William Shakespeare napsal, že… »Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.« Tentokrát se rozsvítilo na Seznamu, v podcastu o pomlázce.
Cituji: »‚A to ponížení se neděje jednou za rok při příležitosti Velikonoc. Ponížení z hlediska toho, že někdo je ženou, a proto se mu může dít něco nepříjemného, se děje ženám opakovaně,‘ zdůrazňuje Tereza Jiroutová Kynčlová z oboru genderových studií na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.
‚Agresivita je něco, co je nám přirozené a co potřebujeme ritualizovaně, bezpečně a tak, aby se nikomu neublížilo, prožít,‘ filozofuje Zuzana Marie Kostićová z husitské teologické fakulty. Debata o tom, jak, je podle ní ale na místě. ‚Historické a kulturní kontexty se mění a není to možné odmávnout a říct, že v 19. století to taky nikdo neřešil, tak to nebudeme řešit dnes, to nejde,‘ uzavírá.«
Takové typicky české… Něco závidím schopnějšímu sousedovi a zachovám se přesně opačně: neusiluji, abych byl stejně schopný jako on a jako on každé ráno vstával ve čtyři, ale u nového bouráku mu propíchnu pneumatiky. Nebo… Když mě nikdo z viditelné příčiny nevyšuká (pomlázkou), nezačnu chodit do fitka a neupravím si stravu a nezajdu si k Měšťákovi, ale začnu brojit proti pomlázce. Hezké Velikonoce.
Pavel Votruba
V hejnu kdákají nejvíce neš….é slepice. Tak praví staré lidové rčení.