Josef Středula: Těším se, až tu budeme mít německé platy. Ale ne selektivně jen u někoho!

Výrok předsedy vlády Petra Fialy (ODS) o tom, že když mu voliči dají důvěru na další čtyři roky, budeme mít platy jako v Německu, rezonuje politickou scénou. Vznikají o něm fóry vytvářené lidovou tvořivostí, ale především neutichá kritika, a to už od 17. listopadu, kdy tato slova zazněla, uplynuly téměř celé dva týdny. Co si o slibech premiéra myslí předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula? »Slibuje to někdo, kdo naopak růstu platů a mezd zabraňuje,« tvrdí odborový předák v rozhovoru pro iportaL24.cz.

Jako předseda největší odborové centrály v zemi si nyní musíte »chrochtat blahem«, když víte, že již brzy budeme mít platy jako v Německu…?

Víte, každá pohádka má své plusy a mínusy. Někdo je schopen uvěřit pohádkovým řečem, někdo je dokonce schopen se do toho vžít, jsou i takoví, kteří to jsou schopni obhajovat, ale realita života je jiná. A když vám pak někdo, kdo v podstatě zabraňuje růstu platů a mezd, přijde s takovýmto prohlášením, pak vám zůstává rozum stát nad tím, co se stalo na cestě mezi tou neochotou a výrokem o německých platech. Jestli si to ale někdo transformuje tak, že to je pouze jeho mzda – v tomto případě premiéra (nebo když teď vidím úvahy, jak dynamicky porostou platy poslancům, kdežto běžným lidem ne) – tak v tom případě tento typ selektivního vnímání reality považuji za extrémně nebezpečný. A jestli si někdo myslí, že to zůstává bez povšimnutí, tak u nás rozhodně ne. Proto jsem na výrok pana premiéra reagoval bezprostředně, že si asi spletl datum, když 17. listopadu dává vyjádření, která patří na prvního dubna, tedy na apríla. Tohle není seriózní politika a tento typ populismu je zkrátka úplně mimo, protože o růst platů se tady snažíme mnoho let a právě od politiků, zejména pravice, slýcháme, jestli jsme se skoro nezbláznili, co jsou to za požadavky. A oni nejednou prohlásí něco takového, takže si myslím, že se evidentně museli zbláznit. To samozřejmě říkám v nadsázce, ale co jiného si o tom můžete myslet?!

Protože když někdo ve stejný rok zruší zaručenou mzdu pro privátní sektor a zároveň sobě přidá více – o 6,9 procenta – a zaměstnancům stejného subjektu, to znamená státu, chce dát jenom maximálně pět a tváří se, že je to vlastně v pořádku a co si vlastně stěžujeme, tak je to v mých očích naprostá ztráta vnímání reality.

Takže já se moc těším na to, až tady budou německé platy, ale ne selektivně jen u někoho a ne u těch, kteří těch peněz mají dost, nýbrž u těch, kteří dělají běžnou práci. A už jsem řekl, že by mě potěšilo i to, kdyby takovéto podmínky měli aspoň ti zaměstnanci, kteří pracují pro společnosti z této země, a to si myslím, že nikoho ani nenapadlo, že by se obrátil třeba na česko-německou obchodní a promyslovou komoru a řekl: »Pánové, jestli tady chcete působit a mít investiční pobídky, tak musíte zaměstnancům dát tolik, že se jejich mzdy přiblíží na 90 procent německé mzdy.« Jsem zvědav, co mi na tohle řeknou. Myslím, že to bude zajímavá debata.

Vy jste již v době, kdy začínala sněmovní jednání o platech, prohlásil, že pokud by si politici schválili růst platů o 6,9 %, zatímco státní zaměstnanci dostanou od ledna přidáno jen 1400 korun, uspořádáte nějakou akci. Co tedy nyní, když se tato disbalance stává realitou, plánujete dělat?

