Evropská unie v mírových jednáních diplomaticky selhává, tvrdí europoslankyně Nikola Bartůšek

Je europoslankyní za Přísahu, ale zároveň vystupuje v roli tvrdé kritičky posledních kroků Evropské unie. Ať se to týká emisních povolenek pro domácnosti, vyjednaných cel či postoje k válce na Ukrajině. »Co si budeme povídat, EU není dobrý diplomat. Dokonce bych mluvila o diplomatickém selhání ze strany Evropské unie! Podívejte se do Maďarska nebo na Slovensko, jak jsou jejich čelní představitelé za své kroky pranýřováni, ale přece i když s někým nesouhlasím, tak s ním musím jednat. Jinak dohodu nevyjednám,« říká v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz Nikola Bartůšek.

Blíží se volby. Přísaha do nich jde samostatně a vy jakožto místopředsedkyně hnutí a europoslankyně symbolicky podporujete kandidaturu z posledního místa jihočeské kandidátky. Má podle vás Přísaha šanci překročit pětiprocentní hranici? V průzkumech se pohybuje okolo 2 %. Nemáte strach, že se lidé budou bát dát vašemu hnutí svůj hlas, aby jim nepropadl podobně jako před čtyřmi lety, kdy se to týkalo milionu voličů různých subjektů?

Především stále zůstává přibližně 40 % voličů, kteří ještě nejsou rozhodnuti, koho budou volit. Takže místa je tam dost.

A jestli se občané nebudou bát volit Přísahu? My jsme se spojili s lidmi napříč politickým spektrem. Prolínají se kandidáti, kteří mají politickou zkušenost, s těmi, co jsou svým způsobem noví, a tím dali najevo, že Šlachta už v tom není sám, jak se na začátku říkalo. Myslím, že v tomhle je naše síla. Navíc si dlouhodobě držíme náš program, který klade důraz především na bezpečnost a spravedlnost, což jsou témata, když se podívám kolem sebe, prakticky nejdůležitější. Tudíž se není čeho bát, máme silný tým a silné lídry a já jsem za to strašně moc ráda. Pořád se domnívám, že je lepší volit někoho, kdo chce spravedlnost pro všechny, než nutné zlo, jak se tak říká. Jdeme do toho naplno. Do voleb zbývá ještě měsíc a půl a situace se může strašně rychle změnit. Protože v politice platí, že co je dnes, nemusí být zítra.

Před rokem a půl, když jste kandidovala do Evropského parlamentu, byly klíčovými tématy Green Deal a migrace. Teď jde o volby do české Sněmovny a budou hrát hlavní roli domácí témata. Které bude podle vás tím ústředním?

Trochu vás poopravím, protože zčásti bude evropské téma opravdu klíčové. Mám tím na mysli emisní povolenky rozšířené o domácnosti. Je to v podstatě další daň pro naše občany sloužící k tomu, aby se společnost převychovala a aby změnila své chování. Prostřednictvím emisních povolenek se nastoluje, co se bude vytvářet, produkovat a dovážet. A tohle je obrovský problém především proto, že tíha najednou padá na domácnosti. Firmy toto břemeno už nesou nějakou dobu, ale když dopadne na běžné občany, bude to ještě mnohem silnější. Pro mě je neskutečné to, že emisní povolenky jsou nástrojem k obchodování a skvělé podhoubí pro spekulanty, což je obrovský problém.

Když si představíme, jak celý systém funguje, pak Evropská unie de facto vydá určitý počet emisních povolenek na trh, které si začnou firmy skupovat a některé z nich si jich můžou koupit víc, podržet je a jejich cena půjde nahoru. Je to jak na burze, takže cena se bude zvedat, ale potom to samozřejmě bude mít dopad na občany.

My už to sledujeme teď, protože jsme spustili testovací obchody na emisní povolenky. Původní plán Evropské unie byl, že emisní povolenky se zastropují na 45 eurech na tunu CO₂, nicméně už po prvních měsících vidíme, že jsme na více než dvojnásobku. Emisní povolenky jsou nyní na 85 eurech a předpoklady odborníků i České národní banky směřují k tomu, že se dostaneme až na 200 euro za emisní povolenku, takže za tunu CO₂.

