Obě návštěvy proběhly k velké nelibosti představitelů Západu, a to zejména politiků USA a také reprezentantů NATO. Západní média hovoří o spojování států s autoritativními režimy do bloků či aliancí. Tyto návštěvy měly ovšem každá zcela rozdílný charakter.
Pokud jde o KLDR, V. Putin oplatil nedávnou návštěvu nejvyššího severokorejského činitele Kima na ruském Dálném východě. Obě dvě země nyní uzavřely dohodu o strategickém partnerství a také něco, čemu my v Evropě říkáme dohoda o bezpečnostní spolupráci. Ta by měla vstoupit v platnost v případě napadení jedné ze smluvních stran jinou zemí. Dohoda tedy má dalekosáhlý význam. Lze ji interpretovat tak, že pokud na ukrajinskou frontu přijdou kontingenty vojáků NATO, může to být vyhodnoceno severokorejským vedením tak, že naopak KLDR vyšle na pomoc Rusku početné kontingenty svých vojsk. A severokorejská armáda patří k největším na světě.
Severní Korea se stala arzenálem Ruska, neboť zásobuje ruská vojska na Ukrajině jednak municí, protože naprostá většina zbraní, kterou Severokorejci mají, je ještě sovětské výroby, takže si pro ně vyrábějí munici, která je rovněž vhodná pro použití v ruské armádě. Obě země vojenskou spolupráci sice navenek popírají, ale celá věc je jasná. Naopak Severní Korea touto spoluprací s Ruskem získává potřebné zemědělské produkty k výživě vlastního obyvatelstva a také třeba ropné produkty, které ji chybí. Spekuluje se pochopitelně o spolupráci obou zemí v oblasti výroby raket a dalších zbraní. Osobně považuji za nepravděpodobnou spolupráci v oblasti vývoje zbraní jaderných. Rusko jistě nemá zájem na tom, aby se zvýšil počet států, které disponují s jadernými zbraněmi.
Rusko nesporně respektuje také zájmy Číny, která má interes na stabilizaci pozice Severní Koreje v oblasti coby nárazníkového státu, který odděluje Čínu od Jižní Koreje, v níž jsou umístěna americká vojska. Sice nepříliš početná, ale kdykoliv je možné rozšířit jejich počty. To jistě Čína vyhodnocuje jako hrozbu. Takže jakoukoliv stabilizaci a posílení pozice Severní Koreje nepochybně uvítá. Pro oba státy je vzájemná spolupráce výhodná a konec konců, KLDR je takto vyváděna jednou ze světových velmocí z izolace, ve které se až dosud ve světě nacházela.
Putinova návštěva Vietnamu je jiný příběh. Mezi Vietnamem a Ruskem a dříve Sovětským svazem panovaly vždy přátelské vztahy. Sovětská pomoc byla rozhodující pro vítězství vietnamského lidu ve válce, kterou vedli proti Američanům. Vietnamský stát zažívá v posledních letech velkou konjunkturu. V zemi jsou rozvíjeny podobné tržní reformy, jaké zažila v posledních 45 letech Čínská lidová republika (ČLR). Možná, že ne s takovou intenzitou, ale určitě jdou podobným směrem. Vietnamské hospodářství roste vysokými tempy.
Podle tiskových agentur uzavřel prezident Putin s vietnamským vedením zhruba dvacet smluvních dokumentů a také smlouvu o strategické spolupráci. Lze si představit zesílenou obchodní výměnu mezi oběma zeměmi, ale také třeba příliv ruských turistů na nekonečné vietnamské pláže, na kterých existují stále funkční hotelové komplexy ještě z koloniální doby, kdy v Indočíně vládli Francouzi. Portfolio turistických destinací pro ruské občany, zejména z oblasti Sibiře, se tak může rozšířit o další zemi. V současné době jich velký počet navštěvuje Dubaj, Spojené arabské emiráty obecně a Omán. Velkou část těchto turistů v Perském zálivu tvoří ruští občané muslimského vyznání. Pokud jde o Vietnam, tam náboženství nehraje velkou roli. A země je připravená na velký příliv turistů a logicky by to mohli být právě turisté ruští.
Kromě toho návštěva ruského prezidenta ve Vietnamu »narušuje kruhy« americkým stratégům. Ti se domnívali, že Vietnam mohou dostat na společnou orbitovou dráhu s ohledem na reálné nebo potenciální spory Vietnamu s Čínou v Jihočínském moři. Rusko může tyto potenciální spory lépe moderovat, neboť má důvěru obou zemí, a to na rozdíl od Spojených států, kde z jejich zájmu o Vietnam kouká jen silný geopolitický zájem namířený vůči ČLR. Podle nervózních reakcí amerických médií a analytiků lze soudit, že V. Putin dal svou návštěvou Vietnamu americké politice rozvíjené vůči Vietnamu šach.
V každém případě se jedná o dvě velmi interesantní návštěvy ruského prezidenta v zemích východní Asie, které vycházejí konec konců v ústrety i národnímu zájmu KLDR a také národnímu zajmu Vietnamu.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD