Polské Velikonoce 2026 jsou poklidné. Zvláště ve Varšavě. Na venkově se polévá vodou, nejčastěji vědry, někdy i hasičskými stříkačkami. Ve výrazně religiózní zemi jsou velikonoční svátky pro politické akce absolutně nevhodné. Návštěvnost polských katolických kostelů klesá, údajně nejvíc v Evropě.
Problémů má Varšava dost. Navíc si je zvětšuje snahou o svůj co největší růst. Podobně jako v Praze, na mnoha místech se staví, bezohledné zahušťování zástavby leckde pokračuje (jen ať si lidé vidí z oken do oken), zatímco klíčové infrastrukturní investice nabírají další a další zpoždění. Znovu se odkládá dokončení stavby druhé trasy metra na západě města. Začala stavba tramvajové trati, která má konečně přivést tramvaj ke klíčovému železničnímu a hlavnímu autobusovému nádraží Varšava Zachodnia, dosud odkázanému jen na návazné autobusy. Tramvaj nádraží podejde tunelem se zastávkou.
Pozitivní je vznik dalších dvou rekreačních parků v přírodě – Żerańskiego a Akcji »Burza«.
S bezpečností má nejen Varšava problémy: kriminálníci, násilníci, drogy, divocí řidiči. Jezdí pod parou, často nepřiměřenou rychlostí, bezpečnostní kamery ukazují sem tam zjevný hazard. 4. dubna ve varšavských Markách řidič osobním autem prý ze sportu nabourá minibus a převrátí jej. Také tuto tragédii zachytila bezpečnostní kamera.
Do Varšavy z okolního Mazowszia proniká stále více divokých prasat. Představují určité ohrožení občanů. Navíc některá mají africký mor prasat. Nad jejich likvidací na Mokotowě pomocí injekcí střílených veterináři ale někteří křiví ústa. Nejsou to jen ochránci zvířat, kteří si ze zásadních důvodů ohrožení občanů divočáky nepřipouštějí. Nejsou to jen malé děti. Jistě, novináři si rádi přisadí.
Na dvou místech Mazowszia se občané bouří proti záměru stavět (rozšiřovat) silnice jim pod okny. Investor argumentuje, že mnoha jiným občanům stavby pomůžou. Vysvětlujte to ale těm, kteří mají být obětováni za pochybnou automobilovou prosperitu jiných, včetně poklesu cen jejich nemovitostí bez náhrady.
Ve městě Siedlce se rozhořel spor o výstavbu spalovny komunálních odpadů. Jinde se obce bouří proti záměru postavit drůbežárnu o kapacitě asi tři milióny kusů ročně. Oba projekty prošly procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), ale obyvatelé o tom prý nevěděli. Pokud je o tom vedení příslušných radnic v rozporu se zákonem neinformovalo a sami si toho nevšimli, je to velice smutné.
Polská média informují o několika velkých a řadě menších požárů. Na rozdíl od situace pře dvěma roky ze založení větších požárů neobviňují ruské agenty, což skončilo velkou blamáží. Pravda je zřejmě taková, že neopatrnost a nedostatečná protipožární opatření končívají zbytečnými požáry.
Krásné počasí v neděli 5. dubna vyláká mnoho lidí do ulic i do přírody. V lese na levém břehu Visly u někdejší, v posledních letech zrekonstruované vojenské pevnosti – Citadely – nacházíme množství pikniků Ukrajinců. Riziko požáru je tam poměrně malé. Horší je to v nedalekém Belanském lese. Tam, v přírodní rezervaci, jež je součástí evropské sítě chráněných území NATURA 2000, si nejen Ukrajinci rozdělávají ohně. Tentokrát to dopadne dobře, k lesnímu požáru nedojde. Reálná je ale obava, že dříve či později bude v takto navštěvovaných lesích hořet. Nejen ochrana přírody, ale ani ochrana lesa mnohým, nejen Ukrajincům, neříká nic. Smutné.
Polská politická scéna stojí za…
Totální porážka klasické polské pravice ve volbách 2001 a návrat vlády levostředové vlády Strany demokratické levice (SLD) a pravostředových polských lidovců (PSL) vedly k zásadnímu přeskupení na pravici. Dosavadní pravicové strany se rozpadly. Tehdy začal formovat konzervativní euroskeptickou pravici Jaroslaw Kaczynski (Právo a Spravedlnost – PiS, oporu měl a má zvláště na silně religiózním venkově) a eurooptimistickou ekonomicko liberální pravici Donald Tusk (Občanská platforma – PO, oporu měla a má hlavně ve velkých městech). I když vláda SLD a PSL vyvedla Polsko z vážné sociálně ekonomické krize a vyjednala pro Polsko mnohem příznivější podmínky vstupu do EU ve srovnání s ČR, orientace této vlády hlavně na vstup do EU zásadně oslabila SLD. Ničivý byl pro ni zvláště handl s katolickou církví – my podpoříme vstup Polska do EU a vy nebudete liberalizovat krutý potratový zákon. Tak se stalo, že pod vedením Kaczynského, resp. Tuska, se od roku 2005 pravice v Polsku střídá u moci, umírněná liberální levice SLD je marginalizována na asi 10 % hlasů voličů a radikální neliberální levice je zakázána. Kaczynski později dělal z tragické nehody prezidentského letadla na letišti ve Smolensku 10. dubna 2010 atentát a také na tomto lživém argumentu přes nepřízeň médií a k překvapení a zděšení mnohých drtivě vyhrál parlamentní volby v říjnu 2015. Následně jeho PiS vládla v Polsku osm let. Dnes má polská politická scéna problém: oba vůdcové polské pravice zestárli, opotřebovali se a nevychovali si zdatné nástupce. Přitom doba je mimořádně složitá a nebezpečná.
Polští disidenti před rokem 1989 řešili budoucnost ne jako jak nejlépe vlézt Západu do zadku, jako vedoucí čeští disidenti v někdejším Československu, ale jak změnit Polsko ve prospěch Poláků. I když se jim mnohé nepovedlo a při obnovování kapitalismu ani povést nemohlo, skutečností zůstává, že ať po roce 1989 v Polsku vládl kdokoliv, ke zběsilostem klausovské transformace nedošlo, polská hospodářská, průmyslová, energetická, zemědělská, dopravní a spojová politika se příliš neměnily, významná část strategických podniků zůstávala ve státním vlastnictví a slabou sociální politiku zmírňovala charita, většinou v režii v Polsku mocné katolické církve. Zrušit určité opatření předchozí vlády jen proto, že jej přijala jiná vláda, se nestávalo.
Korupce nikdy v Polsku nedosáhla českých rozměrů. Ekonomického liberalismu měli polští politici sice plná ústa, ale skutek vesměs utekl, resp. i liberálně ekonomická vláda D. Tuska (PO a PSL) v letech 2007-15 měla k liberalismu ala Thatcherová daleko. Tak se stalo, že Polsko se rozvíjelo po roce 2001 nejrychleji ze všech států Evropské unie (za velké krize 2008-09 jako jediné v EU nemělo ekonomický pokles), se značnými problémy zvládlo pandemii nového druhu koronaviru 2020-22 a navzdory obrovské militarizaci (v roce 2025 téměř 5 % hrubého domácího produktu šlo na obranu) a obrovské podpoře banderovské Ukrajiny v její válce s Ruskem nedávno ekonomicky předstihlo i někdejšího premianta – Českou republiku, intenzívně ničenou Fialovou pětidemoliční vládou. Jednou věcí je neutěšený mediální obraz polské společnosti, druhou značně odlišná a příznivější realita. Největšími problémy Polska zůstává válečnická politika a velmi nízká porodnost. Tu první si v Polsku elita nepřipouští, porodnost se snažily zvýšit jen konzervativní vlády PiS, mimo jiné »500plus« a později »800plus«, tj. 500, resp. 800 zlotých na každé druhé, později i na každé první dítě. Zatímco Tusk odmítá veřejně kritizovat EU a Ukrajinu (taková kritika prý slouží Rusku a ohrožuje EU) a preferuje zákulisní jednání v Bruselu, Kaczynski kromě jmenované kritiky nechal natočit vynikající film Wolyň o banderovské genocidě Poláků, Židů a dalších na Wolyni v letech 1941-44 a veřejně protestuje proti uctívání Bandery a spol. na Ukrajině. Nepřekvapivě marně. Ještě ostřejší je ultrakonzervativní Konfederace.
Velikonoce skončily…
Po velikonoční přestávce se politický boj v Polsku znovu zostřuje. Probíhá ale značně odlišně od obrazu, který ukazují velká polská média. Po brutální pacifikaci polských veřejných médií staronovou polskou vládou Donalda Tuska o Vánocích 2023 polský mainstream zpívá podle jedněch not – EU a USA, zvláště tamních demokratů, tj. proti konzervativní opozici. Přesto na jaře 2025 v prezidentských volbách porazí kandidát konzervativní pravice nestraník Karol Nawrocki varšavského primátora proevropského liberála Rafala Trzaskowského (PO) a po převzetí prezidentského úřadu v srpnu 2025 začne svými vety Tuskově vládě nepříjemně zatápět. Tuskova vláda nemá dost poslanců na přehlasování vet prezidenta. Významné je zablokování směrnice EU o zbrojení na dluh, které se ale nemá jako dluh vykazovat. Nawrocki má samozřejmě pravdu, že dluh je dluh, ať už se vykazuje jako dluh, nebo ne, a že jich Evropská komise od vypuknutí pandemie koronaviru nasekala nebezpečné množství.
Polská mainstreamová média podávají silně zkreslený obraz o zahraničí, neskrývaným opovržením nezápadními státy počínaje. Základem je rusofobie a lezení do zadku kolektivního Západu i v tak odporných věcech, jako je současná izraelsko americká agrese proti Iránu. Pravda, i těmto lhářům a manipulátorům občas zatrne, třeba když pán světa 7. dubna oznámí konec civilizace. Iránské nebo celosvětové? To Trump neřekne. Lze důvodně předpokládat, že jaderné mocnosti uvádí své jaderné zbraně do stavu nejvyšší bojové pohotovosti. Co se sjednává či nesjednává za oponou, málo kdo tuší. Věřit prolhanému Trumpovi se nevyplácí. Když je oznámeno sjednání čtrnáctidenního příměří od 8. dubna a v jihozápadní Asii mimo Izraelem dobývaný Libanon přinejmenším dočasně umlknou zbraně, polští politici a novináři se pochlapí a USA opatrně kritizují. Ne ale za věrolomné přepadení Iránu, ale že Irán podcenily a že zřejmě proto je Irán faktickým vítězem březnové války.
Maďarský Orbán je prý nepřítel EU, spolupracuje (také) s Ruskem a musí být a bude v nedělních parlamentních volbách poražen. Že zejména hájí maďarské národní zájmy před nejhorším a že ho nehorázně vydírá i Ukrajina (svévolné zastavení dodávek ruské ropy ropovodem Družba je příšernou odměnou za rozsáhlou podporu Ukrajiny Maďarskem ve válce s Ruskem, prostě čiň čertu dobře a peklem se ti odmění) a že vedení EU systematicky svěřené členské státy ničí, se nedozvíme. Svou kritiku Orbánovi samozřejmě nepromíjí. Úsilím všech pro EU sil se podaří v Maďarsku Orbána v parlamentních volbách 12. dubna výrazně porazit.
