Na nesprávném místě, v nesprávné zemi

Analytik CIA Larry Johnson sdělil v rozhovoru na ve Spojených státech dost sledovanému webu Cyruse Janssena, že v USA se zformovala opozice vůči Trumpovým avanturám. A americký prezident? Už proto prý přestal mluvit o změně režimu v Íránu, ale hovoří o skutečném hlavním cíli vojenské operace, který každý správný Američan pochopí. Tím je íránská ropa, jež dosud proudila do desítek zemí světa, zvláště pak do Číny, a její přesměrování především do Spojených států. Pokud jde o jaderné vyzbrojení Íránu, šlo při jednání, alespoň ze strany USA, o zástěrku. Proto se namísto dalšího kola jednání ve Vídni začalo překvapivým nočním útokem, jenž měl za cíl vyvraždit íránské státní a vojenské vedení. Írán ho neočekával, proto ani rodina ajatolláha Chameneího neodešla na bezpečná místa a včetně dětí byla zavražděna.

Prozradit na samém počátku konfliktu, že Spojené státy mají problémy s ropou, nebo ji potřebovaly odklonit od některých dosavadních dodavatelů, nebylo možné. Ukázalo by se, že Trump není žádný mírotvorce a adept na Nobelovu cenu míru. Raději se proto hrálo divadlo na pokračování rozhovorů a teprve následně se hledalo zdůvodnění, proč se tak stalo. Prý, dozvěděli jsme se, ona jednání nikam nevedla. Slyšel jsem ovšem, že samotnou akci měl navrhnout Izrael a Trumpovi se hodila.

Jde ovšem o samotné USA, jak dodal ve zmíněné besedě Jansson, benzin opět zdražil. Nepomohla krádež venezuelských tankerů a přesměrování dodávek od těch, co si je už předem zaplatili – Kuba je v tomto počtu také, do Spojených států a dávno před tím přivlastnění si iráckých a libyjských nalezišť. Průmysl a lidé v USA přece potřebují stále víc nafty a benzinu. Je to krev průmyslu, dopravy a klidného amerického života. Chtějí i levnou krev. Ne tu domácí drahou získanou z těžních věží Mexického, tedy Amerického zálivu a amerických břidlicových vrtů. Ty, včetně kapalného plynu, nechť kupuje Evropa, když se tak lehce odstřihla od ruských zdrojů.

Írán bombardování a zabití vůdců nepoložilo. Přicházejí noví na místa padlých a mají další důvod své nenávisti. Zabíjení a ničení snad dokonce sjednotilo národ. Naděje, že by se něco změnilo dalším a dalším bombardováním, se začala blížit k nule. Přitom raket a munice ze skladů americké armády ubylo. Rychle je nahradit nebude čím. Ani nesestřelitelné F-35 už prý nevyletěly. Zničeno či poškozeno je totiž část tankovacích letadel a bez nich se nesestřelitelnými stroji létat nedá (co na to paní Černochová?).

Také íránská odveta překvapila. Donutila americké letadlové lodi a některá další vojenská plavidla odejet o dost dál od míst bojů. Hormuzský průliv je uzavřen, tankové lodě nemají možnost průjezdu, je tam prý hodně min, volání Trumpa o pomoc adresované jeho evropským spojencům zůstává bez ohlasu. Ropa zdražuje, evropští lídři však stále, kromě Španělů, nemají odvahu agresi odsoudit, i když jejich vlastní země to může stát prosperitu, zavírané továrny a masovou nespokojenost. Voliči v jejich zemích zatím mlčí. Zatím. Zatím se stále Unie chystá na ekologické harakiri. Zatím jí řídí nenávistní hlupáci, kteří světadíl odstřihli od levných zdrojů a poslušně se postavili do řady poslušných. Někteří dokonce šli ještě dál a nazvali se ochotnými. Zatím tedy jen cena ropy stoupá anebo, podle momentálního vývoje na Blízkém východě, kolísá.

Při tom prý, podle Larry Johnsona, zkrachovaly už desítky amerických firem. Nejen kvůli drahé ropě, ale i kvůli světové konkurenci, a nepomáhá ani hra se cly. Americký průmysl potřebuje nejen energii, ale také odběr svého zboží. Zatím je to údajně naopak. Více se dováží, hlavně z Číny, než vyváží. Při tom americké zbrojovky, budou-li mít zakázky, oživí i ostatní odvětví amerického průmyslu a občan, volič, bude spokojen. To je úkol, který byl naložen na bedra Donalda Trumpa. Jak jednoduché! Jak složité je to zároveň.

Jsme v kruhu. Bude-li ve Státech levná ropa, budou-li zakázky, poklesnou ceny zboží, které si prostý Američan, volič, bude moci koupit. To znamená, že bude spokojen. I’m with Trump. Doma pak budou čtyři další roky pro dalšího republikánského kandidáta a jeho podporovatele. Jak málo stačí ke štěstí! Jak hodně je však třeba ještě udělat, aby tento americký volič byl spokojen.

Cestou je tedy zabezpečení ropného bohatství. Co záleží na lidech v Iráku, Libyi, Sýrii, Venezuele, Íránu! Hlavně na Američanech záleží. Ale také na odběru amerického zboží mimo hranice USA. Které dodávky může americký trh nabídnout? Je velký výběr. Nejvýznamnější jsou však…? Nejlukrativnější? No přece zbraně a zase zbraně! V našem případě např. předražená letadla F-35, jež jsme z nemalé části zaplatili dopředu, a dodávky zbraní na Ukrajinu, které jsme údajně museli proplatit a hned distribuovat dál k našemu nejpřátelštějšímu příteli. Myslím ovšem, že jsme platili nejen my. Tak prý znějí smlouvy, tak se také v klidu za Fialovy vlády plnily.

Nejde tedy jen o nás. Také další evropské členské státy NATO jsou přinuceny navyšovat rozpočet v části týkající se zbrojení a kupovat americké zbraně. Ani Babišova vláda nedostala pardon. Jen se rozhodla dát, kolik může a kolik je vůbec reálné. To rozčílilo do běla nejen servilní opozici, ale také amerického velvyslance Nicholase Merricka, jinak prezidenta společnosti Mt. Vernon Investments LLC, která se stará o jmění světového komunikačního magnáta, přítele Donalda Trumpa, texaského miliardáře Troutta. I jeho firma má své závazky v americkém zbrojním průmyslu. Dovolil si hodně. Víc než smí velvyslanec. Ale jde o obchod a jako správný obchodník musí hájit své zájmy a ty jsou totožné se zájmy Spojených států. Když totiž nakoupíme hodně zbraní, bez ohledu, zda je budeme někdy potřebovat, budou mít práci američtí zbrojaři, potažmo také další průmyslová odvětví, akcie se budou zvyšovat a na tvářích amerických voličů bude spokojenost. Co jsou proti tomu ti mrtví z Íránu a dalších zemí, které bylo třeba cestou k ropě a dalším surovinám odstranit. Byli holt v nesprávném čase, na nesprávném místě a v nesprávné zemi.

V současné době je to Írán.

Jaroslav Kojzar