Středula si sám podřezal větev. Teď se diví, že na Babiše zůstal sám

Na sociálních sítích ČMKOS teď koluje varování: vláda Andreje Babiše prý »v tichosti připravuje« novelu, která legalizuje švarcsystém a otevře cestu k propouštění bez udání důvodu. Podepsaný pod tím je, byť nepřímo, Josef Středula — počtvrté zvolený předseda ČMKOS, muž, který za odbory mluví přes třicet let. A má pravdu, že jde o vážnou věc. O to horší je připomenout si, jak se zachoval ve chvíli, kdy měl příležitost postavit se na stranu levice jako celku — a místo toho zůstal sám na jevišti.

Sjezd, den před bouří

7. ledna 2023 dorazil Středula na sjezd SOCDEM do Brna. Vystoupil jako spojenec strany, mluvil o hrozící recesi, o tom, že »lidé a poctivé firmy budou potřebovat pomoc«, a apeloval, aby SOCDEM a odbory táhly jako úzce spolupracující tandem. Nic v jeho projevu nenaznačovalo, co přijde za čtyřiadvacet hodin. Delegáti odjížděli s pocitem, že jejich prezidentský kandidát bude v posledním týdnu kampaně bojovat naplno.

Superdebata, den po

8. ledna, v přímém přenosu ČT, si Středula vyžádal výjimku z časového limitu a bez varování oznámil, že z volby odstupuje. Důvod formuloval ostře: nechtěl, aby na Hrad usedl »komunistický udavač, navíc stojící před soudem« — narážka na Andreje Babiše, tehdy obviněného v tu chvíli táhnoucí se kauze Čapí hnízdo a dlouhodobě spojovaného s registrací StB pod krycím jménem Bureš — nebo »komunistický rozvědčík«, tedy Petr Pavel s jeho minulostí důstojníka armády, která ho v 80. letech poslala na sovětskou vojenskou akademii. »Já tedy ne. S tím se nesmířím,« řekl Středula a doporučil svým příznivcům jedinou přijatelnou volbu: Danuši Nerudovou.

Gesto působilo jako morální apel nad stranickou politikou. Jenže ve skutečnosti nešlo o krok nad politikou, ale o krok proti vlastnímu táboru. Komentátoři to tehdy pojmenovali přesně — analýza Deníku N nesla titulek, jestli Středulův odchod z volby nepomůže spíš Babišovi. A nebyla to jen odborářská sólo akce: kandidaturu mu formálně umožnilo jedenáct senátorů a v kampani mu vypomáhali lidé přímo napojení na SOCDEM — Mladí sociální demokraté sbírali podpisy, ve štábu byli lidé z okolí expremiéra Sobotky i z firmy vlastněné samotnou stranou. Sjezd v Brně ho den předtím přivítal jako spojence. Přesně tahle základna — lidé, kteří mu dali hlasy, ruce i infrastrukturu — se den poté dozvěděla z televize, že končí. Ne od něj osobně, ne předem, ne po poradě. Tandem, o kterém mluvil v Brně, trval přesně jeden den.

Tři rány jednou větou

Středula v tu chvíli neřekl jen »ne Babišovi«. Řekl v jednom dechu i »ne Pavlovi« — a o den dřív, v Brně, mlčky slíbil »ano tandemu se SOCDEM«, který pak sám zrušil. V jediné odstupové řeči tak fakticky odepsal tři adresáty najednou, i když si to v tu chvíli možná ani neuvědomoval.

Babiše označil za »komunistického udavače, navíc stojícího před soudem« — toho samého muže, který o necelé tři roky později usedne do Strakovy akademie jako premiér a s jehož vládou dnes ČMKOS vede spor o platy, rozpočet i ochranu zaměstnanců. Petra Pavla označil za »komunistického rozvědčíka« — a Pavel volbu nakonec vyhrál a sedí na Hradě dodnes, s pravomocí vracet zákony k novému projednání ve Sněmovně, tedy potenciálně i ty, které se týkají pracovněprávní ochrany. A SOCDEM, jak popsáno výše, odepsal doslova ze dne na den.

Výsledek o tři roky později: když Středula dnes hledá spojence proti oslabování ochrany zaměstnanců, nemá po ruce ani muže ve Strakovce, ani muže na Hradě, ani stranu, která ho v lednu 2023 nesla na sjezdu jako svého kandidáta. Všechny tři možné opory si sám vyřadil jedním večerem v přímém přenosu — a dva z těch tří lidí, které tehdy slovně smetl ze stolu, dnes drží nejvyšší výkonnou a nejvyšší reprezentativní funkci ve státě.

