Zákaz propagace komunistického hnutí prošel Senátem. Prezident ho podepíše taky, nemám pochyb. České společnosti tak bude upřeno seznamovat se s myšlenkovým proudem, jehož podstatou je pochopení, proč není možné, aby výrobní prostředky vlastnila jen úzká skupina vyvolených, která pak vydělává na práci druhých. Že mocní nechávají pracující záměrně balancovat nad propastí chudoby, aby si pak pár drobky v podobě »prémií« zajistili jejich loajalitu.
My, lidé práce, ale přece můžeme žádat víc. A musíme si svou roli uvědomovat právě prostřednictvím porozumění toho, jak predátorsky současný režim funguje a že k němu existuje socialistická alternativa.
Nepotřebujeme šikanózní šéfy podporované pravicovými politiky, to oni potřebují nás. Bez nás by si nekoupili nejnovější auta, sídla na pláži a hodinky s vodotryskem. A moc dobře to ví. A proto se snaží všemožně bránit tomu, aby se komunistické myšlenky dostaly mezi lidi. Bojí se, že by si lidé uvědomili, jakou sílu vlastně mají a že stačí jen to, aby se semkli a to jejich pozlátko by vzalo za své a stali by se také lidmi práce. Toho oni se bojí. Bojí se lopat v žáru slunce, bojí se pokladen v supermarketu, kde směna trvá nekonečných 13 hodin, bojí se i kanceláří s píchačkami, kde se každé kafe počítá do pauzy. Bojí se práce. Té tolik potřebné práce, bez které by naše společnost nefungovala a za kterou oni, páni nad výrobními prostředky, nedají svým zaměstnancům ani korunu navíc, když nemusí.
To je jejich strašidlo komunismu.
A v tom svém strachu pak jako štít používají »argumenty«, které se neustálým opakováním staly zaklínadly proti tomu strašidlu. A na nich vystavěli legendu, proč je nutné teď honem zakázat propagaci komunistického hnutí. Mají prostě strach. Když poukazujeme na švindly a sviňárny, kterých se představitelé vládních stran, mafiáni, korupčníci, nadnárodní korporace nebo zbrojařská lobby dopouští – vytáhnou se »padesátky«, banány nebo výpadek toaleťáku a svět je zase v pořádku.
Žijeme ale v roce 2025!
Máme tady statisíce lidí v exekucích. Děti, které nemají ani jedno teplé jídlo denně. Máme krizi dostupného bydlení, tisíce bezdomovců, osamělé seniory počítající, jestli si koupit léky nebo večeři, samoživitele se třemi zaměstnáními a další a další krize se na nás řítí.
Opravdu jsou desítky let staré události to, na čem se láme chleba? Nedokážeme žít dneškem?
Nadávejte na dobu minulou, na její představitele. Nadávejte klidně i mně, pokud se vám uleví, ale zkuste se mezitím zamyslet, jestli vůbec víte, co to ten komunismus je a jak je možné, že se k němu hlásí tolik lidí po celém světě i u nás. A bude tomu tak i nadále. Myšlenky solidarity, mezinárodní spolupráce, pokroku a míru totiž nějaká tupá Bendova novela neumlčí. NIKDY.
My, komunisté, víme, za co a proč bojujeme.
Petra Prokšanová, vedoucí kandidátka STAČILO! v hlavním městě Praze
Petro, volíme Vás! Vždyť se poučme z historie. Všude, ke komunistická strana (nebo strana, řídící se komunistickými idejemi) získala absolutní moc, zavládl pro lidi práce blahobyt.
Tak namátkou. Polsko. byl jsem tam v létech sedmdesátých a osmdesátých. Veliká spokojenost pracujících. Vzpomínám, jak Švédové na různých lodicích prchali před vykořisťovateli do Polska, aby mohli užít dobrodiní vlády PSDS.
Nebo si vezměme pobaltské země. Vzpomínáte, jak skandinávci, hlavně Finové a Švédové závistivě pokukovali, když se pobaltí smělo stát součástí Sovětského svazu? No bodejť ne, Estonci, Litevci a Lotyši si užívali vlády Komunistické strany Sovětského svazu a skandinávci chudáci jen vykořisťování a bídu kapitalismu. Kdyby sovětští pohraničníci nebyli ostražití, je Estonsko plné Finů.
V Maďarsku to trochu haprovalo, Maďaři tak nějak nevěděli, co je pro ně dobré, tak to dal Chruščov s Koněvem do pořádku a už to pěkně šlo. Předstihli sousední kapitalistické Rakousko o tři koňské délky.
