Tohle nedokázal ani Jules Verne

Hodně pozorně jsem ve Face to Face poslouchal vyprávění horolezce Radka Jaroše. V jedné části mě až zamrazilo, jak zrůdné a nebezpečné jsou všechny ty aktivity, propagující rovnoprávnost mezi ženami a muži, resp. aby ženy měly stejná práva, resp. stejné možnosti jako muži. Aby de facto, anžto právě to mně z toho vychází, žily mužské životy.

Radek Jaroš na férovku zdůraznil, že horolezectví není sportem pro ženy. Zmínil třeba, že když on si sedne do sněhu, maximálně dostane vlka, kdežto ženě nastydnou rodidla, což je mnohem nebezpečnější. Řeč se samozřejmě stočila i na »horolezkyni« Kláru Kolouchovou, která loni v červenci zahynula při výstupu na Nanga Parbat. Jaroš k tomu dodal, že to byla její svobodná vůle, že je mu líto jí a hlavně pozůstalých (Klára tady zanechala dvě malé děti), ale že ona do horolezecké komunity nikdy nepatřila. Jako další příklad onoho nesmyslného zrovnoprávňování uvedl, že např. profesionální tenistka nikdy neporazí profesionálního tenistu atd.

Co z toho plyne? Že rovnoprávnost mezi ženami a muži je něco, co nemá reálné opodstatnění. Žena vždycky byla především matka a muž živitel rodiny. Ovšem je-li ona zvrácenost uvedena v život, z žen, a ve sportu o to více, se stávají mužatky, ztrácí přirozenou ženskost a my se divíme, že rapidně klesá porodnost. Bodejť by neklesala, když se ženy snaží podobat mužům, notabene když v protipólu k tomu jsou muži čím dál viditelněji zženštělí. Zatímco aby ženy posilovaly svoji ženskost a muži svoji mužnost, děje se pravý opak. Jo, ženy sice posilují, takto zvedají ve fitku činky a muži se předvádějí v tangách, lakují si nehty a gelují vlasy. Často od žen slýchávám – co dokáže chlap, dokážeme my rovněž. A tak lezou na velehory, hrají hokej, fotbal, skáčou na lyžích, boxují, zastávají manažerské pozice, řídí kamiony atd., apod. a my pak kroutíme hlavami, proč český národ vymírá. Bodejť by nevymíral, když z žen se stávají chlapi a z chlapů ženy. Tohle není rovnoprávnost, to je zvrácenost.

Když na závěr trochu odbočím, takhle to máme i s tou slavnou svobodou. Nemáte-li žádné vlastní zdroje nutné pro zajištění každodenních životních potřeb, do jaké míry jste svobodní? Že si můžete na Václaváku zakřičet, že prezident je vůl, nebo si bez výjezdní doložky a devizového příslibu udělat výlet tzv. na Západ, kdy se vám zachce? Trochu povrchní, nezdá se vám?

Shrnuto a podtrženo – dnes proklamovaná rovnoprávnost mezi ženou a mužem je fikce, i dnes proklamovaná svoboda je fikce. Takhle daleko ve svých dílech nezašel ani Jules Verne, a že ten uměl fantazii popustit uzdu.

Dušan Sedlák