Filip Turek, ikona Motoristů, ve svém sobotním rozhovoru zdůraznil, že jeho strana je jedinou pravicovou stranou. Ostatní, podle něho, pravicové nejsou. Zajímavé je, že ve stejné době však mnohé ze stran kandidujících do Parlamentu dělení na pravicové a levicové odmítají přesto, že jejich program má mnohé společného s pojetím, jež ještě nedávno vytvářelo tlustou čáru mezi politickými stranami a dělilo je na levé, středové a pravé.
Ať ovšem chceme nebo nechceme, i když se mnohé deklarované cíle kandidujících stran či subjektů sobě navzájem podobají a stírají do jisté míry zjednodušené pohledy na rozdílnost předvolebních programů, dělení na levici a pravici nezmizelo. Levice, ať chceme či nikoli, je, ne zcela přesně vyjádřeno, zastánkyní těch neprivilegovaných, sociálně slabých, pravice těch, pro něž vlastnictví je víc než život, majitelů kapitálu a dividend. Názvy jsou odvozeny z historie a vznikly podle rozsazení v lavicích a nemají nic společného s levou nebo pravou rukou nebo dokonce se silnicemi, které vedou doleva či doprava.
Levice a pravice tedy existují, jako existují jiné sociální zájmy těch, kteří chodí vydělávat své peníze, aby mohli nakrmit svou rodinu, do fabrik apod., jež vlastní jiní, kteří si přisvojují kus jejich práce, aby žili lépe a spokojeněji. Tak tomu je už od Velké francouzské buržoazní revoluce. Není naděje, že by to někdo v dohledné době změnil, i když v moderním světě se zdánlivě obě skupiny k sobě přibližují a rozdíly jakoby se stíraly. Těžko si však ten, jenž má maximálně průměrnou mzdu, může dovolit najmout na víkend vrtulník jen proto, aby se z výšky podíval na chrlící lávu ze sopky na Islandu anebo si zaplatil cestu do Vesmíru. Ti s podprůměrnou mzdou nebo důchodci navíc často živoří a spoléhají na dávky z milosti. Dříve se tomu říkávalo žebračenky. Odpudivý název, že ano?
Filip Turek vypustil džina z láhve. Slovního, jak jinak. Jediný pravicový subjekt, jediná pravicová strana! V čem je podle něho ona pravicovost, jíž tak dává na odiv? Že majetek je víc než žití, pochopil už Macchiavelli a této zásady se drží všechny strany pětikoalice, i když vše bývá kryto sloganem o lidských právech či o svobodě. Jenže už nejen Marx nám sdělil, že ona lidská práva a svoboda jsou zástěrkou pro slovo vlastnit. Bez svobodné a volně se pohybující osobnosti nejsou totiž pracovní síly pro fabriky. Prostě chybí ta rezervní armáda nezaměstnaných (opět Marx). To, že v ústavách moderních států jsou zapsány myšlenky o svobodě, shromažďování, vyjadřování, pohybu, atd., atd., má tedy svůj smysl. Jen člověk, který se cítí svobodným, může nabízet svou pracovní sílu, často jediné zboží, které má. Když později žádá třeba víc, než je mu nabízeno, vyšší mzdu nebo tu, kterou má, brání, a domnívá se, že má na to podle Ústavy právo, většinou narazí. Jeho požadavek by mohl ohrožovat demokracii, tedy právo vlastnit, a tudíž výsledky tohoto vlastnictví. V zájmu jakoby ostatních obyvatel se ten nejradikálnější může propustit z práce či, když moc zlobí, dokonce zavřít na petlici tak, jak to některé vládní strany ještě před několika měsíci navrhly a pokud by ve volbách zvítězily, jistě by svůj návrh zopakovaly. Souhlasí s tím Motoristé? Jsou jedinou pravicovou stranou – pak jistě ano.
Co tedy Motoristy odlišuje od ODS, TOP 09, ANO, Pirátů, atd.? Co z nich dělá nejpravicovější stranu? To, že chtějí prudce krátit daně? Kde však potom vezmou na kanónky, když plně stojí za NATO? Zkrácením důchodů? Zpoplatněním vysokých a dalších škol? Dálnic? Zdravotnictví? Sociálních služeb? Atd., atd. Prostě, kdo na to má, může studovat, dostane se mu potřebná péče, bude bydlet… Rozumím tomu správně? Tak jednoduše dojde k selekci, v níž ti z chudších rodin se dostávají do nevýhody a ztrácejí svoji kytičku, tedy životní možnost.
A dále: Jak rozumět v programu Motoristů sobě zaměření na podnikatele? Co s těmi, kteří na tyto podnikatele pracují? Ti jsou jen pracovní kanonefutr? Pracujte, snažte se, nereptejte. Za to dostanete svůj plat, byť skrovný, ale dostačující na žití a drobné radosti. Vše jednou bude za peníze a tedy přístupné těm, co na to mají. Pro ty nastane ráj. Ostatní se budou muset snažit a pak se i pro ně nějaký ten drobek nebo kůrka ze stolu dostane. To, že se do programu Motoristů dostaly body, které souzní s mnoha dalšími stranami a tedy i s přáním či touhami voličů, lze přičíst předvolební rétorice a někdy i potřebám novoliberalismu či našeho českého kapitálu. Nedivme se, že v mnohém se jako sparingpartner nabízejí už nyní Babišovcům. Mají touhu společně s nimi dosáhnout sto jedničky ve Sněmovně. Také to jsem už zaslechl. Zatím se nezdá, že by se jim záměr podařil. Věřím dokonce, že se nepodaří, protože my dole, s nimiž se počítá jen jako s voliči, bychom jinak jen přešli z fialové hrůzy do hrůzy jinak zabarvené. O ANO totiž, pokud vezme za sparingpartnera právě Motoristy, si iluze nedělám.
Jen se bojím, že v programu Motoristů, který nabízejí veřejnosti, je tolik populismu, že leckoho mohou i zlákat. Myslící lidé by však vždy měli mít na paměti, že za pozlátkem populárnosti jsou cíle údajně jediné pravicové strany v Česku a že předvolební sliby jsou opravdu jen chyby. O co skutečně jde, by nám měly připomenout Klausovy devadesátky. Jen strany, které to s republikou myslí dobře a jsou schopny prosazovat sociálně spravedlivý národní program, donutí ANO, aby, pokud vyhraje volby, v následujícím období myslelo i na obyčejné lidi.
Jiří Vábr
Opakování matka moudrosti, díky.