My jsme prohlásili, že okamžitě vyvoláme jednání. A není to tak, že bych to uvedl někde do éteru, já to řekl přímo jim – premiérovi a ministrovi práce a sociálních věcí, který má v kompetenci právě otázku platů ze zákona o kompetencích. A z tohoto pohledu jsme udělali přesně to, co jsme udělat měli. Kdyby si zvýšili plat o 1400 korun, které přidali ostatním, tak je to v pořádku. Pak bych to viděl jako logické – ale tady jde ještě o něco jiného. Kdyby byl ten příběh jen takový! On má totiž svůj základ v tom, že v srpnu přišli s návrhem, že těm, co mají nejméně, tak by dali pět procent, to znamená do sedmé platové třídy, těm, co jsou v osmé až dvanácté, pak už jenom tři procenta, a ti, co jsou nad, čili třináctá a vyšší třída, dostanou nulu. Přitom oni sami jsou ještě nad tou nejvyšší! Jak to, že najednou pro sebe dají do rozpočtu úplně v klidu 14 % a ještě přijdou s milostivým návrhem na 6,9, když těm zaměstnanců, co mají míň, už dali pět? Co to má znamenat? To je přezírání těch lidí? Ignorování jejich normálního života? Nebo to znamená: myslím jenom na sebe a vy jste mě ukradení? Co to je za rovnici, kterou nám tady politici vládní koalice sdělují? A když teď vidím, jak tento krok někteří ministři obhajují, je to ještě směšnější. A je úplně neuvěřitelné, když to říká ministr kultury, jehož resort má jedny z vůbec nejnižších platů ve veřejné správě. Zaměstnanci pracující pro filharmonický sbor musí mít ještě druhou práci, aby uživili vlastní rodinu, a člověk, který dělá v paměťové instituci, pobírá dávky na bydlení, protože nemá dostatečné peníze. Přitom má vysoké školy, aby mohl vůbec dělat třeba kurátorskou práci, a přitom pracuje v takovém »neznámém« muzeu, které se jmenuje Národní. To už není směšné, tomu se člověk fakt už nemůže ani smát. To je k pláči a svědčí to o naprosté ztrátě soudnosti ze strany našich politiků. Takže já jsem velmi rozzlobený a věřím tomu, že si volič zapamatuje formu jednání a obsah, který nám tady sdělují a jak si s námi hrají. Z těch lidí si dělají srandu, to je prostě k neuvěření! Kdo brání státu přidat zaměstnancům, alespoň tedy státním, to, co přidali sobě – 6,9 %? Jak to, že jim to nedali? Co to má znamenat? To je něco, o čem by se mělo psát každý den a konfrontovat tyto proklamace s reálným životem.

Vraťme se prosím k těm jednáním, jež jste slíbil vyvolat. Už proběhla?

Dvakrát jsem oslovil ministra práce i premiéra, aby k jednání došlo. Zatím žádná zpráva! Teď běží na vládě připomínkové řízení o platech a my tam samozřejmě své připomínky uplatňujeme.

Možná teď trochu odbočím, ale minulý čtvrtek se konal protest policistů a dalších sborů před budovou ministerstva vnitra. A předseda Unie bezpečnostních sborů Aleš Lehký tam navzdory vší kritice prohlásil, že ministr Vít Rakušan na rozdíl od mnoha svých předchůdců s odboráři alespoň jedná. Můžete stejnou pochvalu vyseknout i vládě jako celku?

Ne, určitě ne! Toto mohu uvést skutečně jen na adresu ministra Rakušana. Taky jsem na jednání tohoto typu byl, navíc nutno říct, že za normální okolnosti by měli policisté a hasiči přidáno 1500 Kč a tam došlo k dohodě na 2500 Kč, což je hodně velký rozdíl, a z tohoto pohledu je nutno výsledek ocenit.

