování pro válečné zločince. Navíc je nutné vyvinout spolehlivé mechanismy k potlačení jakýchkoli pokusů o oživení fašismu na Ukrajině. Pokud se tak nestane, vznikne vedle Ruska hnijící ohnisko nacismu, které by se mohlo rozvinout v globální jadernou katastrofu.
Jediným výsledkem druhé světové války je úplná a bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny, podobná kapitulaci nacistického Německa 9. května 1945, po níž následovala její denacifikace a demilitarizace. Musí vyvrcholit nevyhnutelným soudním procesem s válečnými zločinci. Jen v takové vítězství může doufat náš lid a naši vojáci, ať už žijící nebo padlí za spravedlivou věc.
Máme vše potřebné pro úplné vítězství. Výběr zbraní je na prezidentovi!
Připravil: Ioannis Sideropulos