Mnoho západních analytiků považuje válku na Ukrajině za zlomový bod v geopolitice, který v uplynulém roce spojil nejen Spojené státy a jejich spojence v NATO, ale také širší liberální koalici, aby čelila ruské agresi. Podle tohoto názoru by země celého světa měly přirozeně podporovat Západ v tomto rozhodujícím souboji mezi demokracií a autokracií. Za hranicemi Severní Ameriky a Evropy však uplynulých 12 měsíců vypadalo zcela jinak, napsal americký časopis Foreign Policy.
Na počátku války se podle časopisu řada zemí globálního Jihu neztotožňovala ani se Západem, ani s Ruskem. Několik desítek z nich – včetně takových velkých demokracií, jako je Indie, Indonésie a Jihoafrická republika, stejně jako řada dalších afrických zemí – se zdrželo hlasování o rezolucích odsuzujících Rusko na Valném shromáždění OSN a v Radě OSN pro lidská práva. Mnohé z nich se také zdráhaly formálně přijmout hospodářské sankce Západu vůči Rusku, zatímco v praxi je respektovaly, a s rozvojem války se některé z nich snažily udržovat vztahy s Ruskem stejně jako se Západem.
Navíc v mnoha částech světa měly nejzásadnější otázky roku 2022 jen málo společného s válkou na Ukrajině. Mnohé rozvojové země, které se vzpamatovávaly ze spouště pandemie a čelily dalekosáhlým výzvám, od dluhové krize přes zpomalování světové ekonomiky až po změnu klimatu, byly odcizeny tím, co považovaly za sebestřednost Západu a Číny a Ruska.
I přes toto rozčarování se však zatím neobjevila ucelená třetí cesta, jasná alternativa k současnému soupeření velmocí. Místo toho se tyto země snaží pracovat se současnou realitou a respektovat například západní sankce vůči Rusku v mezinárodním systému, který již nevzbuzuje příliš důvěry v jeho význam pro jejich bezpečnostní a ekonomické zájmy. V tomto smyslu pro mnoho částí světa rok války na Ukrajině nepřispěl ani tak k novému vymezení světového řádu, jako spíše k jeho dalšímu rozkolísání a vyvolání nových otázek, jak lze čelit naléhavým nadnárodním výzvám, konstatuje Foreign Policy.
Nyní podle časopisu například vyvstávají obavy, že Ukrajina odvede pozornost Spojených států od jejich rolí jinde, zejména na Blízkém východě a v Africe. »Unáhlené stažení z Afghánistánu v roce 2021 rovněž vyvolalo otázky ohledně síly a vytrvalosti USA, zejména nyní, kdy vstupují do nového prezidentského volebního cyklu. Ani vlastní domácí politika nedovolila Spojeným státům, aby poskytly konstruktivní vedení mezinárodnímu multilaterálnímu systému. Pokud jde o Evropu, válka omezila její schopnost hrát širší globální roli vzhledem k jejímu zájmu o evropský pořádek v dohledné budoucnosti, a to bez ohledu na to, zda válka skončí vítězstvím jedné ze stran, nebo vleklým zamrzlým konfliktem,« uvádí časopis.
Válka pak zatížila i Čínu. Kvůli jejím sekundárním dopadům na světovou ekonomiku, na vlastní dovoz energie a potravin. Na rozdíl od ostatních stálých členů Rady bezpečnosti OSN nehrála Čína v ukrajinské krizi významnou politickou ani vojenskou roli. Pro země globálního Jihu se pak válka stala odváděním pozornosti od naléhavějších problémů.
Dalším důsledkem roku války je, že hospodářské politiky velmocí, jako jsou Čína, Spojené státy a Evropa, jsou nyní určovány politikou stejně jako ekonomikou. Bezpečnost dodávek a politické zájmy dnes v mnoha případech převažují nad cenovými hledisky v globálních výrobních a hodnotových řetězcích. Převažují politická rozhodnutí nad ekonomickými reakcemi na měnící se situaci. Ačkoli globalizované trhy omezily rozsah oddělení Číny a Spojených států, nezabránily silnému úsilí obou zemí o snížení vzájemné závislosti ve strategických odvětvích, jako je výroba polovodičů, umělá inteligence, energetika a kovy vzácných zemin.
