Byl to zajímavý týden. Nejen na počasí, které se z nesrpnového chladna přehouplo k srpnovým horúčavám. Dozvěděli jsme se, když už jsme začali tím Slovenskem, že minulé volby u našich sousedů se pokoušeli ovlivnit Angličané. Nic nového, řekl jsem si. Angláni se pletli vždycky do všeho a pletou dál, když by jim někdy v budoucnu mohl kynout nějaký ten profit. Tak to je i s Ukrajinou. Nejde jen o dodávky moderních zbraní, ale i o vojenské poradce a o údajné smlouvy o spolupodílnictví na ukrajinském surovinovém bohatství. Tedy na to, co zbyde po velkém nákupu Spojenými státy. Jenže jakési ruské komando, jak si dokonce lze přečíst na serverech a zmiňuje se o tom západní tisk – náš nikoli, náš podlehl ve své rusofobii autocenzuře – mělo uzmout z jednoho ukrajinského velitelství jednoho anglického plukovníka a jednoho podplukovníka, taktéž Angličana. Údajně turisty. Britové je prý už chtěli za někoho vyměnit, ale Rusové to odmítli. S chudáky poradci to prý vypadá špatně.
Dál se tedy na východě válčí. Američané sem sice už pokolikáté v polovině týdně poslali svého emisara, ale drony létají dál. Oboustranně. Přitom prezidentskému paláci v Kyjevě a Kremlu v Moskvě se vyhýbají. V Moskvě se nedivím, tam je kolem něj silná vzdušná obranná linie, ale v Kyjevě? Zřejmě existuje gentleman’s agreement, která Zelenského chrání.
Na čem se Putin s americkým vyjednavačem dohodli, zatím nevíme. Zda šlo jen o čisté nebe nebo o cosi dalšího. To rozhodující, co se ovšem svět dozvěděl, byla dohoda o schůzce Trump – Putin. Má údajně být 15. srpna. Na Aljašce. Ano, těžko se něco podobného může konat v Evropě. Ta se už stala druhořadou. Navíc, co kdyby se nějaký aktivista – a mezi těmi, co si nechají platit mzdu z bruselského aglomerátu, je jich nemálo – rozhodl zajít se svými ozbrojenci zatknout Putina? Myslíte, že by si to Putinova ochranka nechala líbit? A co kdyby si přitom, jakoby mimochodem, někdo něco dovolil na Trumpa? Ono v Evropě je v současné době možné všechno, zvláště když to vymyslí byrokrati z Bruselu. Green Deal a dohoda o migrantech jsou toho důkazem.
Že Putin nechce zatím jednat přímo se Zelenským? Nedivím se. Téměř denní demonstrace na Ukrajině a průzkumy veřejného mínění nejsou současnému ukrajinskému prezidentovi nakloněny. Jen Bůh ví – jsem ateista, ale proč bych nedal také trochu možnosti něco navíc svěřit Panánubohu? – zda komediální vůdce Ukrajiny bude ještě zítra, pozítří ve své funkci. Je mnoho pretendentů na Kyjevský trůn. Nese sebou totiž zlatá vejce, což lze dosvědčit právě na příkladu Zelenského. Před válkou s Ruskem (SVO) měl málo, dnes je jedním z nejbohatších mužů své země, jak se lze přesvědčit z tisku na západ od našich hranic. Z našeho nikoli, pro nás je stále chudákem, který má snad už jen na zelené vojenské tričko. Proto mu musel premiér Fiala půjčit vládní letadlo, jinak by zřejmě nemohl cestovat ani po zbrojních jednáních po Evropě.
Jako ovce jdoucí na porážku v uplynulém týdnu přijala Evropa, tedy EU, prostřednictvím von der Leyenové při golfovém jednání diktát patnáctiprocentního cla a vůbec si neuvědomila, jak ponižující je přijmout takovou dohodu při takové příležitosti. Ani na pozdější reakce se nezmohla. Naopak. Spokojeně přijala příkaz kupovat americké zbraně, ropu a plyn, jež prudce zdraží v brzké době snad všechno v Evropě.
Vše je ovšem provázané. Trumpovo ultimátum Rusku a vysoká cla na zboží vyrobené v Indii a v Brazílii zdůvodněná odebíráním levné ruské ropy a plynu, se nesetkala ani v jedné zemi s pochopením. Také nabídka náhrady – mnohem dražší dodávky až z Ameriky – nezabrala. To, že se ani jedna z obou zemí nepodřídila, je ovšem nový moment pro americkou namyšlenost. Dosud se všichni podřizovali. Někdy dokonce bez reptání. Vždyť šlo přece o vůdce světa. Proto se nikdoneodvážil postavit bossovi! Najednou však ano. Normálně by přišla zklidnit situaci americká námořní pěchota. Jenže Indie a Brazílie jsou dost velké na pacifikaci a la Mossadek.
Mimochodem, jak tvrdí zlí jazykové, prý ani tolik nafty a tolik plynu, aby mohli zásobovat Evropu, Indii a Brazílii, Američané nemají k dispozici.
Ocitli jsme se rázem na Blízkém východě. V Gaze stále skoro denně umírá na desítky lidí. Izraelský kabinet však plánuje další eskalaci konfliktu. Chce obsadit milionové město Gaza City anebo celou enklávu. Prý ho chtějí jenom mít pod kontrolou, tedy výjimečně si ho, jako to učinili s Golanami, nepřivlastnit. Netanjahua rozčílila ovšem nejen kritika řady států Unie, ale i nápad prezidenta Macrona uznat Palestinský stát. Francie ovšem není sama, připojili se také jiní. I Britové zvažují podobný krok. Jen my jsme se distancovali. Nejlepší ministr zahraničí od dob Jana Masaryka (to jsem si přečetl na Seznamu) politický cestovatel Lipavský se rázně postavil proti. Zřejmě se před tím telefonem zeptal amerického velvyslance a teprve pak řekl své: Never. Je jejich člověk, proč by to tedy neměl udělat, a kromě angličtiny toho zas tak moc neumí?
A na ještě jednoho jejich člověka jsem si vzpomněl. Na europoslance, člena STANu, Jana Farského. Vyslovil větu, která musí být zapsána do análů. Prý počkejme: Rusko totiž bude rozloženo zevnitř. Tím vlastně, jak jsem pochopil, všechno bude vyřešeno. Jen nevím, zda z jeho strany šlo o zviditelnění ve stylu Pýthie (ta byla, jak známo, pod drogami) anebo o prozrazení informace, kterou má od svých amerických přátel, jež získal při své stáži v USA, totiž že se pracuje na tom, aby převrat v Rusku byl co nejefektivnější a pokud možno zítra. Pak ovšem podle vzoru exnáměstkyně ministra zahraničí USA Nulandové prozradil něco, co zřejmě neměl. Nulandovou to stálo odchod z dlouholeté funkce. Co řekla? Že pět miliard dolarů Spojené státy daly za Majdan. Pak se v otevřeném telefonním rozhovoru prokecla, že premiérem Ukrajiny se má stát ukrajinsko-rumunsko-židovský ekonom Arsenij Jaceňuk, a tak prozradila, že vlastně Spojené státy vybírají ukrajinské premiéry.
Takže končím. Pěkný další týden.
Jaroslav Kojzar