A teď si spočítejme, jaký to všechno má dopad, protože to je asi nejdůležitější. Dopad to bude mít na občany, co se týká vytápění baráku i cestování autem, takže tankování – benzín, nafta. Pokud by emisní povolenka šla opravdu na těch 200 euro, což není sci-fi, ale možná realita, potom se tady bavíme o zdražení pohonných hmot okolo 15 korun na litr, což už je opravdu šílenost a úplně nejvíc to dopadne na lidi, kteří bydlí v obcích a menších městech a dojíždí denně do práce.

Protože ti potřebují auto a potřebují se dopravovat do práce dennodenně. A 15 korun navíc za litr nafty nebo benzínu, to už je velký problém pro rodiny, které navíc na nová opatření doplatí vytápěním baráčků. Já byla úplně v šoku, když jsem viděla výpočet pro případ, kdy by cena opravdu stoupla na 200 euro za povolenku. Pak by domácnost, která bydlí v baráčku a vlastní jedno auto, zaplatila o 80 tisíc korun za rok více. Což je pro mě něco nepředstavitelného a šíleného. Místo toho, aby se Evropská unie starala o ekonomiku a hospodářský růst, tak se tu vlastním firmám a vlastním občanům podřezává větévka.

Já vím, že je to výhledově velký problém, nicméně vnímají to tak podle vás opravdu i samotní voliči? Většinou totiž řeší až to, co nastane, a zdá se mi, že spíše řeší stávající inflaci, vládní aféry či problém migrace…

Souhlasím s vámi, že je chyba, když taková veřejná debata na toto téma neproběhla a politici, kteří jsou momentálně u kormidla, málo informují občany o tom, co se na ně valí, aby se na to mohli připravit.

Z osobních debat mezi občany ovšem vím, že je to trápí, protože to bude mít přímo dopady na ně, navíc je pociťují už teď. Všechno se jim mnohonásobě zdražilo a emisní povolenky, to není jen vytápění a benzín, ale pochopitelně půjde znovu nahoru cena potravin, protože i chleba se bude muset někde upéct a odněkud rozvézt. A to bude také dražší!

Dobře, ale jak z toho ven? Co pro to může Česko na evropské půdě udělat? Jak se tomu vůbec lze bránit?

Musíme především být zemí, která se proti tomu důrazně staví. Takových států je dost, ať je to Francie, Estonsko nebo Polsko. Právě Poláci už připravili kroky k tomu, jak odmítnout emisní povolenky. V tuhle chvíli je tedy ideální sehnat blokační menšinu. To jsou čtyři státy nebo 35 procent velikosti jednotlivých států. Je tedy potřeba vyjednávat napříč zeměmi, abychom přijetí emisních povolenek zabránili.

Americký prezident Donald Trump zrušil Green Deal de facto jedním podpisem. Ano, u nás není prezidentský režim, ale zeptám se: jak lze se Zelenou dohodou pro Evropu skoncovat v našich podmínkách? A je to vůbec záhodno?

Když se bavíme o Green Dealu, tak je řeč – konkrétně u těch emisních povolenek – o balíčku Fit for 55 a ten má určité své cíle, které se Evropská unie snaží teď plnit právě těmito dalšími kroky. Ať je to plán, že do roku 2040 budeme z 90 procent bezemisní, nebo ať jsou to právě emisní povolenky. Všechny tyto kroky mají vést k tomu, že lidé změní svoje chování. Ale pokud to povede ke zdražení nafty o 3 koruny, tak je nám všem jasné, že k žádné změně chování lidí nedojde. Bude nás to štvát, ale nebude to vlastně tak silné. Je tady nebezpečí, že emisní povolenky budou stoupat pořád dál a dál a budou výš a výš. My musíme odmítnout tyto navázané kroky, protože Green Deal je de facto velká bublina, od níž vycházejí právě další a další omezení, která nám všechno ještě zhoršují, v čemž spočívá absurdita toho celého.

