Jedno německé přísloví říká, že »dluh je první dědic«. V zemí české nejen první, ale i jediný. Totiž právě dluh je a bude to jediné, co po »demokratických« polistopadových vládách budoucí generace zdědí. Nezahrnuji-li do dědického řízení zpustošenou zemi, ale ta s oním dluhem bezprostředně souvisí.
Jen jsem zvědav, kolik voličů a podporovatelů polistopadového režimu se v osudovou chvíli dobrovolně dostaví k notářskému řízení, aby oficiálně zdědili k úhradě poměrnou část tohoto dluhu. Jako zákonní dědici, protože přímé viníky podporovali v zákonných volbách na všech stupních samosprávního řízení – obecními zastupitelstvy počínaje a poslaneckými a senátorských mandáty konče.
Jestliže o někom vím, že je žhář a na Štědrý den mu pod stromeček nadělím zapalovač a kanystr s benzínem, přímo jeho žhářství podporuji.
Jestliže o někom vím, že zadlužuje stát/občany/budoucnost (a věděl to každý, neboť vše bylo oficiálně k dispozici) a ve volbách mu dám svůj hlas, přímo jím páchané zadlužování podporuji. Tečka.
»Zahraniční dluh České republiky se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 193,3 miliardy korun, ke konci března tak činil 4,665 bilionu Kč. To představovalo 74,3 procent hrubého domácího produktu (HDP). Meziročně byl dluh vyšší o 350,4 miliardy Kč. Vyplývá to z předběžných údajů, které v úterý zveřejnila Česká národní banka (ČNB),« informují novinky.cz.
I průměrný žák 9. třídy základní školy s dvojkami a trojkami na vysvědčení musí poznat, že výše tohoto dluh není splatitelná. Otázka tedy nezní, jak a do kdy se České republice tento dluh podaří splatit, ale jak občany a budoucí generace, které ho zdědí, tato nesplatitelnost zasáhne.
Příslovím (německým) jsem začal, příslovím (gruzínským) skončím. A to praví, že Dluh mlčí, ale spát nedá. Byť většina obyvatelstva zatím nemá se spánkem viditelnější problém, vůbec to neznamená, že tomu tak bude navždy. Usínat se mu bude čím dále hůř teprve až pochopí, že by se z toho zadlužení už také nikdy nemuselo probudit.
Jan Čech