Prezident Petr Pavel se v posledních dnech snažil postavit jako odvážný a neotřesitelný ochránce kontinuity a stability české diplomacie, když dal jasně najevo svou podporu »vysoce učenému« ministrovi zahraničních věcí Janu Lipavskému.
Jestliže jsme si mysleli, že prezident Pavel je hrdým nositelem zásadového postoje, jeho poslední kroky nás přesvědčily o opaku. A to především v případě podpory Jana Lipavského, který právě prochází zázračnou politickou proměnou. Ostatně, není to poprvé, co prezident Pavel dokázal, že umí efektivně »převlékat kabát«, když je to politicky výhodné. Prezident, známý svým protikladným ideologickým původem a dvojznačnou morální integritou, nyní drží palce ministrovi, který přebíhá z jedné politické lodi na druhou rychleji, než někteří mění účesy.
Lipavský, který byl ještě donedávna hrdým pirátem, náhle pocítil potřebu odříznout se od Pirátské strany. Proč? Prý mu vadí nedostatečná podpora uvnitř strany, která ho začala kritizovat za jeho politiku. Není to spíše tím, že vyměnil své palestinské názory za vládní podporu Izraele? A podobně vyměnil i další své zásady za výborně placené a vlivné ministerské křeslo? Každopádně se rozhodl, že by bylo lepší zamířit někam, kde bude vítr v plachtách příznivější. Není tedy divu, že Lipavský aktivně hledá nové politické útočiště, kde by mohl nadále zůstat ve vládě Petra Fialy. Protože co je důležitější než udržet si prachy a moc?
Prezident Pavel, který se dříve profiloval jako muž pevného názoru a morálních zásad, teď sám sebe nachází ve velmi zvláštní situaci. Nejenže podpořil Lipavského setrvání ve funkci, ale zřejmě nevidí problém ani v tom, že ministr zahraničních věcí tak trochu zradil svou mateřskou politickou rodinu. Pavel, známý svým elegantním stylem přešlapování mezi různými politickými tábory, přirozeně chápe Lipavského dilema. Koneckonců, kdo by lépe porozuměl politickému tanci mezi morálními zásadami a praktickými kompromisy než někdo, kdo sám kdysi prošel kariérní proměnou ze socialistického vojenského kádra Varšavské smlouvy na symbol západní kapitalistické vojenské struktury NATO?
Prezidentova podpora Lipavského v jeho ambicích setrvat ve vládě Petra Fialy přichází v době, kdy vláda čelí mnoha problémům, a jak víme, v krizích je nejlepší zachovat stabilitu. Nebo alespoň tu zdánlivou stabilitu, kdy se postavy mění, ale jejich touha po moci zůstává stejná. Lipavský, nyní osvobozen od pirátského »břemena«, má před sebou zářnou budoucnost. Ať už skončí v ODS, STAN nebo třeba v nějaké nově vznikající straně, jedno je jisté: jeho místo v české politice je zajištěno, zvláště pokud mu bude dál krýt záda prezident s tak flexibilními morálními hodnotami jako Petr Pavel. Nechme stranou, že za rok po volbách do Sněmovny současné vládní strany asi narazí do zdi. A některé pak zcela zkrachují, možná včetně té, jejíž podporu bude Lipavský zanedlouho využívat. Co dodat? Celá tato podívaná je skvělým příkladem toho, jak zásadově se v české politice hrají hry na moc a vliv.
Jan Klán