Dosavadní světové uspořádání rozhodně dozná v nadcházejících časech výrazných změn, srovnatelných možná i se stěhováním národů. A státy, které jsou u kormidla, si toho jsou velmi dobře vědomy. S různými summity a konferencemi se tak roztrhl pytel. Každý nyní hledá spojence, protože budou potřeba. Jenom za posledních několik dní proběhly summity G7, NATO a BRICS. Podívejme se tedy, co se kde upeklo:
G7
Skupinu G7 tvoří Německo, Británie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada a USA. Tedy země, které se označují za ekonomicky nejvyspělejší na světě. Není to ještě ale tak dávno, co se jednalo o skupinu G8, v roce 2014 bylo ale z tohoto klubu vyřazeno Rusko… Každopádně země G7 nyní zahrnují zhruba 750 milionů obyvatel světové populace, což je celosvětově asi 10 procent a světového území cca 15 procent. Co se obchodu týče, produkují v globálním měřítku necelých 40 procent HDP. Tyto země tedy nesporně sílu mají a navíc na nich závisí mnoho dalších, i když se jejich význam pomalu ale jistě snižuje. Ještě v roce 2014 měly totiž podíl na světovém HDP 51 procent. Co tedy vymyslely, aby zůstaly nadále na výsluní?
- Rozhodná podpora Ukrajiny – »Budeme stát za Ukrajinou tak dlouho, dokud to bude třeba,« prohlásily státy G7 v závěrečném komuniké. Toto není nic překvapivého, však co se týče situace v Evropě, jedná se o středobod veškerého dění a na Ukrajinu lze nyní svést prakticky všechno. Každopádně summit v komuniké fakticky potvrdil, že se bude, jak se říká, bojovat do posledního Ukrajince.
- Větší politický a ekonomický tlak na Rusko – »Zůstáváme pevně odhodláni dále koordinovat bezprecedentní sankce, dokud to bude třeba,« konstatovali představitelé G7. Tedy vlastně navázání na předchozí bod. Priority jsou tedy dané jasně, i kdyby nás měla čekat opravdu velmi studená zima.
- Potravinová bezpečnost – Británie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo a USA v prohlášení uvedly, že na boj proti hladu a podvýživě vyčlení dodatečných 4,5 miliardy dolarů (105 miliard korun). Nutné je to pochopitelně kvůli Rusku, jak jinak. Že ale Ukrajinci zaminovali přístavy (a miny, co se utrhly, už ohrožují i turecké lodě), z nichž proto nemůže odplout obilí a že především kvůli sankcím není v EU dostatek hnojiv, je asi pouze podružná záležitost. Těžko také říct, kde vlastně mají vyčleněné peníze skončit.
- Důraznější ochrana klimatu – I »ochranu klimatu« chtějí vůdci G7 ještě více podpořit, mimo jiné založením klimatického klubu, který by pomohl s důraznější ochranou ovzduší a s rychlejším snižováním emisí skleníkových plynů. Je jen otázka, zda ten klub nebude pouze diskusní. Třeba taková EU, což tvoří většinu států G7, produkuje zcela mizivě emisí a například jednomu z jejich největších producentů – USA, se do jejich regulace nikdy moc nechtělo. I tento krok tak vypadá pouze jako příprava na tuhou zimu v Evropě.
- Zákaz dovozu ruského zlata – S tímto bodem přišly Spojené státy, Británie, Kanada a Japonsko již v neděli na úvod setkání. Později bylo oznámeno, že se tomu tak skutečně stane a Německo dokonce přislíbilo, že se připojí i celá Evropská unie. Prý tím Rusko přijde o významný exportní artikl, protože třeba jen v roce 2021 vyprodukovalo zlato v hodnotě 15,2 miliardy dolarů (356,2 miliardy Kč). Má to ovšem jeden háček. Rusko už mnoho let právě v očekávání krize zlaté rezervy neustále navyšuje. Navíc se objevují snahy zavést měnu, která by se vrátila ke skutečným hodnotám, a nejednalo by se pouze o tištěné papírky. Pochopitelně se nabízí návrat ke krytí drahými kovy. Komu tedy bude zlato ve výsledku chybět?
- Výzva Číně, aby dodržovala lidská práva – Naším světem pochopitelně hýbe především situace na Ukrajině, ale vzhledem k členství USA a Kanady nemohla zmínka o Číně na summitu nepadnout. Každopádně že USA teče do bot, poznáte podle toho, že se začne objevovat sousloví »lidská práva«. Ale o tom spíše v sekci »NATO«.
Summitu G7 se tradičně zúčastnili i zástupci Evropské unie, přizváni byli také představitelé Argentiny, Indie, Indonésie, Senegalu a Jihoafrické republiky, což je zajímavé, konkrétně o tom ale níže.
