Při vykopávkách na jeruzalémské hoře Sion archeologové našli pazourkový hrot šípu z období neolitu. Jde o nejstarší a také nejmenší předmět tohoto druhu nalezený dosud v Jeruzalémě, o čemž dnes informoval Shimon Gibson z univerzity v Severní Karolíně, který vykopávky vede.
Hrot o velikosti nehtu malíčku a s jemnými růžovými žilkami byl vytesán z pazourku. Podle listu Haarec jde ve staré části Jeruzaléma vůbec o první nález zřejmě od roku 1920 z neolitu, tedy z doby před nejméně 7000 lety.
Hrot měří 1,5 centimetru a je jedním z nejkompletnějších artefaktů pocházejících z jeruzalémského Starého Města. Gibson s kolegy nyní třídí několik milionů artefaktů z tohoto naleziště.
Jedinou vadou hrotu je trochu otupělá špička, hrany ale zůstaly dodnes ostré. Podle archeologů mohly být šípy opatřené takovými hroty v době kamenné smrtelnou zbraní.
Nálezy ze Starého Města jsou v krabicích v univerzitní laboratoři v Jeruzalémě a mezi těmi, kdo je třídí, je postgraduální student William Stumpff, který hrot objevil. Rukama mu procházejí úlomky předmětů starých tisíce let, semínka, kosti, kusy dřevěného uhlí, textilní vlákna, skořápky vajec a další zlomky. Hrot šípu mezi nimi rozeznal díky zvětšovacím brýlím. Gibson pak předmět rychle identifikoval jako špičku neolitického šípu.
Zajímavější než to, že byl Stumpff schopen předmět najít, je to, proč se neolitické nástroje na místě neobjevily dříve. Nebo možná ano, ale nevědělo se o tom. Ve 20. letech minulého století našli Robert Stewart Macalister a reverend John Garrow Duncan v jeskyni u jeruzalémského pramene Gihon pazourkové nástroje a byli přesvědčení, že pocházejí z neolitu. Svůj nález ale nikdy nepublikovali, vysvětlil Gibson.
Nástroje nalezené později pocházejí z pozdějšího historického období eneolitu, tedy doby měděné. Hrot ale do této doby určitě nepatří a podle Gibsona je z neolitu. Je to podle něj zřejmé, protože se šipka podobá těm nalezeným jinde v Izraeli a je patrné, že ji vyrobil zručný řemeslník. Významné je rovněž miniaturní provedení.
Na hoře Sion se dosud našlo velmi málo předmětů z prehistorického období a pokud se něco našlo, spadalo to do eneolitu nebo do pozdějších dob. Šlo o sekáčky nebo škrabky, podle Gibsona o nic mimořádného.
Kde jsou tedy doklady o neolitickém osídlení Jeruzaléma? Město bylo podle Gibsona budováno před 7000 lety, takže když archeologové hledají pozůstatky nejranějšího osídlení, nacházejí je těžko. »Budou někde poblíž skalního podloží, ale když se k němu dostaneme, zjišťujeme, že tam před námi byli stavitelé z pozdějších období,« sdělil Gibson.
Lidé potřebovali stavět na pevných základech a vše, co našli ve výkopech, odhazovali stranou. Šipka nebyla nalezena v neolitické vrstvě, ale v půdě rozházené kolem při mnohých stavebních pracích po tisíce let. »Rád bych se dostal k neolitické vrstvě, ale zatím se nám to v jeruzalémském Starém Městě nepodařilo,« řekl Gibson.
V době, kdy byl nalezený hrot používán, žili na místě lovci a sběrači a začínalo období pěstování plodin. Krajina byla zarostlá původním lesem. Při pohledu na maličkou šipku se nabízí otázka, co s ní někdejší lidé lovili. Krysy nebo vrabce?
Rafael Lewis, který je dalším z těch, kdo se na vykopávkách podílejí, řekl, že v minulém století odborníci těmto šipkám říkali »ptačí hroty«. Šípy s tímto zakončením byly ale smrtelné i pro větší zvířata, například gazely. »Mohli jste s tím zabít medvěda, pokud by byl nějaký poblíž, nebo jelena anebo ublížit sousedovi,« dodal Lewis.
Podle Gibsona nosili lovci šípy v toulcích a ke skolení většího zvířete bylo třeba zasypat ho palbou malých střel, což dokázal tým lovců. Výhodou šípů s malými hroty byla jejich rychlost, avšak pro osamělého lovce platilo, že čím větší špička, tím smrtelnější účinek.
V neolitu lidé lovili ve skupinách. Když zvíře zasypali malými střelami, mohla následovat rána z milosti kopím nebo palba kamením. Gibson nevylučuje, že se při lovu kombinovaly šípy, kopí a praky.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/haaretz.com/Gretchen Cotterová, Virginia Withersová