Dvacátý červenec si připomínáme jako den prvního vstupu člověka na Měsíc. Tedy dvouhodinové »procházky« kosmonautů Neila Armstronga a Edwina Aldrina po měsíční půdě (slovo zemi nedokáži v této souvislosti vyslovit) zatímco Michael Collins na ně čekal v připraveném modulu, v němž se měli vrátit za Zem.
Byl to veliký krok v poznávání Vesmíru. Těm třem vynesl nesmrtelnou slávu. Vždy totiž někdo byl prvý. Pokud jde o vznášení se v oblacích anebo při překonávání zemské přitažlivosti. Ti další proto mohli být jen druzí…
Začalo to sny. O »letu na Měsíc« víme z fantazie Cyrana z Begeracu (17. století), víme i o fantasmagoriích barona von Müchhausena (barona Prášila), atd. Pak ovšem přišel čas bratří Mongolfierů. 19. září 1783 před zraky Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty poslali do ovzduší svůj balon se živými tvory – ovcí, slepicí a kohoutem. Byli úspěšní, všechna tři zvířata přežila. Jejich jména se nezachovala, alespoň já je neznám. 21. listopadu připravili k letu řízený balon a dva dobrovolníci se s ním dokázali dostat do výše jednoho kilometru a uletět za 25 minut od pařížského Buloňského lesíka devět kilometrů. Nic nevadí, že sami osobně nevzletěli. Byli konstruktéry, vynálezci a hlavně – byli nápadem a jeho provedením první.
V prosinci 1856 taktéž ve Francii zase Jean-Marie Le Bris uskutečnil let kluzákem. Byl inspirován pohybem albatrosa. Také on byl první.
Další etapou byl »létající stroj«. To už bylo v době spalovacích motorů. Tady se musíme přesunout až do Spojených států. Zde 17. prosince 1903 bratři Wrightové v severokarolinské Kitty Hawk poprvé jeden po druhém vzlétli pár desítek metrů ve skutečně řízeném letadle. A tím se také stali první. Ti další byli už pouze »členy jedné řady« zdokonalovatelů, jež vede až k dnešku.
Když Charles Lindberght, detroitský rodák, přeletěl Atlantický oceán, obdržel od francouzského prezidenta Řád Čestné legie, splnil vlastně další sen lidstva. To bylo 20. května 1927 a vůbec nevadilo, že přelet oceánu trval 33 a půl hodiny. I on byl totiž první.
Prvním byl také sovětský letec Valerij Čkalov, jenž se svými druhy letadlem typu Tupolev přeletěl severní pól a přistál v kanadském Vancouveru (Moskva – Kanada 9130 km).
Po Druhé světové válce přišla éra raketové techniky. Napřed rakety vynesly do výše nějaké blechy (Němci – 1949), poté prý s opicí experimentovali v USA a po nich Sověti se psy, ale to nestálo za řeč. Šlo jen o vystřelení »do luftu«. Skutečně první světově známou »světoběžnicí« byla toulavá fena »Lajka« (Štěkačka) odchycená v moskevských ulicích. Měla být poslána na oběžnou dráhu Země. Stalo se, i když návrat nebyl ještě plánován. To bylo 3. listopadu 1957. Takže to byla »Lajka«, kdo vlastně byl první a jejíž jméno si pamatujeme (Dodejme: Lajka se ve skutečnosti jmenovala Kudrjavka nebo Žučka a zvolena byla proto, že toulaví psi prý více vydrží). Zapišme si jí do historie kosmických letů.
Pak tu byl najednou přelom. Šok pro lidstvo. Do Vesmíru byl poslán první člověk. Jmenoval se Jurij Gagarin. Psal se 12. duben 1961 a bylo to v lodi Vostok 1. Navždycky se stal prvním a jeho jméno se bude skloňovat i po staletích, v dobách, kdy už si nikdo nebude pamatovat, kdo v té době řídil tehdejší někdy i podpásově soutěžící velmoci.
Bylo mnoho dalších »prvních«. Zmiňme jen první ženu v kosmu Valentinu Těreškovovou, prvního muže, jenž vstoupil do volného prostoru Alexeje Leonova, prvního vědce, jenž byl poslán do Kosmu, Konstantina Feoktistova, Lunochod, sondy na Mars, Venuši, atd., atd. To byli výsledky sovětského nepsaného soutěžení.
Tato světová soutěživost nenechala však americké vědce v klidu. Také oni měli své kosmonauty, a i když s malým zpožděním, své úspěchy. Onen vstup na půdu měsíce byl však stejně významným přelomovým činem. A nikdy nikdo jim neupře slovo »první«.
Skutečnou bombou se tedy stala »mise na Měsíc« a vstup dvou kosmonautů na jeho půdu. Od té doby uplynulo skoro padesát let a k další světodějné události podobného typu nedošlo. Je zkoumán Mars, další oběžnice, mnohé další otázky si věda dává a řeší je. Vesmír už však nepatří pouze dvěma mocnostem. Tak pokročila světová věda. Za zaznamenání stojí jeden nedávný úspěch Čínské lidové republiky. Také ona se totiž stala svým jedním činem první. Její modul totiž dokázal přistát na odvrácené straně Měsíce a vrátit se po splnění úkolů zpět.
Ukazuje se však, že kdyby svět soustředil své úsilí na mírovou spolupráci, že by lidstvo dokázalo vyřešit mnohé své problémy. K tomu by ovšem museli jeho představitelé a poplatná propaganda chtít mír a zasadit se o něj.
Jaroslav Kojzar