Dnes je lidská mise na Mars skutečným zločinem. Toto drsné hodnocení vyslovil Sergej Krasotkin, docent katedry kosmické fyziky Fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity, na zahájení Vesmírných nocí 11. září 2026 ve Sternbergově státním astronomickém institutu Moskevské státní univerzity. Podle něj se z této expedice nikdo nevrátí zdravý a posádka by musela před startem odebrat 30–40 orgánů. Proč se cesta na rudou planetu stává smrtelným rizikem a co by mohlo kosmonautům usnadnit život?
Nová éra vesmírných letů začala s programem Artemis agentury NASA, jehož cílem je vybudovat základní tábor na Měsíci a položit základy pro budoucí cestu na Mars.
Americká vesmírná agentura původně chtěla vyslat lidi na povrch Měsíce v roce 2025, ale její pilotované mise na rudou planetu se uskuteční až ve 30. letech 21. století.
Mezitím si miliardář a podnikatel Elon Musk myslí, že může NASA předběhnout tím, že vyšle na Mars lety s posádkou již v druhé polovině tohoto desetiletí.
Problém je v tom, že podmínky na Marsu by mohly vážně poškodit více částí těla, což by urychlilo rozvoj nemocí a smrt – a to i se skafandrem na sobě.
Od rakovinotvorného záření, kataraktu až po řídnutí svalů a oslabení kostí – zde je důvod, proč by let a pobyt na Marsu byl podle odborníků plný nebezpečí.
Vědcům je již dobře známo, že Mars má neuvěřitelně tenkou atmosféru – zhruba 0,6 procenta zemské – což znamená, že je neustále bombardován intenzivním galaktickým kosmickým zářením a slunečními protony.
Každý člověk na jeho povrchu by byl vystaven této extrémní míře škodlivého záření a ohrožení rakovinou, kardiovaskulárními onemocněními, poškozením mozku, »kognitivním poklesem« a mnoha dalšími problémy.
NASA odhaduje, že během šestiměsíční cesty na Mars by byl astronaut vystaven 300 mili Sievertům radiace – což odpovídá 24 CT vyšetřením – a to ještě předtím, než se na planetu vůbec dostane. »Protože astronauti by byli těmto úrovním radiace vystaveni déle než cestující nebo piloti na transatlantických letech, jedná se o značné ozáření,« řekl Robert Wimmer-Schweingruber z Univerzity v Kielu v Německu.
Podle studie z roku 2019 pod vedením Evropské kosmické agentury (ESA) by astronauti na Marsu mohli být bombardováni 700krát větším zářením než Země.
Oblasti těla, které jsou nejvíce ohroženy rozvojem rakoviny v důsledku buněčných mutací, jsou oči, plíce, varlata a střeva – u žen také prsa a děloha.
Mezitím radiace také poškozuje mozek tím, že zhoršuje schopnosti učení a paměti a může astronauty zmatit a neschopné se rozhodovat, uvádějí další studie
Věta na začátku
Krasotkin nenazval misi na Mars jen nebezpečnou. Prohlásil, že vyslání člověka tam dnes by bylo zločinné, protože jeho návrat zdravého by byl nemožný. Prvním krokem by podle vědce bylo odstranění a výměna čočky. Kvůli vysoké dávce záření se čočka do 3-4 měsíců po misi zakalí.
Nejde jen o oči. Krasotkin odhaduje, že astronaut by musel cestou na Mars podstoupit preventivní odstranění 30-40 žláz. Důvod je jednoduchý: riziko vzniku rakoviny je vysoké. Riziko navíc nevzniká po přistání na planetě, ale během samotného letu. Ruský vědec zdůraznil, že taková opatření jsou nezbytná, protože v současné době neexistuje jiný způsob, jak riziko rakoviny snížit.
Galaktické paprsky způsobí tělu největší tíhu radiačního poškození. Představují 9/10 celkové dávky, kterou by účastník mise na Mars obdržel. Pouze 1/10 pochází ze slunečního kosmického záření.
Své prohlášení nepronesl v soukromém prostředí, ale na zahájení populárně-vědeckého týdne »AstroNight«. Akce se koná od 11. do 18. září 2026 ve Sternbergově státním astronomickém institutu Moskevské státní univerzity.
Ruský vědec tam vysvětlil, že lidstvo dosud nenašlo způsob, jak chránit své tělo před galaktickým kosmickým zářením. Bez toho zůstávají rozhovory o pilotovaných kosmických letech čistě teoretické. Samotná situace je podle experta vzhledem k současnému stavu technologií slepou uličkou .
Dávka bez možnosti volby
Krasotkinova slova odrážejí odhady dalších specialistů. Například podle NASA dosahuje celková dávka záření během mise na Mars přibližně 1 sievertu. To je 300krát více než průměrná roční dávka, kterou člověk obdrží na Zemi. Pro kosmonauta se toto číslo zhruba rovná celému povolenému limitu za celou jeho kariéru.
