Krach Evropské unie? Není to nejhorší varianta, tvrdí europoslanec Ivan David

Silně kriticky se vůči současnému unijnímu fungování staví europoslanec za SPD Ivan David. V rozhovoru pro iportaL24.cz svůj postoj nijak nemírní, naopak. Řeč padla ovšem i na domácí politiku. Exministr a bývalý ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích například přiznal, že v oblasti zdravotnictví má s prohlášením Babišovy vlády »v mnoha ohledech problém«.

Jak se vám, pane doktore, zamlouvá pozice SPD v nové vládě? Nemohou voliči vnímat, že ústupků od programu je příliš mnoho?

Pozici pokládám za dobrou, samozřejmě jsme terčem útoků nepřátelských médií, ale nenabízíme jim dost dobrou munici. Máme 15 poslanců ze 108, je jasné, že nemůžeme diktovat silnějším a samozřejmě, že se ve všem neshodneme, i včetně důležitých věcí. Když jsem kdysi vstupoval do ČSSD, měla 6,5 procenta, tedy 13 poslanců, za pár let 33 procent. A kde jsou dnes?

Musíme dělat to, co si voliči žádají, a dávat o tom vědět. My od programu neustupujeme, neměníme ho, ale je jasné, že nemůžeme vše prosadit. Volič, který je zklamán, že se 7,5 % neprosadíme všechno, není prostě realista. Musíme vycházet s koaličními partnery tak, jako se každý rozumný člověk snaží vycházet se sousedy nebo s příbuznými.

Nicméně SPD byla vždy vnímána jako protestní strana. Neuškodí jí podle vás u občanů právě to, že je nyní součástí vlády?

Možná ztratíme podporu nejradikálnějších a nerealisticky myslících, ale být ve vládě je příležitost ukázat, že umíme víc než jen kritizovat. Pořád je proti čemu protestovat. Tím se ovšem dostáváme do konfliktů a velmi mnozí se konfliktů bojí. Ti dávají přednost hnutí ANO.

Jak se vám zamlouvá programové prohlášení vlády v oblasti zdravotnictví?

Mám s ním v některých ohledech problém. Troufám si tvrdit, že problémům zdravotnictví rozumím. Zdravotnictví má řadu specifik, například informační asymetrii. Pacienti své nemoci tolik nerozumějí a jsou v tísni. Ve zdravotnictví působí velmi silné zájmové skupiny, zaplatí jakoukoli kampaň proti komukoli. Konečně péči lze optimalizovat směrem k maximálnímu zisku pro poskytovatele nebo pro uživatele.

To, s čím mám největší problém, je tvrzení, že je třeba, aby pojišťovny nabízely různou péči. Je to cesta ke komercionalizaci, omezení rovnosti a nakonec dostupnosti. A při tom se berou miliardy pojišťovně, která má nejméně »výhodné« klienty…

A co je nejhorší, to je nadšení pro »reformu psychiatrické péče«. Je to cesta k bezdomovectví duševně nemocných, atd. V zemích, kde »reforma« proběhla, to dobře vědí. Je to takový »grýndýl« psychiatrie. Je to na dlouhou přednášku. Můžeme se tomu někdy věnovat do hloubky.

To vás výhledově beru za slovo… Ovšem jablkem sváru může být i tzv. Národní očkovací strategie vytvořená exministrem Válkem v samém závěru funkčního období bývalé vlády. Kritická slova zaznívají hlavně od Svobodných a PRO, naopak ministři Vojtěch i Šťastný ji do značné míry hájí. Jak ji vnímáte vy?

Spory o tom, jak má očkování vypadat, kdo a za jakých podmínek se mu má podrobit, existují od doby, kdy Jenner zavedl očkování proti pravým neštovicím  – to bylo v roce 1796. Statistika procent »odpíračů« se vedla už před 130 lety. A přitom šlo o velmi účinné očkování proti nemoci s úmrtností kolem 40 procent…

Tak se zeptám ještě jinak – bylo očkování proti covidu zločinem, jak několikrát zaznělo na nedávném semináři ve Sněmovně pořádaném poslanci klubu SPD Jindřichem Rajchlem a Tomášem Doležalem?

