Rutte by měl jít k Chocholouškovi

Nová Sibyla se jmenuje Rutte. Staří Římané by byli spokojeni. Prapor bájné prorokyně převzal od října 2024 bývalý nizozemský politik, jenž v té době ztratil doma svou popularitu. Je v této souvislosti zajímavé, že do čela či vrcholných funkcí evropských institucí se velmi často dostávají doma propadlí či propadající politici. Nad tím by se někdo měl zcela vážně zamyslet. Jedním z těch doma propadlých, který získal lukrativní křeslo dokonce v NATO, je tedy také Mark Rutte. Ten, kromě pro svět nastrčeného šéfa Aliance, tedy generálního tajemníka, se projevil jako prorok, tedy bak, což je mužská varianta Sibyly.

Co tedy prohlásil pan gensek? Pokusil se zdůvodnit oněch pět procent HDP na zbrojení, které schválili unijní lídři, pohledem do budoucnosti. V sobotním čísle pro deník The New York Times vykreslil nejpravděpodobnější scénář, k němuž má zřejmě dojít v dohledné době. Podle něj Čína, rozhodne-li se napadnout Tchaj-wan – a Rutte předpokládá, že ano, pak souběžně Rusko napadne státy NATO a tím se pokusí znemožnit jeho pomoc Tchaj-peji. Prý »všechno je propojené,« a »potřebují (tedy ČRL a Rusko – pozn. kz), abyste je (Alianci – pozn. kz) zaměstnali v Evropě útokem na území NATO«. A tak prý společenství musí být silné, mnohem silnější. Nevadí, že už dnes státy Paktu jsou v Evropě daleko silnější než Rusko, ani to, že Rusko, tak i Čína, jsou obklíčeny pásmem základen, z nichž na obě země míří i atomové zbraně. Také to přece už dnes svědčí o nikoli mírových snahách obkličovatelů.

Počet amerických vojenských základen má ve světě být na osm set (namátkou jmenujme Kosovo, Japonsko-Okinawu, Kuvajt, Kubu-Guantánamo… a řadu základen přímo ve státech NATO, nejen tedy v Německu. I v Itálii, Polsku, Bulharsku, na Slovensku, ad.). Britové, členové NATO, mají své základny nejméně v deseti zemích (např. v Sierra Leone, Bruneji, Nepálu, na Jamaice a na Kypru dokonce dvě), Francouzi, taktéž členská země Aliance, nejméně šest (např. v Pobřeží slonoviny, Gabunu, Čadu, Mali, Senegalu a další ve svých zámořských územích roztroušených po celém světě).

A Rusové či Číňané? V několika bývalých sovětských zemích střední Asie a v blízkosti Kavkazu jsou umístěny ruské posádky, mimo to zatím mají dvě základny v Sýrii, zatímco Čínská lidová republika buduje údajně přístavy v Indickém oceánu, kudy proplouvají jejich tankery a obchodní plavidla. Srovnáme-li počet míst obou seskupení, pak státy NATO, navíc známé také svými jednorázovými operacemi, prstencem základen zcela obklíčily své protivníky. Která ze stran se tedy více připravuje na válku?

Pokud jde o Čínu, pak Tchaj-wan, jako výsledek Kissingerovy americké diplomacie, patří ČLR. To do Bidenovy éry nikdo nezpochybňoval anebo jen nesměle. Najednou však Rutte právě tento ostrov zahrnul do svých válečnických předpovědí a plánů a přidal další důvod, proč musíme zbrojit, zbrojit a zase zbrojit. Manažer nizozemských potravinářů se tak stal najednou odborníkem na válku. Proč asi? Snad proto, že pro jeho Unilever se naskýtá nebývalá možnost vyrobit miliony konzerv pro zvýšený počet vojáků a z oněch pěti procent nemalý díl připadne na jeho mateřský podnik? Také to se nabízí jako vysvětlení. Ten Unilever, který už nás zásobuje výrobky jako je Rama, Hera, Perla, Hellmann’s, Rexana, Dove, Míša, Magnum… a v jehož zájmu hoří deštné pralesy!

Tchaj-wan je čínskou provincií. Nic méně, nic více. Dokud nepřišly provokace, nikdo si zdejší situace nevšímal. Tchaj-pej klidně obchodoval s Pekingem a vztahy by se zřejmě ještě více zklidňovaly. Jenže jde právě o ty provokace. Především ze strany USA. Pokud se něco podobného stalo v případě spojeneckých zemí, pak státy Aliance zachovávaly názor místních vlád členů Paktu. Bez ohledu na přání místních obyvatel. Například demokratické společenství, jak se nazývají stoupenci NATO, se plně postavilo za Spojené státy, když prosadily samostatnost Kosova, za Španělsko, když odsoudilo vůdce katalánské svobody, kteří uskutečnili pro madridskou vládu nepříjemný plebiscit, a ani neodsoudilo Izrael za tzv. odvetu za nenávistný čin několika desítek fanatiků a zavraždil v Gaze desetitisíce lidí, zahájil bombardování Íránu, suverénní členské země OSN, přičemž umíraly i děti.

Jde o skvělý kšeft. Je třeba zbrojit a po vyzbrojení… válčit. Jinak by zbrojení ztratilo svůj smysl. Tak to přece chtějí zbrojaři a všechny koncerny, které vydělají na válce. Jen skutečný mír to nechce. »Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím.« ( Antoine de Saint-Exupéry).

Kdyby ona výše uvedená Ruttova slova pro The New York Times vyslovil někdo jiný než generální tajemník NATO, asi bychom se zeptali, neměl-li by se stát centrem zájmu doktora Chocholouška. Jak jsme se ovšem mohli poučit z historie, »stokrát opakovaná lež se stává pravdou« (Goebbels).

Proto se bojím, že vzhledem k takovým, jako je Rutte, nejde jen o úlet, ale o skutečný atak na naše povědomí, a světu hrozí velké nebezpečí. Nejsem tak skeptický, jako Jan Werich, jenž svého času prohlásil, že »proti hlouposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá«. Už proto, »jestli lidstvo neskoncuje s válkou, skoncuje válka s lidstvem« (John Fitzgerald Kennedy). A to podepisuji.

Jaroslav Kojzar