Většina těch, kteří cestovali do vesmíru, jsou skuteční profesionálové, kteří se na let připravovali roky. V posledních letech se však cesty na oběžnou dráhu staly dostupné i neprofesionálům, byť velmi bohatým. Jaké druhy vesmírné turistiky existují a jak brzy to přestane být zábavou výhradně pro bohaté?
Vážně o tom, jak umožnit vesmírnou turistiku, začali lidé přemýšlet na konci XX. století. Do roku 1984 se ve Spojených státech uskutečnilo více než 55 úspěšných letů s profesionálními astronauty a lidé získali jistotu, že je to bezpečné. Vědci dospěli k závěru, že každý zdravý člověk by po krátkém výcviku mohl vydržet přetížení a uskutečnit let na oběžnou dráhu.
První pokus vyslat člověka do vesmíru bez speciálního profesionálního výcviku však skončil tragédií. Ke katastrofě raketoplánu Challenger došlo 28. ledna 1986 v 73. sekundě letu: kvůli výbuchu vnější palivové nádrže zahynulo všech sedm členů posádky, mezi nimiž byla i učitelka Sharon Krista Corrigan Makoliffová. Tato žena byla vítězkou soutěže »Učitel ve vesmíru«, které se zúčastnilo 11 000 lidí. Musela odučit alespoň dvě hodiny z oběžné dráhy a pak devět měsíců přednášet studentům po celé zemi, aby je zaujala kariéra ve špičkových technologiích. Loď však explodovala, což přimělo společnost přehodnotit cestování do vesmíru a brát ho vážněji.
Druhý pokus o vyslání obyčejného člověka do vesmíru se uskutečnil o 15 let později, v roce 2001, na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu a byl úspěšný. Prvním vesmírným turistou se stal americký podnikatel a multimilionář Dennis Tito, který strávil téměř rok výcvikem v Gagarinově výcvikovém středisku kosmonautů. Spolu se dvěma kosmonauty – Talgatem Musabajevem a Jurijem Baturinem – Tito obletěl Zemi 128krát a ve vesmíru strávil 7 dní, 22 hodin, 4 minuty a 8 sekund.
V roce 2002 dopravila ruská kosmická loď Sojuz na ISS druhého turistu – jihoamerického milionáře Marka Shuttlewortha. Let ho stál téměř 20 milionů dolarů (podobnou částku zaplatil i Tito). V obou případech vystupovala jako »cestovní kancelář« americká společnost Space Adventures, jejímiž klienty se později stalo dalších sedm lidí.
Existují dva typy vesmírné turistiky
Konvenčně lze vesmírnou turistiku, pokud se odvoláme na Encyklopedii Britannica, rozdělit na dva typy – orbitální a suborbitální. Jejich hlavní rozdíl spočívá v tom, do jaké části vesmíru bude turista dopraven.
Orbitální lety jsou ty, při nichž lidé obíhají kolem naší planety a v důsledku toho mohou zůstat ve vesmíru po dlouhou dobu: sem létají družice, astronauti a nachází se zde Mezinárodní vesmírná stanice. Aby mohla raketa uskutečnit orbitální let, musí překonat takzvanou Karmanovu linii, která se nachází ve výšce 100 kilometrů nad mořem. Je konvenčně přijímána jako hranice mezi zemskou atmosférou a vesmírem a je také horní hranicí států.
Suborbitální lety jsou mnohem snadněji uskutečnitelné. Při nich člověk vystoupá na okraj atmosféry, aniž by visel ve vesmíru, a začne padat k zemi několik minut po vypnutí motoru lodi. Přesto lidé stále zažívají stav beztíže a mohou se kochat výhledem do vesmíru. Tyto lety obvykle trvají asi 10-15 minut.
Z toho vyplývá obrovský rozdíl v ceně letů. Pro vstup na oběžnou dráhu musí raketa dosáhnout rychlosti 7780 m/s, zatímco pro vystoupání do výšky 100 kilometrů nad mořem a suborbitální let potřebujete rychlost osmkrát nižší – 950 m/s. To je stále hodně (pro srovnání: osobní dopravní letadla obvykle stoupají do výšky 10 km a jejich maximální rychlost je 222-250 m/s), ale rychlosti 950 m/s lze dosáhnout jednoduššími a levnějšími prostředky. Suborbitální lety navíc nevyžadují speciální výcvik.
Díky tomu se formálně v posledních letech dostalo do vesmíru mnohem více turistů, od roku 2020 do roku 2023 přibylo 69 soukromých astronautů.