V Polsku se strhne i spor o zahraniční politiku. Zatímco Tusk, o ministru zahraničím Radoslawu Sikorském a varšavském primátorovi Rafalu Trzaskowském (všichni PO) nemluvě, sází vše na boj proti Rusku, Kaczynski se obává i Německa. Tusk zuří. Na polské konzervativní scéně se objeví i obava, že by se Rusko mohlo opět spojit proti Polsku s Německem. O co se taková úvaha opírá, není zřejmé. Přísahání na EU a NATO to činí nesmyslné. Problém ale je, byť se to v Polsku nepřiznává, že jak EU, tak NATO se nám rozpadají před očima. Ne zásluhou podvratné politiky Putina či Moskvy, ale zásluhou svého nekompetentního arogantního vedení. Tedy, paktu NATO dává košem prezident vedoucí mocnosti USA Trump, vedení EU stále více porušuje i »lisabonskou« ústavu a vede členské státy do zkázy. Stále více platí: »Zachraň se, kdo můžeš!«
Německý kancléř je při tom zuřivý rusofob, se svými polskými kolegy si v tom nemá co vyčítat. Německo se účinně ničí samo politikou Green Dealu, multikulti, genderu, militarizace, velkou podporou Ukrajiny… To dohromady ani nejsilnější ekonomika EU nemůže unést. Ekonomická krize v Německu se vleče a prohlubuje. Samozřejmě, i kancléř Merc může být nahrazen někým jiným.
Neznají Thúkídiovu past?
Starořecký historik Thúkídiés popsal bratrovražednou Peloponézskou válku včetně okolností, které k ní vedly. Athénský námořní spolek otrokářsko demokratických států pod vedením údajně největšího otrokářského demokrata athénského Perikla dlouhodobě štval proti údajně nedemokratické Spartě a jejím spojencům, až se válka mezi oběma mocenskými bloky stala nevyhnutelnou. Válka se ale od počátku vyvíjela v neprospěch Athénského námořního spolku. Otroci, kteří tvořili asi 90 % obyvatel Athén, využili oslabení Athén a z velké části z Athén uprchli. Došlo tak k ekonomickému kolapsu Athén a také k největší demokratizaci athénské (nikoliv sparťanské) společnosti, byť zcela jinak, než si představoval Perikles. Peloponézská válka (432-404 př. n. l.) skončila kapitulací Athén a svržením jejího otrokářsko demokratického zřízení Spartou a jejími spojenci.
Thúkídiův popis velké starořecké tragédie byl natolik výstižný, že se od té doby mezi historiky mluví o Thúkídiově pasti, tj. pasti, vytvářené dlouhodobou politikou nenávisti vůči druhým, vedoucí zákonitě k válce. Thúkídiovu past by měli dobře znát všichni významnější politici. Reálně ji ale vesměs buď neznají vůbec (žactvo a studentstvo západního světa zůstává v historii nevzdělané), nebo ji ignorují a svou neodpovědnou politikou vytváří zbytečné, sem tam i válečné tragédie. O zhoubných plodech rusofobie byly už napsány i značně tlusté knihy a mnoho dalších napsáno podle všeho ještě bude. Leč politici bývají nevzdělaní a ignorantští. Polští nejsou výjimkou. Navíc, vzhledem k neutěšené minulosti rusko polských vztahů, mají rusofobii v genech.
Boj o soudce ústavního soudu
Živo je i ve vnitropolitické oblasti. Polský Sejm zvolil šest nových ústavních soudců. Polský prezident Karol Nawrocki po měsíčním otálení ale jmenuje jen dva. Je to stejné, jako když prezident ČR Petr Pavel odmítne na návrh předsedy vlády Andreje Babiše jmenovat čestného předsedu motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí – zjevné porušení Ústavy. Polský mainstream Nawrockého za to ostře kritizuje, na rozdíl od českého mainstreamu, který nejmenování Filipa Turka Petrem Pavlem obhajuje.
V sobotu 11. dubna cestou do parku Lazienky narážíme postupně na čtyři demonstrace: na náměstí před Krolewskim zamkom, poblíž Sejmu (na podporu Iránu) a dvě u Ústavního soudu. Účastníky obou demonstrací před Ústavním soudem oddělují policisté, aby se nepoprali. Kurýru warszavskiemu Polské státní televize ale nestála ani jedna z těch demonstrací za zmínku. Také Poláci prý mají právo jen na korigované informace.
Jan Zeman