Očkování proti covidu nebylo dostatečně účinným očkováním a přitom mělo a má velmi závažná rizika. Evidentně dominovaly komerční zájmy. Lékařská etika má starověkou zásadu »primum non nocere«, především neškoď!

Poslanec Jan Síla v nedávném rozhovoru pro iportaL24.cz uvedl, že ve zdravotnictví by bylo dost peněz, kdyby se nevydávaly špatným způsobem. Souhlasíte s ním?

To je pravda. Ještě by bylo nutné se shodnout na tom, co je a co není špatný způsob. Viděl jsem rozhodně efektivnější systémy, než jaké jsou zažité u nás. To tvrzení se podobá větě, že polovina tezí ve vědě je chybná, bohužel nevíme, která.

Je řešením potenciálního nedostatku lékařů příval zahraničních odborníků? A zjednodušení jejich nostrifikace?

Řešením by to bylo, pokud by to fungovalo. Otázka musí znít, zda je to řešení správné. Jsme na tom trochu lépe než nejchudší země, kam se absolventi studia moc nevracejí. Lidé dávají přednost lepšímu, když mohou, málokdo chce být žebravý dobrodinec. Existují mnohá řešení, můžeme si vybrat, koho a čím naštvat. Nostrifikace slouží zachování kvality a nebo například ve Spojených státech jako přísné síto proti zahraniční konkurenci. I v USA měli mnohem měkčí požadavky na psychiatry a anesteziology, tedy obory nejméně finančně atraktivní, ale velmi potřebné.

Zase si můžeme vybrat. Zákon zachování potíží je neúprosný. Každým řešením vytvoříme problémy někde jinde.

Pojďme prosím na »evropskou« půdu. Hnutí SPD zásadně odmítá implementaci směrnice Evropské unie o energetické náročnosti budov, která je součástí tzv. Green Dealu, do českého právního řádu. Co vám vadí především?

Green Deal přináší dlouhou řadu škod a nepřináší téměř vůbec nic pozitivního. Možná má někdo radost, že platí víc za pohonné hmoty, možná někoho těší vynucované výdaje na zateplování budov, zvlášť když na to nemá. Evropská komise »řeší« konkurenceschopnost, ale ve skutečnosti dělá vše pro to, aby ji udusila. Volně cituji Marka Twaina: »Nevím, jestli ti, kteří nám vládnou, jsou chytří lidé, kteří si z nás tropí žerty, nebo idioti, kteří to myslí vážně.« Kloním se k názoru, že zde jde o ten druhý případ.

Přece jen se mi ale zdá, že na evropské scéně ohledně Green Dealu v poslední době pomalu vítězí zdravý rozum. Je to tak? Nebo je potřeba »houšť a větší kapky«?

Nevítězí, ale přece jen jsou malinko menší kapky. Mírnění je však naprosto nedostatečné. A přicházejí se stále novými blbými nápady. Minulý týden se zásadním cílem omezit spotřebu masa a vnutit občanům »rostlinnější potravu«. Prý to radí »vědci«. Přírodu to prý zachrání a lidé budou zdravější. Jenže lidé si hlavně chtějí o sobě rozhodovat sami. Jsou vědci, kteří za určitý obnos zfalšují cokoli. Ostatně nemravní lidé jsou v každém oboru.

SPD ve stanovisku z počátku dubna uvedla, že v orgánech Evropské unie bude usilovat o úplné zrušení zákazu prodeje nových vozidel se spalovacím motorem po roce 2035. Jaké naděje do toho vkládáte?

Vkládám do toho velké naděje, protože automobilový průmysl nemá zájem krachovat, i když někteří »kapitáni průmyslu« se původně rozhodli špatně. Politici také nechtějí zkrachovat, takže změní názor. Taky by mohla zkrachovat Evropská unie. Není to nejhorší varianta.

Petr Kojzar