Které společnosti se zabývají vesmírnou turistikou?
Nyní na trhu není tolik »cestovních kanceláří«, které mohou vyslat člověka do vesmíru. Největšími z nich jsou již zmíněná Space Adventures Erica Andersona, Blue Origin Jeffa Bezose, Virgin Galactic Richarda Bransona a SpaceX Ilona Muska.
Všechny poskytují různé zážitky co se cestování do vesmíru týče. Například společnost Space Adventures se zabývá orbitálními lety a organizuje pobyt svých klientů na ISS pomocí ruských kosmických lodí Sojuz. Společnost má také dohodu se společnostmi Boeing a SpaceX: potenciální turisté mohou letět vesmírnou lodí Starliner, respektive Dragon.
Blue Origin a Virgin Galactic mají menší technickou sílu. Organizují suborbitální lety a mohou vyslat člověka do vesmíru na pouhé tři až čtyři minuty. Lodě společnosti Virgin Galactic létají do výšky přibližně 90 kilometrů, zatímco lodě Blue Origin až do 106 kilometrů. Kvůli tomu mezi společnostmi dochází ke sporům, neboť Mezinárodní letecká federace považuje za hranici s vesmírem Karmanovu linii (100 kilometrů), zatímco americký Národní úřad pro letectví a vesmír se domnívá, že vesmír začíná 80 kilometrů nad Zemí. Bransonova společnost navíc může do vesmíru vynést najednou osm lidí včetně dvou pilotů, zatímco Bezosova společnost šest.
Společnost SpaceX Elona Muska se také zabývá vesmírnou turistikou, ale nabízí mnohem větší zážitek z cestování vesmírem. Společně se společností Axiom Space vyslala v roce 2022 na oběžnou dráhu první plně komerční misi. Vzniklá kosmická loď Crew Dragon dopravila na ISS čtyři turisty, kteří ve vesmíru pobyli 15 dní a vrátili se na Zemi; náklady na takovou misi se odhadují na 55 milionů dolarů na jednoho turistu.
Jaký druh vesmírné turistiky je budoucností vesmírné turistiky?
Lety na oběžnou dráhu pravděpodobně zůstanou zábavou pro nejbohatší a nejprivilegovanější obyvatele světa ještě mnoho let. Suborbitální lety jsou však rok od roku dostupnější, protože jde o finančně příznivější a pro tělo neškodnější alternativu: například let do vesmíru se společností Virgin Galactic stojí pouhých 450 tisíc dolarů.
Suborbitální lety jsou však spojeny s vysokými riziky. Aparáty, které vynášejí lidi do velkých výšek, se mohou srazit s vesmírným odpadem. Cestující by se také mohli potýkat s nedostatkem paliva nebo selháním systémů podpory života. Masová výroba raket by navíc mohla vést k nedbalosti ve fázi stavby strojů s cílem ušetřit peníze. Je také třeba vzít v úvahu, že při komerčních letech se mohou méně dodržovat bezpečnostní pravidla než při profesionálních letech, což zvyšuje pravděpodobnost tragického výsledku. Například v roce 2014 zahynul při zkušebním letu jeden z pilotů společnosti Virgin Galactic.
Existují však i bezpečnější a finančně příznivější možnosti, jak si užít výhled do vesmíru. Například společnost Space Perspective již předvedla prototyp kapsle pro cestující pro »vesmírné« lety, která bude vypouštěna ze speciálního plavidla v obřím balonu. Za šest hodin vystoupá kapsle do výšky 32 kilometrů ve stratosféře, odkud si turisté mohou vychutnat podobný výhled jako astronauti. Její testy začnou v roce 2024 a v roce 2025 bude použita k plnohodnotným letům. A to vše za rozumnou cenu. Nyní je již prodáno 1600 letenek, z nichž každá stojí 125 tisíc dolarů.
Zapojit se chce i Roskosmos a plány jsou ambiciózní: vyrobit dvě kosmické lodě Sojuz pro turisty a také poskytnout soukromým astronautům volná místa na lodích, které létají k Mezinárodní vesmírné stanici. Rogozin, bývalý ředitel Roskosmosu, tvrdil, že Roskosmos bude schopen poskytnout turistům možnost létat kolem Měsíce po roce 2030. Spolupráce mezi Roskosmosem a společností Space Adventures, která hledala soukromé vesmírné turisty, byla ale prozatím pozastavena.
(cik, TASS)