Broumovsko je nádherný kraj, známý svými skalními městy, jejichž základ leží na dně dávného křídového moře, starého kolem 90 milionů let. Přesto kraj má ještě mnohem starší základy, které pochází až z prvohor. Jsou to převážně červené pískovce a výlevné vyvřeliny, v nichž se nacházejí i drahé kameny. Není proto divu, že kraj lákal první kolonisty k osídlení.
V době baroka, ale už mnohem dříve, zde působil řád benediktinů, a právě jeho přičiněním byly v kraji pod broumovskými skalami vystavěny mimořádně architektonicky cenné kostely. Ano, Broumovská skupina je souhrnný název pro barokní kostely v okolí města Broumova ve východních Čechách. Jde o skutečně unikátní soubor barokní sakrální architektury. Vznikl v období, kdy byl opatem broumovského kláštera Otmar Zinke (v letech 1700–1738), který celou výstavbu inicioval. Architekty tohoto ojedinělého souboru byli významní stavitelé českého baroka Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové (jedinou výjimkou je starší kostel sv. Martina v Martínkovicích). V lednu 2022 vláda České republiky rozhodla o prohlášení broumovské skupiny kostelů (celkem 11 objektů) národní kulturní památkou s účinností od července 2022.
Kulturní krajina Broumovského výběžku byla po staletí utvářena součinností přírody a člověka. Broumovsko přelomu 20. a 21. století bývá charakterizováno jako harmonická, ekologicky a esteticky vyvážená krajina. Neproběhla zde masivní industralizace a urbanizace a ve druhé polovině 20. století patřil region mezi relativně řídce obydlené oblasti. Díky dobře dochovaným pestrým historickým pramenům je tak právě Broumovsko vhodným modelovým územím pro studium raně novověké krajiny. Region je navíc v mnoha směrech v rámci České republiky ojedinělý, ať již polohou vůči zbytku Čech, či morfologií terénu, strukturou osídlení (síť vesnic a komunikací), architekturou jednotlivých objektů (zejména statky – původně dřevěnými, během 18. století přestavovanými na zděné, i krajinnou kompozicí (Broumovsko je jedním z příkladů tzv. barokní komponované krajiny, v jejímž ohnisku se nachází benediktinský klášter v Broumově) a dochovaným rázem krajiny
Oblast byla dlouhodobě, od 13. století až do novověku více méně nepřetržitě, spravována církevním řádem – benediktiny z pražského Břevnova; hospodářství (kterému brzy dominovala textilní výroba) řízené schopnými opaty zejména v období raného novověku velmi prosperovalo, což se odrazilo na architektonických památkách.
Druhým bodem, v němž spočívají paralely s vývojem v jiných českých regionech, a který je nejen zásadní pro pochopení vývoje oblasti v průběhu staletí, ale také inspirativní pro další výzkum, byla výměna obyvatelstva po roce 1945. Broumovsko získali benediktini na počátku 13. století; kolem roku 1250 bylo nově založeno město Broumov. V okolí vznikla síť lokačních vesnic, v nichž bylo usídleno německé obyvatelstvo původem z vyspělých regionů Flander, Durynska a Frank a vytěsněn původní český živel. V roce 1945 byli dosavadní obyvatelé vysídleni. Nově příchozí lidé postrádali vazby k novému domovu po řadu roků, ale celorepublikový vývoj v oblasti péče o krajinu a obecně společenské trendy druhé poloviny 20. století měl na zdejší krajinu velký dopad. Kulturní krajina Broumovska se stala předmětem ochrany, Broumovsko bylo v roce 1991 vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí, později národním geoparkem a nakonec národní kulturní památkou a vedle turistiky se těší se širokému zájmu odborníků, geologií a přírodními vědami vůbec počínaje až po vědy historické a společenské.
Kostely tzv. broumovské skupiny kostelů byly na území klášterního panství postaveny podle plánů Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce ze začátku 18. století. Bezesporu lze říci, že jsou právem považovány za barokní perly regionu a každý kostel je architektonickým skvostem. Motivem této výstavby byla obnova již nevyhovující sítě dřevěných kostelů. Všechny kostely vznikly v poměrně krátkém časovém rozmezí mezi lety 1709-1743. Iniciátorem výstavby kostelů byl opat Otmar Zinke, představitel benediktinského břevnovsko – broumovského opatství. Díky jeho snažení nevznikly jen barokní kostely, ale také drobné sakrální památky v krajině. Křížky, plastiky, sošky, křížové cesty, apod. Popisovat všechny ty klenoty by zabralo mnoho místa. Přijďte se však podívat na krásu osobně, žádný, byť sebepodrobnější popis, nedokáže tu krásu kraje a práce lidí vystihnout.
Václav Ziegler