NATO
Severoatlantická aliance má nyní 30 členů, včetně České republiky a nadále se pracuje na jejím rozšiřování. Obyvatelé jejich zemí nyní tvoří 12 procent populace, tedy 946 milionů, v případě vstupu Finska a Švédska přibude více než dalších 15 milionů. Jedná se o bezprecedentně nejsilnější vojenskou alianci v dějinách, alespoň co se rozpočtu týče, byť technologická převaha se v mnoha ohledech jeví jako iluzorní. Armády jednotlivých států pak mají velmi výrazné rozdíly, co se kvality výcviku a výzbroje týče a některé země jsou skutečně jen do počtu. V éře jaderných zbraní navíc není »absolutní převaha« zrovna určujícím faktorem. Summit NATO byl fakticky pokračováním G7, vždyť kromě Japonska (které má u NATO »pouze« status pozorovatelské země), jsou všichni ostatní zároveň členy NATO. Většině představitelů tak stačilo přesunout se z Bavorska do Madridu. Výstupy tedy vypadají fakticky totožně, je to jako, kdyby se nejdřív poradili dospělí (G7) a pak pozvali děti, aby se i ony mohly blýsknout před kamerami. Zmiňme proto pouze body, které byly jakoby navíc:
- Finsko, Švédsko, Turecko, Řecko – Jedním z hlavních výstupů summitu bylo potvrzení Švédska a Finska jako zemí, které velmi brzy (prý už v úterý) rozšíří řady aliance. Nejedná se pochopitelně o nic nového, však se o tom mluví od začátku krize na Ukrajině. Navíc armády obou skandinávských zemí jsou už dávno provázány se systémy NATO, takže celá záležitost nejspíš dopadne tak, že se holt zdvojnásobí hranice NATO s hranicemi Ruska (o Finsko). Pravděpodobně jsou ve hře určité nezveřejněné výjimky ohledně umístění sil USA na území obou zemí, na to by totiž už Rusko nejspíš muselo reagovat. A to si skandinávské země rozhodně nepřejí. Vítězem tohoto zápasu je tak jednoznačně pouze Turecko, o nějž si NATO nemůže dovolit přijít, a tak mu za schválení vstupu Finska a Švédka nechalo volnou ruku pro vypořádání se s Kurdy, kteří byli přitom donedávna věrnými spojenci. Krom jiného pak má Turecko dostat nových 40 F-16 a dalších 80 F-16 bude modernizováno. O tom, zda je to quid pro quo, nejvíc svědčí vyjádření americké administrativy, která už předem popřela, že jde o odměnu za turecké odblokování vstupu Švédska a Finska do NATO. Mimochodem Řecko proti posilování turecké armády protestuje, to je ale asi tak vše, co s tím může dělat… Na rozdíl od Turků nemá na zablokování vstupu dvou dalších zemí do NATO žaludek ani politiky. Navíc Řekové nemají připraven milion uprchlíků na hranicích, co mohou během okamžiku vpustit do EU, ani nemají druhou největší armádu v NATO, a ještě k tomu dluží západním zemím obrovské množství peněz… Takže jim nezbyde nic jiného než ten protest.
- Posílení přítomnosti v Evropě – Kdyby to bylo myšleno jako okupace, znělo by to jistě pro okupanta jako sen. Každopádně administrativa prezidenta Joe Bidena oznámila plán trvalého posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě, a to dokonce osminásobně. Konkrétně má dojít k posílení sil rychlé reakce NATO v Evropě ze stávajících 40 000 na 300 000 vojáků. Ruku v ruce pak s tím jde otázka financování. Biden upozornil, že pouze devět ze tří desítek členských zemí v současnosti plní alianční cíl vynakládat dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu. Premiér Johnson za Velkou Británii již přislíbil, že dodá dvě a půl procenta. Zkusí ho Fiala trumfnout?
- 800 milionů dolarů – Na závěr summitu NATO ještě prezident Biden slíbil další vojenskou pomoc Ukrajině, nejméně ve výši 800 milionů dolarů. Stejně jako se »usnesl« summit G7, přitom prohlásil, že »podpora Ukrajiny potrvá, dokud to bude nutné«. Pochválil také, že aliance se za současné situace přizpůsobila a transformovala rychle…
- Rusko jako bývalý partner, Čína jako komplexní výzva – NATO každopádně na svém summitu také upravilo svůj strategický koncept a názvosloví. Konkrétně naposledy, kdy NATO měnila svou strategii, bylo Rusko charakterizováno jako partner. Pokud jde o Čínu, nový dokument ji prezentuje jako zemi s »ambicemi a nátlakovými postupy«, které představují pro NATO »komplexní výzvu«. Minule se přitom o ní vůbec nehovořilo. »Svět se od té doby pořádně změnil,« poznamenal americký prezident.
