Po dvou velkých panácích slivovice jsem dokopal svoji odvahu a pustil si debatu s Babišem a Fialou. Kdybych je měl povinně sledovat každý den či obden, byl by ze mě do měsíce těžký alkoholik. Tohle bych za střízliva nedal.
Jinak řečeno – mnohé nasvědčuje tomu, že nám tu další čtyři roky bude vládnout menší zlo. Ne však dostatečně malé k tomu, abych ANO volil. Když si vzpomenu na Babišovu +1 tiskovku k Vrběticím, nebo jak do nás ládoval vakcíny a zavíral republiku… no, nic, nemá smysl jitřit staré rány.
Na druhou stranu jsou Andrejovo Čapí hnízdo či Agrofert oproti Fialovým kampeličkám, dozimetrům a bitcoinům jehlou v kupce sena všech těch kriminálních skutků, vykonaných vládou brněnského rodáka. Proto ono menší zlo, sice o dost menší, avšak pořád zlo…
A o oněch dvou profesorových straších, které jsem šoupnul do titulku… Jestli mě něco v té debatě doopravdy vyděsilo, tak právě tohle. První strach je z budoucnosti, možná Péťa tuší, co všechno by ho mohlo čekat. Nicméně to je jeho vnitřní boj. Onen děs mě okupoval z toho druhého strachu. Z toho Fialova nenávistného pohledu. Párkrát byl ve vysílání prostřih na detail premiérova obličeje, a to jsem se fakt začal třást. Tolik nenávisti v tom výrazu bylo… Tady měl Babiš naprostou pravdu, že Fiala (potažmo ODS) nemá rád lidi. Jednoznačně podepisuji. Jasně, Babiš obyvatelstvo taky nemusí, ostatně bez mrknutí oka do nás nechal pumpovat všechen ten proticovidový sajrajt, ale to se dělo na pokyn, kdežto Fiala nenávidí lidi takříkajíc z duše. Brrr, ještě teď se rosím…
Pavel Votruba
