Ministerstvo zdravotnictví chce v příštím roce ušetřit přes dvě miliardy korun na operacích kyčlí a kolen. Samo přiznává, že složitější pacienti budou čekat déle. Jako chirurg vím, co to znamená v praxi: kdo na to má, zaplatí si soukromou kliniku, ostatní zůstanou ve frontě. Specializovaná centra pro nejtěžší operace jsou správný krok. Prodlužování front ale není reforma, je to tichá privatizace.
Specializovaná centra: tady má ministerstvo pravdu
Návrh úhradové vyhlášky na rok 2027 počítá s přesunem zhruba 4000 ze 17 000 náročných operací ročně do specializovaných center. Jde o nádory jater, slinivky, jícnu a podobné výkony. S tím jako chirurg souhlasím.
Operace slinivky není výkon, který se dá dělat »občas«. Tým, který jich udělá sto ročně, má prokazatelně méně komplikací a méně úmrtí než oddělení, které jich udělá deset. Netýká se to jen operatéra, ale celé nemocnice: anesteziologie, intenzivní péče, radiologie, sálových sester. Tohle je medicína založená na datech, ne politika.
Zároveň platí opačný pohyb: jednodušší výkony se mají přesouvat do menších nemocnic. I to je správně. Okresní nemocnice nesmí být jen čekárnou na převoz, musí mít práci, kterou umí dobře a levněji.
Centralizace má ovšem jednu podmínku. Centra musejí dostat kapacitu, lidi a peníze dopředu, ne až když se pod nimi začnou tvořit fronty. Jinak se čekání jen přestěhuje z okresu na fakultku.
Kyčle a kolena: úspora na úkor těch nejslabších
Druhá změna je o něčem jiném. Náhrady kyčlí a kolen mají vypadnout z centrální úhrady a cenu si nemocnice dohodnou s pojišťovnami samy. Ministerstvo od toho čeká úspory přes dvě miliardy korun.
Zákon dnes říká, že na endoprotézu se nemá čekat déle než 52 týdnů. Realita v roce 2024: celostátní průměr 65 týdnů u kyčle a 68 u kolene. Ve Zlínském a Pardubickém kraji přes 110 týdnů. Fakultní nemocnice Brno uváděla 191 týdnů, tedy skoro čtyři roky. Pokuta za porušení limitu? Žádná.
Do této situace přichází ministerstvo s návrhem, u kterého samo přiznává, že složitější pacienti mohou čekat déle. Překládám z úřední řeči: když nemocnice vyjednává cenu výkonu, vyplatí se jí pacient bez komplikací. Sedmdesátiletý diabetik s obezitou a nemocným srdcem je pro ni ztrátový. Ten se bude posouvat dozadu.
Fronta jako obchodní model
Fronta není jen nepříjemnost. Je to trh. Kdo má bolící kyčel a nespí, nebude tři roky čekat na termín. Zaplatí si soukromou kliniku, »nadstandard«, nebo řešení, o kterém se nahlas nemluví. Kdo na to nemá, čeká dál, bere prášky na bolest a postupně přestává chodit.
Takhle se zdravotnictví privatizuje bez jediného zákona. Nikdo nezruší veřejné pojištění. Stačí, aby veřejná cesta byla dost pomalá, a lidé si soukromou cestu najdou sami. Pojistné přitom platí dál v plné výši.
A peníze v systému jsou. Podle odborů vzrostou příjmy veřejného zdravotního pojištění v příštím roce o 44,4 miliardy korun, výdaje na péči ale jen o 27,1 miliardy. Rozdíl je 17 miliard. Hledat úsporu dvou miliard na křížích seniorů za této situace není nutnost. Je to volba.
Co navrhuji
- Žádné uvolnění cen bez garance lhůty. Pokud mají nemocnice vyjednávat cenu endoprotéz, smlouva s pojišťovnou musí obsahovat závazek dodržet 52 týdnů. Pro všechny pacienty, ne jen pro ty »výhodné«.
- Sankce, které se skutečně uplatní. Zákonný limit, za jehož porušení nikdo nic nedostane, je jen doporučení. Pojišťovna musí pacientovi aktivně zajistit termín jinde a nemocnici, která limit trvale překračuje, krátit úhradu.
- Příplatek za složitého pacienta. Rizikový pacient musí mít v úhradě vyšší sazbu, aby se ho nemocnici nevyplatilo odsouvat.
- Kapacita center dopředu. Specializovaná centra dostanou personál a sály dřív, než k nim začnou proudit pacienti z okresů.
- Peníze z rezerv do péče. Sedmnáct miliard rozdílu mezi příjmy a výdaji patří pacientům a zdravotníkům, ne na účty pojišťoven.
Nemoc nesmí být otázkou peněženky
Centralizovat složité operace ano. Šetřit na frontách ne. Veřejné zdravotnictví nestojí na tom, že existuje, ale na tom, že se do něj člověk dostane včas. Když se termín stává zbožím, přestává být veřejné.
Celý život jsem operoval lidi bez ohledu na to, kolik vydělávají. Nechci se dožít systému, kde o tom, kdo bude chodit bez bolesti, rozhoduje výpis z účtu.
MUDr. Vladimír Dryml, chirurg, bývalý náměstek ministra zdravotnictví, kandidát do Senátu v obvodu č. 45 – Hradec Králové