- Zásadní informace – Zatímco jejich drahé polovičky jednaly na vrcholné schůzce o budoucí strategii NATO, vyjely si manželky (včetně manžela Lucemburského premiéra) lídrů na výlet do letní rezidence španělských králů. Do královského paláce La Granja, který leží asi 80 kilometrů od Madridu, jely část cesty vlakem a pak autobusem, pouze americká první dáma Jill Bidenová jela z bezpečnostních důvodů autem. Na programu manželek lídrů zemí NATO byla i snídaně s ochutnávkou olivového oleje…
BRICS
Na rozdíl od summitu G7 a NATO se u nás v médiích příliš informací o BRICS nepropíralo, možná proto, že byl »pouze« virtuální. Vzhledem k mediálnímu přístupu je dost možné, že plno lidí ani neví, co vlastně BRICS je, tedy že je to hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Tyto země mají dohromady přes 3,2 miliardy obyvatel a na světovém HDP se nyní podílí zhruba 43 procenty, přičemž se očekává, že do roku 2030 přesáhnou 50 procent. Zásadní rozdíl mezi BRICS a NATO či G7 je ten, že země si jsou v partnerství rovny a neexistuje jasný lídr, byť jsou ekonomicky na různé úrovni. Navíc se vzájemně nezatěžují rozdílnou ideologií, jde prostě především o obchod, na jehož základě to vlastně celé funguje. A hospodářské vazby se nadále prohlubují. Není proto divu, že se ozývají další země, které by do tohoto klubu chtěly vstoupit… V kombinaci s gigantickým čínským projektem »Pásmo a stezka« může začít platit na celém světě úplně nový řád.
- Sankce a příležitosti – Pochopitelně i na tomto summitu byla probírána současná situace na Ukrajině a s ní související sankce. Zde ovšem ale bez výraznějších emocí. Prezident Ruské federace Vladimir Putin zde vyjádřil přesvědčení, že země BRICS pomohou Rusku sankce ze strany Západu překonat. To přitom minimálně v energetice již platí, vždyť Indie a Čína momentálně odbírají mnohem více ropy a plynu než kdy dřív, přičemž Čína navyšuje výrobu mikročipů a indické sítě supermarketů pro změnu získají významný podíl na ruském maloobchodním trhu. Bude Rusko ještě EU či USA vůbec někdy potřebovat?
- Dvojí metr – Představitelé BRICS se na summitu postavili i proti zásadnímu nešvaru současné doby, tedy »politice dvojího metru«. Současnou politikou totiž je, alespoň tak je nám to prezentováno, že když dva dělají totéž, není to totéž. Jenom ve zkratce – někdy může být válka invazí, někdy operací trvalá svoboda, někdy bojem proti terorismu, někdy speciální vojenskou operací a někdy se skutečně může jednat o pomoc utiskovaným. Aby to ale člověk rozlišil, musí mít informace, nyní má ale pouze »nálepky« a o ostatním se mu pomalu zakazuje v západních demokraciích i číst.
- Pekingská deklarace – Tuto deklaraci přijali všichni účastníci. Říká se v ní, že by se v OSN měla posílit role Brazílie, Indie a Jižní Afriky. Tyto země by se tak za podpory ostatních členů mohly stát třeba i stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Že by narušení exkluzivity Západních zemí pro tyto funkce?
- Argentina, Írán, Indonésie – První dvě jmenované země již v uplynulých týdnech požádaly o možnost přistoupit k BRICS, přičemž o podobném kroku uvažuje prý i Indonésie. To by bylo mimochodem dohromady dalších zhruba 400 milionů obyvatel, tedy prakticky tolik, kolik má celá EU. Myšlenka BRICS se tedy očividně ujala…
Svět se mění a my s ním
Proměna systému současného světa probíhá skutečně neuvěřitelným tempem. To, co se dříve událo za dvě či tři generace, nyní stíháme rekordním tempem, byť sám Geogre Soros prý prohlásil, že vytvoření projektu Ukrajina mu trvalo 30 let.
Každopádně je dost možné, že většina z nás uvidí, jak nakonec bude nové uspořádání světa vypadat. Pokud tedy někdo nezmáčkne tlačítko… A i kdyby ne, lze tak jako tak vyčíst mezi řádky geopolitiky velmi tuhou zimu, jestli ne už letos, tak tu příští určitě. Aby tomu tak nebylo, Západ by se musel věnovat trošku sebereflexi a uznat, že už dávno není tím pupkem světa. To se ale příliš očekávat nedá.
Tomáš Cinka