V roce 2019 to Vjačeslav Šuršakov z Ústavu biomedicínských problémů Ruské akademie věd to vyjádřil ještě přímočařeji: »Na Mars se můžete dostat jen jednou za život.«
Uvedl, že kosmonaut během jedné mise spotřebuje celou povolenou dávku záření. Jako jednu z možností přípravy zmínil také kyborgizaci, včetně předběžného ošetření očí a mozku a posouzení individuální citlivosti na záření.
Důsledky pro zrak již byly potvrzeny pozorováními. Evropské studie astronautů, kteří absolvovali dlouhodobé mise trvající přes 100 dní, prokázaly typické zákaly čočky v zadních kortikálních vrstvách. To je charakteristický znak radiačně vyvolaného šedého zákalu. Asi 70 % kosmonautů má po dlouhodobých misích na ISS problémy se zrakem. Riziko rakoviny při dávce na Marsu se zvyšuje přibližně o 20 %.
30–40 orgánů je samozřejmě poněkud kontroverzní číslo, ale odráží plný rozsah problému. Koneckonců, nemluvíme o výměně jediné čočky, ale o systémové restrukturalizaci celého těla před expedicí. Moderní medicína nemá protokol, který by umožňoval bezpečné provedení tak velkého počtu preventivních operací a udržení lidské výkonnosti ve vesmíru.
Mikrogravitace
Mikrogravitace představuje pro astronauty během dlouhodobých kosmických letů vážný problém, protože snižuje hustotu kostí, zvyšuje riziko zlomenin kostí a zhoršuje svalovou výkonnost.
Ve vesmíru absence gravitace znamená, že svaly sotva musí pracovat a astronauti musí intenzivně cvičit, aby zabránili ztrátě velkého množství svalové hmoty.
Na Zemi, pokaždé, když člověk sedne nebo stojí, gravitace přitahuje krev do nohou. Práce, kterou srdce vykonává pro udržení průtoku krve, když působí proti zemské gravitaci, mu pomáhá udržovat si svou velikost a funkci.
Odstranění gravitačních účinků pobytem ve vesmíru, způsobuje snížení výkonu srdce a jeho postupné zmenšování. Také se předpokládá, že mikrogravitace zvyšuje tlak tekutiny uvnitř hlavy, potenciálně v zadní části očí, což může poškodit zrak.
Fyziologové odhalili, že dlouhé kosmické lety mohou zmenšit srdce, což by mohlo být znepokojivé zjištění pro příští generaci astronautů. Ani dlouhodobý program cvičení s nízkou intenzitou ve vesmíru nestačí k potlačení účinků dlouhodobého stavu beztíže na srdce.
Vědci zkoumali data z téměř ročního pobytu astronauta Scotta Kellyho na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) v letech 2015 až 2016.
Toto bylo srovnáno s přeplaváním Tichého oceánu elitním vytrvalostním plavcem Benoîtem Lecomtem v roce 2018, protože dlouhodobé zavěšení ve vodě je podobné stavu beztíže ve vesmíru.
Vědci zjistili, že oba muži během svých kampaní ztratili hmotu v levé komoře – jedné ze dvou velkých komor ve spodní části srdce – a to i přes značné množství cvičení.
Mikrogravitace ve vesmíru znamená, že srdce nemusí tak tvrdě pracovat na pumpování krve po těle, což způsobuje atrofii – zmenšení tkáně.
Pro astronauty představuje vážný problém během dlouhodobých kosmických letů, protože snižuje hustotu kostí, zvyšuje riziko zlomenin kostí a degraduje svaly.
Galaktické kosmické záření ohrožuje sám život
Galaktické kosmické záření jsou těžké nabité částice s energií přesahující 1 GeV. Tenký povrch kosmické lodi proti nim neposkytuje žádnou ochranu. K ochraně před protony o energii 2 GeV by byla zapotřebí 5 metrů silná vrstva vody. Takový štít by vážil přibližně 2420 tun, což je pro kosmickou loď nereálné. Uvažuje se o elektrostatických štítech a magnetických polích, ale zatím nejsou k dispozici žádné účinné systémy.
Diskutuje se o různých alternativních přístupech, včetně radioprotektorů – pilulek, které snižují účinky záření. Předpokládá se, že letargický spánek snižuje poškození způsobené zářením. Navrhuje se také individuální výběr radiosenzitivity a aktivní ochrana kosmické lodi pomocí elektrostatických nebo magnetických štítů. Žádná z těchto metod však zatím problém plně neřeší.