Tady vůbec nikdo nemluví o tom, že bychom se nechtěli starat o přírodu a o životní prostředí. Jenže to, co my nyní děláme, je jeden velký otazník. Mají emisní povolenky opravdu vliv na životní prostředí? Neviděla jsem žádné studie, které by to potvrzovaly.

A bohužel se podívám i na to, že na Franse Timmermanse, bývalého místopředsedu Evropské komise, je teď podáno trestní oznámení, že zaplatil 7 miliard eur neziskovým organizacím, aby upravovaly dopadové studie právě na Green Deal, podle toho, jak potřebovaly. Je podezřelý z toho, že z peněz Evropské unie platil právníkům, aby napadali například uhelné elektrárny v Německu a vystupovali tak proti německému průmyslu. To je naprosto šílené. Za prvé, já osobně pochybuji, že emisní povolenky mají vůbec nějaký dopad na životní prostředí, a za druhé, když se podíváme na to, jak se ovlivňovaly neziskové organizace, tak mi to přijde neuvěřitelné. Takže absolutně žádná důvěra.

Když už jste se dotkla uhelných elektráren, ty se mají od roku 2030 u nás odstavovat a skončit v roce 2033. Jaký to bude mít dopad na naše energetické zdroje a na lidi, kteří tam pracují?

Samozřejmě to bude mít strašný sociální dopad. Navíc uhelné elektrárny jsou příkladem toho, kdo už emisní povolenky má, takže i cena šla vlastně nahoru. Pokud skončí, je to samozřejmě problém. My se tady bavíme o tom, jak všechno budeme mít na elektřinu, protože je to ekologické. Jenže my přece nemáme dostatek zdrojů a k tomu si ještě zastavíme uhelné elektrárny!? To je za mě naprostá sebevražda Evropské unie v přímém přenosu.

Klíčová je pro mě i podpora jaderné energie. Bohužel v Evropě často naráží a mnozí ji nechtějí přijmout, ale vypadá to, že se pořád najdou lidé, kteří si uvědomují, že bez ní nebudeme mít energie dostatek.

Přísaha považuje za zásadní zakotvení ČR ve strukturách NATO i EU, byť je k Unii kritická. Naproti tomu mnohé další opoziční strany a hnutí požadují minimálně referendum o setrvání v těchto institucích. Podpořila byste referendum o vystoupení z EU, protože Česká republika tam před 21 lety vstupovala za jiných podmínek, než jaké panují dnes…?

Máte naprostou pravdu, že jsme do Evropské unie vstupovali za jiných podmínek, a hlavně Evropská unie v poslední době dělá věci, které nejsou v jejich kompetencích, a zasahuje tím do kompetencí členských států.

Nicméně pokud se na to podíváme v globále, pak vystoupení z Unie by byl pro Českou republiku, jak to vždycky přirovnávám, hodně drahý rozvod. Například tím, jak jsme napojeni na německou ekonomiku, tak je i nemyslitelný. Přesto tvrdím, že EU by se měla vrátit zpátky ke svým pořadům a přestat strkat nos do věcí, do kterých jí opravdu nic není.

Velkým tématem Evropské unie byly v posledních dnech obchodní záležitosti týkající se cel. »Zatímco USA díky vyšším celním příjmům mohou dál podporovat domácí průmysl, výsledkem pro Evropu je další oslabení konkurenceschopnosti naší ekonomiky,« napsala jste na Facebooku. Opravdu si EU nevyjednala dobré podmínky s USA?

EU se s Donaldem Trumpem dohodla na 15 procentech a tleskala si. Já bych to celé ani nenazvala obchodní dohodou. Bylo to sice prezentováno ve stylu »my jsme zvítězili«, což je hezké, ale do té doby se průměrná cla mezi EU a USA pohybovala mezi 2-3 procenty. A když nám to nyní Američané napálili na 15 procent, přijde mi zcela absurdní, že to vůbec můžeme považovat za dobrou dohodu.

