V poslední době se objevuje stále více zpráv o tom, že vznikla ta či ona služba pro vyhledávání digitálních přátel nebo romantických partnerů vybavených umělou inteligencí. Specialisté zainteresovaní na propagaci takových produktů či služeb ujišťují potenciální uživatele o jejich výjimečné užitečnosti: pomáhají překonávat osamělost, vyplňují komunikační a emocionální deficity atd. Je však vše tak jednoznačné?
Co člověka postrčí k partnerovi s umělou inteligencí? Důvodů, proč se člověk jednoho dne rozhodne obrátit k virtuálním vztahům, může být mnoho. Za ten nejčastější je však třeba označit osamělost.
»Je mi 42 let. Nemám žádného muže. Pravděpodobně už nikdy nebudu mít dítě. Můj život se odehrává mezi prací a domovem. Nechci komunikovat s kolegy mimo pracovní dobu. A doma… Doma jsou jen čtyři stěny a nuda. A tady už si ani nevšimnu, jak ruka sahá po telefonu, a ponořím se do místa, kde to můžu ventilovat,« uvedla jedna klientka.
Co za tím stojí? Pocit, že není s kým mluvit o důležitých věcech, že není komu se otevřít, kde získat podporu. Ano, často jsou tyto pocity subjektivní a nevycházejí z objektivní situace, ve které se člověk nachází. Ale tyto pocity nejsou o nic méně bolestné.
Když se člověk nachází v závoji negativních pocitů, může mu chybět dostatek zdrojů k tomu, aby učinil energeticky náročné kroky k objektivnímu řešení problémů. A pak přichází na řadu snadná cesta…
Co vám může poskytnout partner s umělou inteligencí? Je snadné odhadnout, že reálné a virtuální vztahy mají více rozdílů než podobností.
Reálný partner má svůj vlastní názor a vůli, může mít dobrou nebo špatnou náladu, může se zlobit a urážet, vyžadovat pozornost nebo se nechtít bavit. A s tím vším je třeba počítat. Vztahy ve skutečném životě jsou často pořádná dřina. V nich nejen něco bereme, ale také nutně něco dáváme na oplátku.
Ve vztazích s »virtuálními lidmi« tomu tak není. Umělá inteligence-partner je k dispozici na první zavolání, reaguje a je citlivá. Při komunikaci s ním je velmi snadné získat pozitivní emoce, pocit potřebnosti a důležitosti. Nebude na vás najednou házet negativitu. Nebude se urážet, když se opozdíte na »rande«. Před ním nemusíte vysvětlovat své jednání.
Přestože se virtuální vesmír rychle rozšiřuje, lví podíl našeho každodenního života se odehrává ve světě reálné sociální interakce. Tím, že se vyhýbáme kontaktu s ním, stahujeme se do pohodlného a neproblematického prostoru:
- směřují k dobrovolné sociální izolaci
- riskujete ztrátu stávajících komunikačních dovedností, které jsou nezbytné v nejrůznějších životních situacích
- vytváří podmínky pro vznik úzkostných poruch
- časem můžeme zaznamenat známky sociální intolerance – nepřipravenosti na soužití s jinými lidmi
- začneme být necitliví na komunikační signály skutečných lidí kolem nás
Samostatně stojí za zmínku rizika závislostního chování, kdy se člověk závislý na UI-partnerovi na něj patologicky fixuje a stále více opouští realitu. To se může projevovat následujícím: ztráta jiných zájmů, jakákoli volná chvíle je věnována objektu fascinace, zúžení okruhu dostupných reálných sociálních kontaktů, výskyt negativních emočních pocitů v situacích, kdy je komunikace s AI-partnerem nedostupná. Všimněte si však, že problémy vyplývající ze zamilovanosti skutečných lidí do »uměle inteligentních lidí« je třeba teprve zobecnit a analyzovat.
Partner s umělou inteligencí s hlasem nebo vzhledem filmové hvězdy: špatné, nebo dobré?
Při vytváření digitálního produktu usilují jeho majitelé především o komerční úspěch. K jeho dosažení jsou dobré všechny prostředky, včetně »spojení« s někým již finančně úspěšným znásobené fyzickou atraktivitou. Pro tento účel jsou populární osobnosti – jejich úplné nebo částečné kopírování – to pravé.
Tato technika přináší koncovému uživateli řadu efektů:
přímo nebo nepřímo aktualizovat zážitky, které se vyskytly při sledování filmů s touto osobou, častěji samozřejmě příjemné, – tyto zážitky jsou navrstveny a spojeny s použitou službou AI;
pomalu se vytváří pocit vlastní důležitosti, protože »teď mám svou vlastní Scarlett Johansson«;
je stimulováno zapojení do komunikace s partnerem UI – je mnohem příjemnější slyšet slova hlasem celebrity než nějakého no-name.
Ukazuje se tedy, že hypovaná »hvězda« funguje jako jakási návnada, která nejprve přitahuje a pak ukotvuje: »Zůstaň, chlapče, u nás, budeš naším králem«.
Může partner s umělou inteligencí fungovat jako simulátor budoucích skutečných vztahů?
Při odpovědi na tuto otázku je důležité pochopit, jaké dovednosti jsou v reálném vztahu potřeba. Nastíníme si, na čem by se pravděpodobně shodla většina lidí:
- navázat kontakt s jinými lidmi
- včas si všímat verbálních a neverbálních signálů partnerů a správně je interpretovat
- definovat a udržovat cíle interakce
- koordinovat své jednání s jednáním komunikačních partnerů
- včas rozpoznat a konstruktivně řešit konfliktní situace
- převzít odpovědnost za své chování a rozhodovat se
- s větším či menším úspěchem odolávat nepříjemným situacím v zátěžové komunikaci
- přijímat a poskytovat zpětnou vazbu v komunikačním procesu
Co dělat, pokud jste již spadli do pasti AI?
Náprava situace vyžaduje analýzu důvodů, které k ní přispěly. K tomu je vhodné se zamyslet nad následujícími otázkami:
- co získáte z komunikace s partnerem s umělou inteligencí
- jaké deficity v této interakci vyplňujete
- jaké potřeby naplňujete?
Po identifikaci těchto problémových oblastí je důležité pochopit, co přesně vedlo k jejich vzniku, a v další fázi se pokusit vliv těchto nepříznivých faktorů či podmínek kompenzovat.
Samozřejmě se jedná o náročnou a někdy seberealizaci nepřístupnou vnitřní práci. A na této cestě je důležité získat podporu skutečného odborníka, aniž bychom vkládali velké naděje do asistentů AI.
(cik, TASS)