Ke Dni české státnosti alias sv. Václava

28. září – Den české státnosti alias svátek sv. Václava. Vlastně jde o Václava, nikoli o státnost. Tak jen eufemicky zběsilá pravice, která se potřebovala zalíbit katolické církvi a využít při tom náboženské zanícenosti některých občanů, nazvala výročí smrti jednoho z prvních známých českých přemyslovských knížat. V ono datu měl zřejmě také vzniknout český stát, i když to všechno poněkud historicky pokulhává.

Tehdy prý, rok však neznáme, jen se domníváme, že šlo o devítistý dvacátý devátý, měl kníže Boleslav nechat zavraždit svého staršího bratra. Asi to tak bylo, o prvních Přemyslovcích si nemůžeme dělat iluze. Jen datum možná bylo zcela jiné. To současné bylo převzato z legend, i tak kolem něj byly zmatky. Objevovalo se ještě jedno číslo – 935 – ale po mnoha a mnoha diskusích církevních mudrců se zalíbilo to dřívější. To se také dostalo do kalendářů. Šlo vlastně o první atak křesťanské církve u nás k ovládnutí státu. Kníže přece vládl z vůle Boží a preláti byli zástupci Boha na Zemi. Zkus se jim postavit! I králové museli prosit u Canossy a hranice plála pro méně urozené oponenty či katary a albigenské. Když to bylo málo, vymyslila se inkvizice. Církev se stala nejbohatší silou v křesťanském světě. Ani u nás tomu nebylo jinak. Jen málokterý pán se dokázal vlivu páterů postavit. Když se to stalo, mohl skončit na šibenici anebo se musel zachránit útěkem, aby jeho místo a majetek zaujala a přivlastnila si církvi a katolickému panovníkovi věrná šlechta.

Dar za darem pak směřovaly ke chrámům a kostelům. Církev se stala nadnárodní a řídila svět ve velkém stylu, přičemž stále zůstávala v pozadí. Hromadila majetek a tím také zvyšovala svou moc.

Po vzniku republiky ztratila své postavení a reformou nemálo majetku. Masaryk totiž nebyl příznivcem katolicismu, proto ani představitelé církve nebyli stoupenci TGM. Válka a okupace situaci stabilizovaly. Poválečná republika byla ateistická. S tím se katolická církev nemohla smířit. Čekala na svou příležitost a dočkala se jí po českém listopadu. Přesto však nedostala všechno, co chtěla. Proto musel přijít Petr Nečas a darovat církvím rozsáhlé majetky, na něž ani při co největším přivření očí neměla nárok. Vláda Petra Fialy, aby se majetek katolické církve neumenšoval, zadržela v jejím případě inflaci a na rozdíl od jiných postižených vyrovnávala její ztráty.

Může si tedy prelát Graubner na něco stěžovat?

Může. Hlavu zvedají síly, které chtějí i do této sféry spravedlnost, které odmítají stálé zapojování katolicismu pod různými záminkami do politiky, pronikání do armády a do škol, zvýhodňování oproti jiným občanům a korporacím. Proto arcibiskup Graubner a Biskupská konference vyzvali věřící, aby nevolili Stačilo!, aby jejich kněží z kazatelen varovali před Zlem, jímž je toto seskupení. Jen slovo ďábel nebylo ještě vysloveno, ale je znovu tady. Pouze inkvizice se zatím drží v pozadí, ale také ona stále existuje, i když má jiný název. Den, kdy vystoupí, ještě nepřišel. Proto byla nejvyššími preláty zatím vyslovena výzva: Nevolit ďábla!

Jistě, jde opět o majetek. Tak jako o něj šlo po celá staletí, kdy katolická církev do toho měla co mluvit a věrně sloužila Habsburkům. Často přímo řídila i stát. Proto jde o svátek sv. Václava, jenž byl jen eufemisticky kryt názvem Den české státnosti.

Jaroslav Kojzar