Co se týká ostatních, tak jak říkám, někteří ministři se staví za svého muže číslo jedna a tvrdí stejný nesmysl jako on, takže potom je těžké důvěřovat čemukoli. A přitom by to mohli udělat i pouhým rozhodnutím vlády. Já už jsem jim řekl, že jim v tom nic nebrání. Je to jenom ješitnost? Nebo nějaká ideologie? Co to vlastně je? Neměla by vláda spravovat zemi tak, aby se v ní lidé měli líp? A tím nikdo nemyslí, že by to mělo být tak, že se má líp jenom někdo. Všichni by se měli mít líp a v tomto případě jsou tou masou ti zaměstnanci. Obzvláště v době, kdy jsme si tady připomínali události 17. listopadu, resp. o pár dní později, kdy vedeme tento rozhovor. Je to den 35. výročí generální stávky v Československu.

Významným tématem poslední doby je tzv. důchodová reforma, kterou jste na sociální síti nazval »deformou«. Vyzval jste senátory, aby tuto deformu odmítli a podpořili tu variantu, která byla odsouhlasena vládou! Tzn. takovou, která umožní zaměstnancům v náročných profesích ve třetí kategorii rizika dřívější odchody do důchodu. Nebylo by třeba vyzvat, aby odmítli i tu vládní variantu, kde se mj. prodlužuje věk odchodu do důchodu až k 67 letům? Nebo to vnímáte tak, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše?

To je několik věcí. Tou první je, že my dlouhodobě a konzistentně požadujeme náhrady za těžké profese. Od roku 92, kdy se zrušily důchodové kategorie, je to náš požadavek. Dvakrát se to takřka povedlo, opravdu až na jednotky hlasů se to podařilo tehdejšímu premiérovi Zemanovi, který to do Sněmovny donesl, a od té doby nebylo až do současnosti nic.

Druhá věc se týká důchodového věku. Upozorňuji, že to vůbec není hra o důchodcích, ale o rozvrácených veřejných financích, které tady politici způsobili, protože deficit čtvrt bilionu každý rok je naprosto šílený. To nezpůsobil žádný z občanů, za tím stojí politici a jejich špatná rozhodnutí, která teď mají dopad, a hledá se, kdo to zaplatí. A našli teď jednu skupinu, a ta se jmenuje důchodci. Proto nejde o žádnou důchodovou reformu, protože reforma by měla vést k lepšímu. Tohle je deforma se vším všudy. Oni deformují celý důchodový systém! Navíc tato vláda za dobu své působnosti snížila objem prostředků právě do důchodového systému. Třeba tím, že se snížilo pojistné na straně zaměstnavatelů u zkrácených úvazků. Není to náhodou systémový problém? Není to tak, že tady někdo úmyslně deformuje celý systém, což má potom tyto dopady? A nemělo by to být třeba tak, že nám porostou mzdy a platy, a tím pádem z toho vzejde vyšší platba sociálního pojištění? A neměli bychom navíc debatovat o daňovém systému, který by měl dodat také finanční prostředky do důchodového systému? O něm říkáme, že má problém. Jaký je problém? České důchody spotřebují 8 % HDP. A když se podíváte na Západ, tak se spotřebovává 11,5-12 %. A odhaduje se, že když bude Česká republika v tom nejhorším, půjde asi o 11,5 % HDP. To je nějaká důchodová katastrofa? Není to tak, že si tady někdo (při obrovské mase lidí, kteří v důchodech jsou a kde se na důchody vydá přibližně 700 miliard korun ročně, tedy jedna třetina státního rozpočtu) cíleně řekl »tak, a my tam nepřidáme«? Protože co znamená prodloužení věku pro odchod do důchodu o dva roky? Že důchodce nedostane 480 tisíc korun! To někomu nahoře za to stojí? Opravdu?

Navíc český zaměstnanec se dožívá ve zdraví asi 62 let, jak muži, tak ženy. Takže on taky skončí, než se mu prodloužený odchod do důchodu projeví, na nějakých jiných typech dávek. Takže co děláme? My se jenom škrábeme pravou rukou za levým uchem. Protože vydáme peníze úplně v jiném systému a tváříme se, že jsme tím ušetřili. Ne, neušetřili.

