Kratochvíl nebyl jeden

Tehdy kalendář ukazoval 23. listopad 1914. Byly čtyři hodiny odpoledne. V ostravské soudní síni se projednávala zvláštní kauza. Obžalován byl Čech Slavomír Kratochvíl. Prokurátor vyslovil slovo: Vlastizrada, soud se po krátkém jednání připojil a vyřkl trest, který se s šestidenním zpožděním dostal na vyhlášky, ale to vlastně bylo již post festum…

»Rozsudkem krakovského c.k. velitelství v Mor. Ostravě ze dne 23. listopadu 1914 byl Slavomír Kratochvíl, technický úředník z Přerova, odsouzen k trestu smrti provazem pro zločin velezrady podle paragrafu 58 c tr. zákona. Zločinu toho se dopustil tím, že v polovici listopadu 1914 rozmnožoval a rozšiřoval v městě Přerově letáky, obsahující českou báseň, v které nynější válečné poměry účel války a obětavost obyvatelstva líčí způsobem pobuřujícím a nabádá k činům, které směřují ke zvýšení nebezpečí pro stát a ke vzpouře uvnitř… Tento rozsudek byl ještě téhož dne dvě hodiny po vynesení o 5. hod. odpol. ve dvoře soudní budovy proveden…« Podepsán přerovský c.k. místodržitelský rada Bleyleben.

Co se Slavomíru Kratochvílovi kladlo za vinu? Především rozšiřování básně Jsme Rakušany, obsah zabavených dvou ruských proklamací a patnáct kusů ručně opsané zmíněné básně. Připomeňme si část jejího textu:

»Jsme Rakušané, císař nás volá!

Podej mu, lide, ruku pomocnou!

Nastav zaň mužná svá prsa holá!

Opusť své dítky, ženu nemocnou,

vždyť pro ‚vlast, krále‘,

vraždit lze stále…

Jsme Rakušany, císař nás volá!

Máme se na smrt proň nechat hnát

a sami vraždit! Proč? Nevíme zhola!

Pánům se zachtělo vojáčky hrát!

Nevědí ani

takoví páni,

co chuďas v životě snáší běd,

když za ně v boji

ztratí nohu svoji

a když mu za ni dají – flašinet!«

Nešlo o ojedinělý případ. Za protiválečné postoje byl ještě do vánoc 1914 na nádvoří polního soudu v Ostravě zastřelen redaktor národně sociálního Pokroku Josef Kotek a téměř ve stejnou dobu krejčí Evžen Matějka. Kromě toho mnoho dalších odpůrců války, podle dnešní mocenské terminologie lžimírů, bylo odsouzeno k vysokým kázeňským trestům. Padaly nejen dlouholeté žaláře, ale také tresty smrti. Jen málokdo, kdo byl vysledován státní mocí, přečkal toto běsnění. Po celou dobu války tak jména odsouzenců, popravených či poslaných do těžkých žalářů, přibývala.

Ptáte se, proč tyto události staré sto deset let připomínám? Že ona doba už dávno minula? Myslíte?

Jistě, je opravdu jiná doba. Zatím se, kromě Ukrajiny, v Evropě odpůrci nestřílejí. Ani atentáty nejsou v tomto světadílu moderní, jako je tomu ve Spojených státech, ovšem kromě Slovenska, kde si stoupenci demokracie a svobody vychovali nového Lee Harvey Oswalda, a šlo o likvidaci neposlušného premiéra Fica. Jen muslimští radikálové občas uskuteční nějaký svůj bezvýběrový vražedný atak, jenž nesměřuje na vůdce, ale na ty, kteří nejsou ničím vinni a ocitli se v blízkosti jejich fanatického výkřiku Alláhu, akbar! Dokonce i s vězeními kromě tzv. separatistů v Katalánsku se v Evropě šetří. Tedy kromě Česka. Tady se už za jiný názor nejen začíná propouštět z práce, ale i posílat k soudu. Zemi se pomalu šíří strach. Mlčí se, alespoň ti, co mají co ztratit.

Jenže je doba, která předznamenává to, co se může stát po příštích volbách, pokud by opět uspělo Fialovo SPOLU a Rakušanovi Starostové. Dnes je opozice pro současnou moc zatím jenom proruskými trolly, šváby a dokonce sviněmi. Tlak ovšem sílí a společně s ním u lidí také strach. Ten se šíří již dnes. Proto ti, co mají co ztratit, raději mlčí, než by veřejně vyjádřili svůj názor. Nedivím se jim. Jde o práci, o možné zakázky drobných podnikatelů, o šikanu úřadů, opoškozování věcí odpůrců fanatiky moci…, zatím. Zvítězí-li, byť třeba podvodně, Fialovo politické seskupení v příštích volbách, čeká nás období, kdy trestána bude i předsudečná nenávist (termín z dokumentu současné vlády připomínající Lex Seianus, jenž svého času stíhal v Římě dokonce za nevyslovené myšlenky), budou vytvořeny nové Rakušanem připravované lustrační zákony (už se o to pokusil, ale zatím svůj záměr neprosadil), budou přijaty zákony, jež umožní zrušit či omezit demokratické projevy v médiích a na veřejnosti. Potom i aktivní tzv. lžimírové, tedy všichni ti, kteří chtějí klid a konec nesmyslných válek nejen v blízkosti svých domovů, ale také v celé Evropě, budou odděleni od řádných demokraticky myslících občanů zákonem vytvořenou »bariérou« (slovo vyslovené koordinátorem protilžimírské propagandy pluk. Foltýnem).

»Dejte mi ještě čtyři léta vlády…« požadoval 17. listopadu na Národní třídě za asistence předsedů koaličních pidistran Pekarové Adamové a Výborného premiér Fiala a slíbil při tom nesplnitelné. Bože můj – nejsem věřící – přesto píši: Jen to ne.

A pak že z vraždy Slavomíra Kratochvíla rakouskou státní mocí jen proto, že byl proti válce, není dnes žádné poučení…

Jaroslav Kojzar