Obraz, který americký prezident Donald Trump v posledních dnech vůči Íránu vytváří, nenaznačuje prezidenta, který má pocit, že plně vnucuje své podmínky. Naopak, jeho po sobě jdoucí prohlášení, zmínky o jaderných úderech, snaha ospravedlnit ekonomické důsledky dlouhodobého konfliktu a paralelní posilování americké vojenské přítomnosti v regionu vytvářejí obraz Washingtonu, který se snaží udržet iniciativu a zároveň se obává, že by se náklady na konfrontaci s Teheránem mohly vymknout kontrole.
V íránském pojetí vývoje je tento obraz interpretován ještě agresivněji: Teherán tvrdí, že se Spojeným státům nepodařilo Írán vojensky ohnout a nyní se snaží přenést tlak na ekonomickou, politickou a psychologickou úroveň. Zda toto hodnocení plně odráží vojenskou realitu, je jiná otázka. Nelze však ignorovat, že americká strategie neustále hledá nové formy nátlaku na protivníka.
Od demonstrace síly k obavám o náklady
Nasazení letadlových lodí, speciálních sil a tisíců vojáků kolem Íránu prezentuje Washington jako prostředek k posílení odstrašování a operační flexibility. Čím větší je však koncentrace amerických sil, tím větší politická váha doprovází jakékoli možné rozhodnutí o jejich použití.Íránská média tvrdí, že mise USS »Theodore Roosevelt« a obojživelné skupiny »Makin Island« spolu s nasazením dalších sil výrazně rozšiřuje škálu vojenských možností USA.
Zároveň však každá nová jednotka vstupující do regionu představuje nový potenciální cíl v případě všeobecného konfliktu. V tom spočívá jeden ze základních paradoxů americké strategie: čím více se Washington snaží demonstrovat, že disponuje drtivou mocí, tím více tuto moc odhaluje v operačním prostoru, v němž Írán po celá desetiletí investuje do vývoje raket, bezpilotních systémů, pobřežní obrany a průzkumných sítí.
V tomto klimatu přicházejí Trumpova prohlášení o možnostech íránského jaderného útoku na Los Angeles a San Diego otřásl Spojenými státy! »Ať zničí Los Angeles. Ať zničí San Diego,« pronesl Trump ve velmi matoucí frázi a dodal, že je to »velmi malá cena«.
Tato fráze, vytržená z kontextu, budila dojem, že americký prezident by dokonce považoval jaderné zničení dvou velkých amerických měst za přijatelné. Celková posloupnost jeho prohlášení však naznačuje, že se Trump snažil zopakovat argument, který použil mnohokrát: že vyšší ceny energií a ekonomické náklady na konfrontaci s Íránem jsou »malou cenou« ve srovnání s rizikem, že Teherán získá jaderné zbraně. Problém však nebyl jen v obsahu. Byla to vlastně potíž amerického prezidenta jasně prezentovat své vlastní argumenty.
Toto opakování Trumpa není náhodné. Právě ekonomika je oblastí, kde se vzdálená vojenská krize stává pro amerického občana blízkou a každodenní zkušeností.
Cena benzinu, náklady na dopravu, inflace a nejistota na trhu mohou krizi z Perského zálivu přenést přímo do volebních uren, zejména v období před volbami do poloviny volebního období 3. listopadu.
Pro prezidenta, který ví, že politická legitimita velkého vojenského střetu do značné míry závisí na tom, jak snesitelné jsou jeho důsledky pro občany, je klíčová potřeba prezentovat ekonomickou zátěž jako dočasnou a nevýznamnou.
Trvalé používání fráze »malá cena« proto není jen verbálním zvykem. Je to politické obranné poselství Donalda Trumpa.
Ioannis Sideropulos
FOTO – Bílý dům, US Navy, KOLÁŽ – AI