A co je důchodce také, mimo jiného? To je velký spotřebitel. Několik milionů důchodců. A my toho spotřebitele de facto likvidujeme. Dáme mu méně peněz a budeme se domnívat, že ekonomika bude šlapat i při těch méně penězích. To je systémová chyba.

Ale vraťme se prosím k té vaší výzvě senátorům. Proč vám jde jen o onen pozměňovací návrh předsedů poslaneckých klubů ODS a TOP 09 Bendy a Jakoba, týkající se redukce u náročných profesí, a ne o »reformu« jako celek?

My jsme dlouhodobě požadovali, aby tato důchodová reforma nebyla, protože si myslíme, že pro ni nejsou důvody. Ale něco prošlo Poslaneckou sněmovnou a něco šlo z vlády. A z vlády šlo, aby profese zařazené do třetí kategorie rizika měly možnost dřívějšího odchodu do důchodu, takže my se obracíme na členy těch stejných uskupení, která za návrhem stála, to znamená vládní koalici, aby minimálně ze slušnosti, i k těm lidem, přijali aspoň ten návrh, co dala vláda. Protože je evidentní, že nechtějí přijmout náš názor, aby všichni, kteří spadají do třetí a čtvrté kategorie rizika, šli do důchodu dříve, říkáme: »Tak se aspoň inspirujte tím, co vaše vlastní vláda přijala.« To je přece taky něco neuvěřitelného. Vláda přijme nějaký názor, ten pošle do Poslanecké sněmovny v podobě návrhu zákona a dva předsedové poslaneckých klubů vládních stran – TOP 09 a ODS – předloží pozměňovací návrh, kde to vyruší. Není tady něco špatně? Co to má znamenat? Někdo jim dal befel, že se musí snížit počet lidí, kteří půjdou do důchodu dříve? A mluvil někdo s těmi lidmi, se slévači nebo s těmi, kteří dělají v lese? Řekl jim to někdo? Bavili se s nimi, v jakém jsou zdravotním stavu někdy v poslední desetině své pracovní kariéry? Věcí, které tam běží, je velké množství, a proto jsme usoudili, že když teda dávají najevo, že nechtějí schválit, co říkáme my, tak alespoň ať schválí – v tomto případě – ten vládní návrh a umožní, aby nějakých 100 lidí mohlo do důchodu dříve.

Všude slýchám, že je to velký počet. Není! Protože na to, abyste mohli odejít do důchodu dříve – do toho předdůchodu – musíte splnit podmínky. A to je, že odpracujete 2200 směn zpátky. To znamená, že už máte odpracovaných 2200, a abyste mohli o pět let, tak 4400 směn. Takže ti lidi teď neodejdou. Protože je otázkou, kdo bude mít v té kategorii rizika odpracováno 2200 směn, a tak stejně ještě musí odpracovat další, aby mohl jít o pět let dříve. Takže to nebude žádná masa. Vůbec! Jenom dopřejeme lidem, kteří už tak mají zdraví zhuntované, aby dostali o něco více peněz. A to bude spíš motivace, aby zkusili ještě pracovat dál, ne aby odešli do důchodu dříve.

Máme rok před volbami. Současná opozice už nyní vyhlásila, že v případě, že bude ve vládě, nynější důchodové změny zruší. Není to pro vás signál jednat právě s ní?

Opozici jsem již vyzval k jednáním, v tomto případě hnutí ANO, abychom se setkali. Věřím, že se takové setkání uskuteční, protože to se netýká pouze důchodů, ale taky platů a pohledu na budoucnost. Když s námi nechtěla seriózně o těchto tématech diskutovat vládní koalice, tak my budeme mluvit s opozicí.