Reakce zemí, které se dosud spoléhaly na svou ekonomickou sílu a globální vliv, byla různá. Japonsko nyní přechází k silnější obranné a bezpečnostní politice, která lépe odpovídá současným výzvám, a zaujímá vyváženější postoj, který klade důraz i na politickou a vojenskou sílu. Německá vláda hovoří o Zeitenwende neboli historickém zlomu. A Čína, globální ekonomická mocnost, která je vojensky a politicky omezena ve svém vlastním sousedství, změnila jak povahu svého angažmá v zahraničí, tak způsob, jakým toto angažmá promítá do své politiky. Mezitím Evropa a mnoho zemí globálního Jihu platí ekonomickou cenu za bezprecedentní sankce Západu proti Moskvě a v některých nejdůležitějších světových ekonomikách hrozí recese, píše Foreign Policy.
Stejně jako válka ovlivnila vztahy mezi hlavními mocnostmi, má oslabení světového řádu hluboký dopad i na země mimo Západ. O rok později tyto země hledají alternativy k současnému uspořádání, ale jasná třetí cesta, ať už ekonomická nebo politická, se zatím neobjevila. Podle Mezinárodního měnového fondu postihla rostoucí dluhová krize od doby před pandemií více než 50 zemí v Africe, Asii a Latinské Americe. To omezuje schopnost rozvojových zemí vydat se samostatnou hospodářskou cestou. Většina zemí totiž sankce vůči Rusku v praxi respektuje.
Také z politického hlediska současná situace brání vzniku jednotné nebo ucelené třetí cesty podobné Hnutí nezúčastněných zemí v době studené války. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že dnes na rozdíl od studené války neexistuje bipolární uspořádání. Přes všechny řeči o autokraciích a demokraciích, které stojí proti sobě, ekonomická vzájemná závislost mezi Čínou a Spojenými státy a realita globalizované ekonomiky znamenají, že svět nemá jasné dvoudílné rozdělení, které by nabízelo možnosti tradičního vyvažování. Místo toho se jedná o svět, v němž velmocenské soupeření neprobíhá mezi dvěma velmocemi, ale mezi více hráči. Výsledkem je, že mnohostranná konkurence a velmocenské soupeření vedou mnohé země globálního Jihu spíše k neangažovanosti než k neangažovanosti, odloučení od současného uspořádání a hledání vlastních nezávislých řešení spíše než alternativního souboru široce uznávaných přístupů ke globálním otázkám.
Mnoho zemí, rozčarovaných soupeřením velmocí, proto hledá vlastní řešení. Rozvojové země totiž vnímají válku na Ukrajině a soupeření Západu s Čínou jako odvádění pozornosti od naléhavých problémů, jako je zadlužení, změna klimatu a dopady pandemie.
Celkově lze podle časopisu říci, že válka na Ukrajině a rostoucí rivalita mezi Čínou a Spojenými státy vytvořily pro země mimo Spojené státy a Evropu proměnlivou situaci. Pro některé větší a mocnější střední mocnosti se v tomto nejistém světě objevují nové příležitosti. Například Indie může spolupracovat se svými sousedy na budování mírové a prosperující periferie, kterou vyžaduje její vlastní rozvoj. Může se podílet na přetváření pravidel mezinárodního systému, které právě probíhá, zejména v nových oblastech, jako je kyberprostor. A může se znovu hospodářsky zapojit do dynamických asijských ekonomik a účastnit se globálních hodnotových řetězců, aby podpořila svou vlastní transformaci.
Mnoho menších států je však zranitelnějších než kdy dříve. A celkové systémové riziko je vyšší než po mnoho desetiletí. Toto zvýšené riziko se netýká ani tak vyhlídky na přímý velmocenský konflikt: jak ukázal první rok války na Ukrajině a následky srpnové návštěvy bývalé předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu, Spojené státy a další velmoci jsou schopny se přímému konfliktu mezi sebou vyhnout. Jejich schopnost zvládnout místní konflikty, nebo dokonce dosáhnout svého ve vlastním sousedství, je však omezena jejich rivalitou a požadavky globalizované ekonomiky. Zejména v Asii ji omezuje také skutečnost, že moc v regionu je rozložena mnohem rovnoměrněji, než tomu bylo v době studené války nebo v následném unipolárním období americké dominance.
Vzhledem k tomu, že Indie bude v roce 2023 předsedat skupině G-20, může být Dillí v pokušení pokusit se o zprostředkování mezi Ukrajinou a Ruskem, ačkoli se zdá, že to prozatím nepřinese výsledky. Plodnější cestou by pro Indii bylo, kdyby do popředí mezinárodní agendy dostala obavy zemí globálního Jihu. Prozatím se však zdá pravděpodobné, že mezinárodní systém bude i nadále plout. Uprostřed dlouhotrvající války a pokračujícího soupeření velmocí je nepravděpodobné, že by v nadcházejícím roce došlo k většímu než postupnému pokroku při řešení naléhavých otázek, které trápí velkou část rozvojového světa, uzavírá Foreign Policy.
(cik)