Hlavní naděje spočívá ve vysokorychlostním motoru. Krasotkin poznamenal, že až bude vyvinut motor schopný dosáhnout Marsu za měsíc, bude problém automaticky vyřešen. Plán je následující: měsíc na cestu tam, měsíc na Marsu a měsíc na zpáteční cestu. V tomto případě by byla radiační dávka docela realistická a srovnatelná s tím, co astronauti dostávají během 6-9 měsíců na ISS. Takové motory však v současné době postrádají potřebnou technologii a mise zůstává extrémně riziková. Mezi slibné možnosti patří termonukleární a jaderné pohonné systémy. Mohly by zkrátit dobu letu a tím snížit celkovou zátěž. Ani jejich vývoj však nevylučuje potřebu radiační ochrany a individuálního screeningu. Odborníci se prozatím shodují, že současná úroveň technologií neumožňuje vyslat lidi na Mars bez vážného poškození zdraví.
Studie z roku 2021 zjistila, že ani dlouhodobý program cvičení s nízkou intenzitou ve vesmíru nestačí k potlačení účinků dlouhodobého stavu beztíže na srdce.
Prach Marsu trvalé riziko
Na Marsu, suché a mrazivé podmínky, dosahují v průměru -80 °F (-63 °C) ve středních zeměpisných šířkách, což rudou planetu činí nehostinnou pro život. Skalnatý povrch je však také pokryt vyhaslými sopkami, kaňony a troskami, přičemž pravidelné dopady meteoritů představují pro budoucí kolonisty trvalé riziko.
Každý, kdo místo navštíví, stráví veškerý čas v uzavřeném vnitřním prostředí, nebo pokud je venku, ve skafandru a bude dýchat recyklovaný vzduch. Ale i tehdy budou čelit hrozbě všudypřítomného marťanského prachu, který jim může kontaminovat dýchací cesty. Navíc je známo, že chloristany, druh chemických sloučenin, překračují toxické limity.na marťanském prachu a půdě.
»Předpokládá se, že chloristan vyvíjí své toxické účinky ve vysokých dávkách tím, že narušuje příjem jodidu štítnou žlázou,« řekl Carl K. Winter, výzkumník toxinů na UC Davis v Kalifornii.
Výživa na Marsu
Kromě všech atmosférických a environmentálních problémů samotného Marsu je dalším problémem potenciální nedostatek potravy a následná podvýživa.
Pro růst rostlin by byl ideální dostatek oxidu uhličitého (CO2) – pokud Nebylo by to kvůli nedostatku slunečního světla, vody a radiace. Noční teploty kolem -73 °C znamenají, že by plodiny byly zničeny mimo vyhřívané pěstební komory – stejně jako ve filmu Marťan z roku 2015 s Mattem Damonem v hlavní roli.
Na Marsu by se mohla potenciálně pěstovat vojtěška a poté se z ní dá vyrobit hnojivo pro pěstování tuřínu, ředkviček, hlávkového salátu a dalších plodin.
Ačkoli by marťanská strava sotva uspokojila potřeby těla, existují slibné náznaky, že by lidé mohli alespoň jíst dostatek pro přežití – to jen hypoteticky, v ideálním případě, který pro reálný scénář nestačí. Nepřipouští se i porucha čehokoli!
Celkově vzato, kombinovaná nebezpečí na Marsu mohou znamenat, že mise tam může být vhodná pouze pro ty nejnadšenější astronauty – ty, kterým nevadí obětovat svůj život za pokrok lidského vesmírného cestování.
Elon Musk již prohlásil, že cesta tam »není pro slabé povahy« a s sebou nese velkou šanci na smrt – ale že »bude to docela skvělé, pokud to vyjde«.
Musk chce v konečném důsledku lidský život učinit »multiplanetárním« – žít na několika planetách – což by mohlo vyžadovat asi 1000 nosných raket »Starship«.
Musk si myslí, že přírodní nebo člověkem způsobená katastrofa nakonec povede ke konci civilizace, což si vyžádá přesídlení na jinou planetu – Mars je »jediná realistická možnost«.
A je i běžnému člověku jasné, že 1000 raket by nespasilo lidstvo, ale jeho „elitu“, která tu Zemi a její obyvatele vykořisťuje a ničí. Nerálnost »vizí« dokresluje to, že se nepřipouští porucha-závada čehokoli! Mluví se o laboratorním modelu jako o realitě… a kdo uvěří, ten poběží skupovat akcie Elona Maska. Záměr se podařil. Na ostatní se neptejte.
Řeči/vize Elona Muska jsou znovu vykrystalizovaným kastovním fašismem.
Nicméně, i to ilustruje, kam se Země vývojově dostala. To na co upozorňovala vědecká fantastika – černé scénáře, se stalo realitou a »šťastná mládež« a absolutně neschopní a negramotní politici-demagogové tuto absurditu ilustrují.
Ioannis Sideropulos
FOTO – NASA, RIA Novosti, SpaceX, i.dailymail.co.uk, Qwen 3.0, wikipedia.org