Nesouhlasím s 15% clem, ale nesouhlasila jsem ani s kroky Donalda Trumpa, co se týká celní politiky, protože já bych byla úplně nejraději, abychom měli nulovou sazbu, která byla na stole, jenže v prvním období ji Donald Trump nepřijal a vůbec nic se nestalo ani za mandátu Joea Bidena – v tom smyslu, aby si USA vyjednaly nulovou sazbu s Evropou. Ani jedna strana tedy nebyla pro, abychom tu nulovou sazbu měli.

Pro mě to byla prohra, měli jsme si vyjednat mnohem lepší podmínky. Patnáct procent, to je pro naše firmy velmi náročné. V Americe jsou třikrát levnější energie, a pokud tamní firmy vyvážejí k nám, jsou zvýhodněné a logicky mají mnohem lepší konkurenceschopnost. A naopak – pokud naše firmy budou vyrábět za drahou energii, a ještě budou vyvážet za 15% clo, nejsou konkurenceschopné. To si řekněme úplně na rovinu – to je pro ně devastační!

Hodně lidí tvrdí: »No tak to zaplatí americký spotřebitel.« Ano, ale pokud ten bude mít od firmy, která výrobek produkovala v USA mnohem levněji a bez 15% cla, zatímco firma z Evropy to má dražší kvůli clu i vysokým nákladům na energie, vybere si pochopitelně levnější variantu. A to byl pravděpodobně i cíl Donalda Trumpa – chtěl, aby firmy začaly přesouvat svoji výrobu do USA a některé z nich to udělaly hned druhý den po oznámení 15procentního cla. Byl to Koh-i-noor, Brano nebo Petrof, které se rozhodly vytvářet dceřiné společnosti právě v USA.

Naposledy jsme spolu vedli rozhovor pro iportaL24.cz v momentě, kdy jste byla čerstvě zvolena do Evropského parlamentu. Ještě ani neexistovala frakce Patrioti pro Evropu a Přísaha byla s Motoristy, tak říkajíc, jeden tým. Nyní už to neplatí a předsedové Robert Šlachta a Petr Macinka si veřejně vyměnili několik ostrých slov. Jak se vám s ohledem na tento rozkol spolupracuje na evropské půdě s Filipem Turkem, jinak lídrem Motoristů pro sněmovní volby ve Středočeském kraji?

Byť se Přísaha a Motoristé na národní půdě rozdělili a každý si jde svou cestou, tak já to vnímám tak, že to bylo na úrovni předsedů. My jsme s Filipem Turkem kandidovali do Evropského parlamentu společně a už v tehdejší kampani jsme měli témata jasně rozdělená. Tím, že jsem deset let pracovala v migrační a azylové politice, bylo pro mě důležité, abych se věnovala především tomuto tématu, v němž mám tu odbornost, zatímco Filip Turek se zase zabýval Green Dealem a auty, což je pro změnu jeho parketa. A to držíme. Jedeme si oba svá témata, pro která jsme byli zvoleni a jejichž řešení jsme slíbili naším voličům. Spolupráce mezi námi funguje, byť jsme každý v úplně jiném výboru, ale když je potřeba, táhneme za jeden provaz.

A jak vypadá spolupráce v rámci Patriotů? Občas jsou pod palbou kritiky, že sdružují i krajně pravicové až nacionalistické síly…

O Patriotech se toho říká hodně a já jsem často konfrontována s tím, co říkám na politiku Viktora Orbána. Vždycky odpovídám, že Maďarsko je suverénní stát a má právo na svůj názor. Nejsem člověk, který by jakkoli pranýřoval lidi za to, jaký mají názor, a myslím si, že to v politice vůbec nemá co dělat. Politika je samozřejmě i diplomacie a musíme společně komunikovat.

Vždycky odsuzuji právě to, že nasazujeme psí hlavu ostatním státníkům za jejich výroky, naopak jsem toho názoru, že bychom měli společně lépe komunikovat. A v Patriotech se nám to daří, protože mají program takový, s jakým jsme šli loni do eurovoleb. Patrioti dlouhodobě říkají, že nechtějí vystoupení z Evropské unie, ale jsou velice kritičtí vůči ní. Úplně stěžejní je přinést takový ten zdravý selský rozum a koukat na věci rozumně. Nedělat unáhlená zbrklá rozhodnutí, která škodí našim firmám a zdražují život našim občanům.

