Ploučnice je česká řeka, která pramení v okrese Liberec pod Ještědem, protéká okresy Česká Lípa a Děčín a v Děčíně ústí zprava do Labe. Odvodňuje severní část Čech vymezenou Ralskou pahorkatinou, Českým středohořím a Lužickými horami. Je plná meandrů převážně za Mimoní, mezi Borečkem a Českou Lípou. Je vodácky splavná, dlouhá 106 km (podle některých zdrojů 112 km). Povodí má rozlohu 1193,77 km².
Prameny Ploučnice nalezneme dva. Jako Hlavní pramen Ploučnice je většinou označována dříve mohutná vyvěračka u Osečné na jižním okraji obce Janův Důl v nadmořské výšce 390 metrů. Vyvěrá zde několik pramenů, které stékají do rybníka u Jenišovského mlýna. Někdy je uváděn i pramen Horní Ploučnice, který se nachází o pár kilometrů dále a o něco výše u obce Hoření Paseky na JZ svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.
Nedaleko od hlavního pramene u Janova Dolu se mezi obcemi Chrastná a Osečná odděluje náhon Hamerská strouha, dříve sloužící k napájení rybníka Papírník v Útěchovicích, který sloužil jako retenční nádrž pro provoz Útěchovické papírny. Hamerská strouha protéká obcemi a osadami Břevniště a Útěchovice a mezi Hamrem na Jezeře a Stráží pod Ralskem se vrací zpět do Ploučnice a napájí Horecký rybník. Hamerský rybník je přírodně napájený z řeky Ploučnice, jejíž tok jím prochází. Řeka Ploučnice pak za vodní nádrží Horka ve Stráži pod Ralskem dále plyne rovně mezi loukami územím mezi Stráží pod Ralskem a Novinami pod Ralskem, které bylo silně poznamenáno rozsáhlou těžbou uranu.
Nad Novinami pod Ralskem se zařezává do hluboké pískovcové soutěsky zakončené stometrovým tunelem. Tento úsek se nazývá Průrva Ploučnice. Zajímavou technickou památkou je podzemní náhon bývalého hamru Průrva Ploučnice, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra. Řeka Ploučnice zde protéká mezi těmito vysokými pískovcovými stěnami a ve dvou pískovci vytesaných tunelech. Obě chodby jsou zhotoveny ve skále krumpáčem a je též zřejmé, že zastavení vody bylo dosaženo pěti jezy, které byly zapuštěny do skalních stěn. Celé toto zařízení bylo uděláno před staletími a sloužilo provozu železného hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Tehdy tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. V okolí průrvy pod skalami je ještě dnes možno nalézt železnou strusku. Průrva Ploučnice byla v roce 1997 prohlášena za kulturní památku.
Říčka, která přitéká od Stráže mezi loukami, zde vtéká do soutěsky mezi strmými pískovcovými stěnami. Asi po 50 metrech se stáčí vpravo a vtéká do prvního tunelu, dlouhého asi 13 metrů. Poté se asi na 10 metrů vynoří na povrch v rokli a pokračuje druhou, 41 metrů dlouhou chodbou. Tunely byly zhotoveny ručně krumpáčem a mají výšku i šířku 3,5–4 m. Ve stěnách jsou patrné otvory sloužící k zapuštění pěti dřevěných jezů a uzávěr. Na konci padá voda asi metrovým stupněm do tůně pod skalní stěnou.
Dílo vzniklo pravděpodobně v 16. století, kdy se uskutečnil pokus o stavbu vodní nádrže sloužící k pohonu železného hamru v Novinách pod Ralskem. Koryto Ploučnice bylo přehrazeno sypanou zemní hrází a řeka byla svedena do rozšířené skalní rokle zvané Pekelný jícen. Tunel skalním masivem prorazili primitivním způsobem, jen krumpáči a lopatami. Okolní skály, tvořené pískovci svrchního turonu, však dobře propouští vodu, proto se nádrž nikdy nenaplnila a vodu do hamru museli přivádět náhonem od Stráže. Z hamru pod přepadem se nedochovalo nic. Na jeho místě pak stávala budova mechanické přádelny, ale ani ta již neexistuje. V 19. století tudy místní mlynář vozil při světle loučí návštěvníky, které toto vodní dílo uchvátilo. Nyní je místo známé především mezi vodáky, jimž splouvání Ploučnice zpestřuje. Filmaři zdejší lokalitu využili při natáčení pohádkových filmů Z pekla štěstí 2 a Princezna a písař. Později se stala oblíbeným místem turistů jakož to skokánek kvůli větší hloubce přímo pod výtokem z Průrvy. Dále řeka pokračuje ve své pouti do České Lípy a za ní pokračuje přes Oldřichov nad Ploučnicí a Františkov nad Ploučnicí, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Ostrý. Poslední úsek až do Děčína má větší spád a je na něm množství jezů. V Benešově nad Ploučnicí se zprava vlévá Bystrá a zleva malý Fojtovický potok. Nakonec Ploučnice protéká osadami Jedlka a Soutěsky a v Děčíně se proti Podmoklům vlévá do Labe.
Pekelný jícen či Čertova díra jsou dávné názvy pro Průrvu Ploučnici. Mnozí noví usedlíci si v pozdějších letech po třicetileté válce a na počátku osmnáctého století nedovedli vysvětlit její původ, a protože už dávno před jejím vznikem de jí Pekelný jícen říkalo, připsali její původ pekelným silám. Prý tehdejší vlastník hamru hrozně lamentoval na sucho a malý průtok vody a rouhal se Pánu Bohu, jak to takhle může nechat a dívat se na to, jak dílo stojí a obilí nemá ani klásek a už je úplně suché, že ďábel by to tak nenechal, když v té chvíli, jak vyřkl tato slova, se zjevil příšerný čert a pravil tedy, že pomůže, ale že zaplatí nejen svou duší, ale i svým tělem za to rouhání se Pánu Bohu. Hamerník trochu zkrotl, ale začal smlouvat, jak to udělat, aby duše a tělo mu zůstaly. Ďábel se zasmál, jistý si svou kořistí, že pokud on svůj úkol nesplní do ranního kohoutího zakokrhání slunci, bude hamerák mít svou duši a tělo, ale i tak za to rouhání bude muset dokončit ďáblovo dílo vlastní silou a pouhým krumpáčem. A protože byla temná noc, dal se čert ihned do práce. Roztrhl skálu a svými zuby ji začal rozevírat. Jenže těch skalních bloků bylo několik, ale čert se pustil do toho největšího. Avšak hamerník si věděl rady. Honem utíkal pro svého černého kohouta a lucernu. Záblesk lucerny tu byl a kohout, omámen zábleskem, zakokrhal. Čert se lekl a zmizel, zůstaly jen jeho otisky zubů v úzké průrvě. A hamerník pak krumpáčem dílo dokončit musel, aby nepropadl peklu. Věříte, že za celou tu dobu si hamerník ani slovem nepostěžoval na tu těžkou práci. Tak se bál pekla!
Václav Ziegler