Vědci zkoumají rozdíly v hlase sýčka obecného. Hlasový monitoring může pomoci šetrně získat záznamy o vývoji populace sýčků. Poznatky jsou nutné k účinné ochraně těchto sov, informovala Česká společnost ornitologická (ČSO) a Akademie věd ČR (AV). Na výzkumu spolupracují experti z ČSO, AV a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (JČU). Sýček patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy. V zemi žije zhruba stovka párů.
Teritoriální houkání každého sýčka má podle odborníků charakteristickou melodii, díky které dokáže rozeznat své sousedy a známé od potulných samců, tedy možných soků.
»Již řadu let při každoročním monitoringu zaznamenáváme hlasové odpovědi samců. Nahrávky následně analyzujeme a zpracováváme do tzv. schematických spektrogramů, ze kterých vytváříme katalog hlasů našich sýčků. Díky tomuto přehledu můžeme snadno a rychle vizuálně porovnávat hlasy získané z určité lokality v průběhu několika let a zjistit, zda je oblast osídlena stále stejným samcem, nebo zda došlo k obměně ‚majitele‘ teritoria,« sdělil Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV. Šálek, který působí i v ČSO, koordinuje projekt ochrany sýčků.
Podle ornitologů je jedním z nejspolehlivějších způsobů ověření identity sýčka jeho odchyt, kroužkování a zpětný odchyt. »Díky zpětným odchytům jsme schopni porovnat i hlasové záznamy s výsledky předešlých odchytů a určit spolehlivost identifikace samců jen na základě jejich hlasu. Pokud jsou výsledky příznivé, je možné nahradit invazivní odchyty neinvazivním nahráváním a usnadnit tak sběr důležitých dat o přežívání, přesunech a zároveň minimalizovat stres ptáků při odchytech,« vysvětlil Šálek.
Sýček také patří ke zkoumaným druhům v projektu, který se zabývá pravidly vzniku a fungování hlasové identity u ptáků. Rozpoznatelnost hlasů totiž neplatí u všech zvířat a za každé situace. Výzkumník Pavel Linhart popsal, že ve dvou významných lokalitách v Nizozemsku a v Maďarsku, kde se sýčkům velmi daří, může člověk běžně zaslechnout několik volajících samců najednou a ptáci od sebe často sídlí jen několik desítek metrů. Tehdy může být podle Linharta pro ptáky obtížnější správně rozeznat své sousedy.
»Proto jsme na obou lokalitách pořídili nahrávky a genetické vzorky houkajících samců, které chceme porovnat se záznamy získanými v České republice. Zajímá nás, zda mají sýčci hlas ve vysokých hnízdních hustotách rozpoznatelnější a proces individuálního rozpoznávání tím ostatním jedincům svého druhu usnadňují,« vysvětlil zoolog z Přírodovědecké fakultě JČU.
»Zajímá nás, co nám hlasy mohou prozradit o průběhu hnízdění, nebo jak a kdy mladí samci trénují svůj teritoriální hlas,« uvedla studentka Lucie Hornátová, která na výzkumu spolupracuje. »Podařilo se nám analyzovat hlasový projev jednoletého samečka a ukázalo se, že jeho hlasový projev nebyl oproti starším jedincům tak ustálený,« zmínila Hornátová jeden z prvních výsledků.
(mac)
FOTO – avcr.cz/Jiří Hornek