Opozice není jen sněmovní, ale také mimoparlamentní. A odbory mají dlouhodobě blízko k Sociální demokracii. Nová předsedkyně Jana Maláčová zveřejnila na Facebooku snímky ze setkání s představiteli ČMKOS v čele s vaší osobou. Jak vlastně hodnotíte změny v čele této strany a v jejím směřování?

Já přeji Sociální demokracii opravdu hodně úspěchů. Levicové uskupení typu SOCDEM v parlamentu rozhodně schází a moc bych si přál, aby tomu v příštím období bylo jinak. Právě proto, že to jsou lidé, kteří mají dlouhodobě vztah k zaměstnancům takový, jak si představujeme, a záleží jenom na nich, jak se toho chopí.

Jana Maláčová prohlásila, že bude jednat o volební spolupráci se všemi levicovými subjekty. Je to podle vás dobrá cesta?

Netroufám si radit ani Janě Maláčové, ani nikomu jiného, co mají dělat nebo ne. Nejsem členem žádné politické strany a vnímám to v jiném úhlu pohledu. Já si přeji, aby budoucí vláda byla moudrá, aby byla schopna reflektovat nejenom zájem těch bohatých, ale taky lidí, kteří mají hluboko do kapsy, a přestože poctivě pracují, jsou pod průměrnou mzdou. Aby ten hlas vyslyšela, toho hlasu se chytla a stavěla Českou republiku i pro tyto lidi. Pokud toto se povede, tak si tady všichni můžeme za dva roky říci, jestli nastal nějaký progres nebo ne.

Od 1. ledna 2025 má dojít ke změnám v zákoníku práce. Jak je hodnotíte?

Způsob, jakým se přistupuje ke změnám v zákoníku práce, nedává žádný smysl. Zkrácení výpovědní doby? Manipulace se zkušební dobou a její prodlužování? To ničemu nepomůže. Změny v zákoníku práce v mnoha případech navrhují ti, kteří ten zákoník ještě nikdy nečetli, a to je úplná zoufalá situace. Já jsem stejně tak zaměstnavatel, jako jsem zástupce zaměstnanců. A když takto znáte zákoník práce, pak pochopíte, že umožňuje opravdu mnohé. Ano, neumožňuje výpověď bez udání důvodu a podobné nesmysly, ale to je jenom dobře. Protože dožít se situace, že se vyhazuje zaměstnanec podle toho, jestli má či nemá blonďaté vlasy a modré oči, snad nikdo nechce. Takže to ani nedělejme! Toto je návrat o dvě století zpátky. A tudy podle mého soudu nesmí vést cesta v žádném případě!

Co by naopak určitě mělo být velkým tématem, je, jakým způsobem se vyrovnáme s tou šílenou inflací, kdy lidé přišli o obrovské peníze, které právě inflace znehodnotila. Jak to uděláme, abychom se skutečně přiblížili se mzdami západní, té vyspělejší Evropě. To je cesta, kudy bychom měli jít. Protože to, co tato vláda dosáhla, je, že my místo toho, abychom se přibližovali, tak jsme se vyspělejší Evropě oddálili. A to tak, že jsme se v roce 2023 vrátili, co se kupní síly týká, naprosto nesmyslně do roku 2017. Právě proto, že vláda s inflací vůbec nic nedělala, přestože mohla. Stejně tak jako má teď nástroj, který může používat na některé spekulace, a nedělá to. Jmenuje se to zákon o cenách. Jde o poměrně jednoduchý zákon z roku 1990 a je velmi funkční, používá se dodnes, usměrňují se s ním ceny. Má to hlavu a patu a je to jenom otázka normální politické práce. Jestli se tady někdo ideologicky snaží něco dělat, tak je zcela evidentní, že to neprospívá. Rozzlobenost lidí, jaká je napříč politickým spektrem, dokonce i u těch, kteří jsou voliči současné vládní koalice, dosáhla takové míry, jakou jsem zatím za těch 30 let nezažil.

Petr Kojzar

FOTO – Facebook a archiv