No a my. Darmo mluvit, všichni známe. Pobýval jsem nějaký čas v Dánském království. Srovnatelná země. Jenže jen bída, šeď, špína a vykořisťování. Dánští lidé práce jakoby ztratili duši. A u nás? Rozesmáté tváře, všude barvy, pokrok, radost a lidi měli k sobě blíž.
Bulharsko. Pod vedením komunistické trany dosáhlo, hlavně v zemědělství úspěchů, o kterých se mohlo kapitalistickému západu jen zdát. Předstihli i Švýcarsko.
Rumunsko. Velký kormidelník si dokonce půjčoval u západních bank, aby zajistil pracujícím blahobyt. Famózní úspěch komunistických idejí.
Jugoslávie taky dobrý, ale trochu složitější, že.
Nebo Albánie, také velké úspěchy.
Kuba. Velký blahobyt pod karibským sluncem. A kdyby imperialisti nezakazovali firmám s Kubou obchodovat, mohli si amíci pochutnávat na skvělých kubánských pomerančích a blahobyt by byl ještě větší.
A samosebou veliký Sovětský svaz. Tam byli pracující panečku ve vatě. Od Mukačeva po Vladivostok. Navštívil jsem, velký zážitek.
Nejlepší příklad prospěšnosti komunistických idejí pro lid práce jsou rozdělené státy. Stejný národ, stejné podmínky. NSR a NDR v osmdesátých letech. V NDR budovatelské nadšení, lékařská péče zdarma, žádní bezdomovci, sociální jistoty, jistota zaměstnání. A v NSR? Jen život z podpory, žebráci v podzemce, bída a zmar. Navštívil jsem oba státy, mohu porovnávat.
Stejně tak Korea. Na jihu se dřou jako mezci do úmoru na kapitalisty a na severu Kim staví pro pracující obrovský plážový akvapark.
Takže Petro, u nás to máš ložený, my Ti to hodíme…
Reálný socialismus dosáhl obrovských úspěchů, jak jsme zažili v ČSSR. I navzdory studené válce a embargu, i navzdory tomu, že socialistické společenství tvořily většinou historicky chudší země, silně poničené válkou.
Neúspěchy byly většinou způsobeny odklonem místních lídrů od racionální komunistické politiky a snahou nějak „přeskočit“ vývojové stupně.
Ovšem kritizovat reálný socialismus po 35 letech kapitalistické devastace, to je poněkud tragikomické.
No přesně, vždyť to píšu. Socialismus pod vládou komunistických stran dosáhl obrovských úspěchů
Třeba zlikvidovat vše co generace tvořily staletí za 40 let vlády a dostat nás z čela ekonomicky vyspělých států, nezasažených válkou na chvost zemí, ketré vždy potřebují ty valuty a devizy na investice
Soudružka se ves svém boji za korýtko, kde bojuje s Maláčovou o místo na kandidátce nestydí hovořit plamenně o práci, ketrou zná jen z příruček, stejně jako všichni komunističtí pohlaváři o vzoru Marxe vydržovaní penězi kapitálu a žijící na zlém západě
Ani Josef nepochopil, co je to práce a že vykořisťováni jsou pracující i na Západě.
I ta uklízečka na západě se měla lépe než dělník v socíku, proto jste na hranicích zabavovali i katalogy a později tvrdili něco o pozlátku
Kéž by měl každý komunista takové přesvědčení jako PP. To u hnutí STAČILO! leckde nefunguje. Aneb boj o koryta.
Možná by bylo dobré zeptat se těch skutečných lidí práce, co so myslí o všech těch „vystudovaných“ sociolozích pracujících v marketingu. A přesně to Prokšanová je. A proto je vskutku nechutné a hanebné, pokud se tváří, že zrovna ona něco vyrábí. Ne, ti skutečně pracující jsou jí jenom prostředkem k tomu, aby se po jejich hřbetech vydrápala do parlamentu. Nic jiného než žvanit a citovat masového vraha Lenina totiž neumí.
„Lenin žil, Lenin žije,“
„Nesejdem nikdy z té cesty, kterou jste v Rusku vykročili,“
„I sto let po Tvém odchodu, naše srdce v rudé barvě planou,“ 🤣🤣🤣
Jestli byl Lenin masový vrah, pak je Brázda letadlo F-35.
Lenin jako nositel zrůdného bolsevického učení byl nepřímo zodpovědný za desetimilióny komunisty zavražděných obětí.
Lenin nebyl vrah, natož masový. Za komunistům připisované oběti nesou ve skutečnosti většinou vinu antikomunisté.
Brázda nepochopil, že práce nemusí znamenat „něco vyrábět“.
Co si tedy myslím o Petře Prokšanové? To nejlepší.