Jak celkově hodnotíte kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa? Jak směrem k Evropské unii, tak v postoji k válce na Ukrajině…

Co se týká celní politiky, tam jsem velmi kritická, protože jeho kroky se dotýkají přímo nás. A jak říkám, celní politika je jedna z mála věcí, která v Evropské unii fungovala dobře.

Ale z hlediska vyjednávání Donalda Trumpa mezi Ukrajinou a Ruskem je můj pohled trochu jiný. Než byl zvolený, zdálo se mi, že Evropa několik měsíců v podstatě stála na místě a čekala, kdo bude v USA zvolený prezidentem. Jako by nám to mělo vyřešit konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. A to nebylo dobře, protože EU měla situaci vzít i do vlastních rukou a do vlastní iniciativy. V tom jsme totálně zaspali! A když to potom začal Donald Trump řešit, tak ho Evropa ještě kritizovala za to, jakým způsobem to dělá. Já od začátku říkám, že tady je strašně důležité, aby EU a USA zkoordinovaly svoje kroky a táhly za jeden provaz a jedním směrem, protože jenom tak můžou být silnější.

A když nám někdo říká, že sankční balíčky, které Evropa ukládá na Rusko, jsou funkční, tak já tvrdím přesný opak. Vidíme, že ani po osmnáctém sankčním balíčku se nic moc nestalo a nevede to k tomu, že by válka měla skončit. Mnohem efektivnější bylo to, když se potom Donald Trump snažil snížit cenu ropy, protože Rusko je na ní závislé a snížení její ceny je zásah do jeho ekonomiky. Proto opakuji, že kdybychom kroky navzájem koordinovali, dosáhli bychom mnohem více.

A co se týče diplomatického vyjednávání, vnímám, že kroky Donalda Trumpa jsou logické. Vyjednává s jednou a pak s druhou stranou.

Je pro vás logické i to, že mír není možný bez územních ústupků ze strany Ukrajiny? Nebo je pro vás posun hranic nepředstavitelný, jako pro mnohé vysoké unijní představitele?

Kdyby někdo před třemi lety řekl, že dojde ke změně hranic, dostal by za to čočku, když to řeknu úplně lidově. Nicméně když se na to podíváme dnešní realitou, tak sám Volodymyr Zelenský ví, že bez územních ústupků to nepůjde. Protože Vladimír Putin nemůže přijít do Ruska a říct, že po téměř čtyřech letech nemáme nic. On tam musí přijít a říct: »My jsme zvítězili. Máme to a to.« Stejně tak Donald Trump musí říct: »Já jsem to vyřešil, já jsem to dokázal.« A podobně i ukrajinský prezident musí ve své zemi prohlásit: »My jsme to dokázali, vyjednali jsme mír a přestane zabíjení všech nevinných lidí.«

Takže důležité je, jak se to vyjedná.

Řekla jste, že si Volodymyr Zelenský uvědomuje, že bez územních ústupků to nepůjde. Uvědomuje si to i Evropa a naši představitelé v čele s Petrem Fialou, Janou Černochovou nebo Janem Lipavským?

Evropská unie o tom zatím nechce slyšet a mrzí mě, že si neuvědomují, že nějak se zabíjení nevinných lidí musí zastavit, protože jinak to může pokračovat ještě dalších deset let. Přijde mi, že EU a naši politici na celou věc koukají spíše ideologicky a prohlašují, na co nikdy nehodlají přistoupit, ale přece když se bavíme o nějakém vyjednávání, tak je to vždycky o kompromisu. A k tomu musí dojít obě strany.

Místo toho my ta vyjednávání prodlužujeme, a co si budeme povídat, EU není dobrý diplomat. Dokonce bych mluvila o diplomatickém selhání ze strany Evropské unie! Podívejte se do Maďarska nebo na Slovensko, jak jsou jejich čelní představitelé za své kroky pranýřováni, ale přece i když s někým nesouhlasím, tak s ním musím jednat. Jinak dohodu nevyjednám, to dá rozum.

Petr Kojzar