Co z toho zbylo

SOCDEM se z toho už nevzpamatovala. Mimoparlamentní zůstala i ve volbách 2025 a program, který kdysi zastávala — ochrana zaměstnanců, důchodový systém, veřejné služby placené z daní, ne z dluhu domácností — dnes nese dál Spojená levice. Není to samozřejmě jediný důvod pádu strany, která se hroutila roky před tím i po tom. Ale symbolicky to byl přesně ten úder, ze kterého se už nedalo vyléčit: vlastní podporovaný kandidát v přímém přenosu ukázal, že se stranou, která ho vynesla na kandidátku, nepočítá jako s partnerem, jen jako s hlasovacím materiálem. Kdo hledá jeden konkrétní okamžik, kdy se do rakve SOCDEM zatloukl další hřebík, má ho tady — 8. ledna 2023, večer, živě, v přímém přenosu ČT.

A do Strakovy akademie se mezitím, přesně podle Středulova varování, dostal muž, kterého v lednu 2023 označil za komunistického udavače stojícího před soudem. Historie mu dala za pravdu v tom nejhorším možném smyslu: přesně to, čemu se chtěl vyhnout, se stalo — jen o pár let později a bez toho, aby proti tomu měl po ruce jediného spojence, kterého si sám neodřízl.

2026: stejná písnička, jiná vláda

Dnes vede Středula s Babišovou vládou tvrdý spor. Odbory čekají na jednání o platech ve veřejné sféře, o rozpočtu se dozvídají z tiskových zpráv, a k tomu se přidává právě ta redefinice závislé práce, která má nenápadně rozšířit prostor pro nucené IČO a fakticky oslabit ochranu proti výpovědi. Středula to glosuje jasně: »Obávám se, že tahle vláda jde ve šlépějích té minulé.« Tedy Fialovy vlády, se kterou vedl identický boj o výpověď bez udání důvodu — a tehdy ho vyhrál.

Jenže i teď to dělá sám. Odbory bojují s Babišem stejnou taktikou jako s Fialou: tiskové zprávy, stávky, výzvy k jednání. Co v tom chybí, je systematická spolupráce s politickou silou, která by v Parlamentu mohla ten samý boj vést zevnitř — a která dnes na levé straně spektra jediná reálně existuje. ANO se v roce 2023 i dnes tváří, že je »taky trochu sociální«, ale programové prohlášení vlády ANO, SPD a Motoristů z ledna 2026 ani zdanění kapitálu, ani posílení pracovněprávní ochrany jako prioritu neobsahuje. Kdo řadí ANO na levici, dělá to buď z nedopatření, nebo účelově. Hnutí postavené na byznysovém impériu svého předsedy levicovou stranou není a nikdy nebylo.

Osobní poznámka

Byl jsem tehdy ještě členem SOCDEM a ten leden 2023 jsem nesl těžce. Nebylo to jen o tom, že jsme přišli o kandidáta — bylo to o pocitu, že člověk, kterého jsme brali jako přirozeného spojence, nás v přímém přenosu odepsal, aniž by nám dal šanci se k tomu jakkoli postavit. Tehdy jsem to vnímal jako podraz. S odstupem tří let to vidím spíš jako vzorec: Středula umí být razantní vůči vládě, ale rezervovaný vůči politickým spojencům, kteří by mu tu razanci mohli proměnit v reálný vliv.

Co s tím

Odbory dnes vedou spravedlivý boj — švarcsystém oklikou a rozvolněná ochrana proti výpovědi jsou reálná rizika, ne strašák. Ale spravedlivý boj vedený osaměle je slabší než ten samý boj vedený se spojencem, který sedí v Parlamentu a umí ho proměnit v pozměňovací návrh, interpelaci nebo hlasování. Spojená levice tu stojí přesně v prostoru, který SOCDEM uvolnila — se stejným důrazem na to, že se má danit kapitál, ne práce, a že ochrana zaměstnance není přítěž, ale základ fungujícího státu. Je na čase, aby si ČMKOS přestala hrát na osamělého hrdinu z televizní obrazovky a začala komunikovat s tím, kdo jí dnes na Sněmovní ulici může skutečně pomoct — než přijde další leden a další »tandem«, který vydrží jeden den.

Jiří Bodenlos