Domníváte se, že teď, když už napadl sníh, je o roztomilá mláďata v zoologických zahradách nouze? Není tomu tak. Například v Zoo Praha se můžete potěšit dvěma roztomilými a zároveň rošťáckými mláďaty kotulů veverovitých. Pravda, ve venkovním výběhu je sice neuvidíte, ale alespoň je v něm nemusíte složitě hledat a můžete zamířit rovnou do jejich pavilonku v expozičním celku Vodní svět a Opičí ostrovy.
Samice kotulů veverovitých jsou březí 6 měsíců a rodí jedno mládě. A přesně před měsícem přišla na svět v pražské zoo hned dvě mláďata kotulů veverovitých. Ta se zatím pevně drží na zádech svých matek a pravidelně přelézají na jejich břicha, aby se napila mateřského mléka. Společnost jim děla ještě jedno mládě, které je jen o deset dnů starší než ona.
Kotul veverovitý (Saimiri sciureus) je nejmenším zástupcem čeledi malpovitých. Dorůstají na délku pouhých 23-37 centimetrů, ale nutno připočítat i velmi dlouhý na konci černě zbarvený, hustě osrstěný ocas měřící cca 35-47 centimetrů. Na rozdíl od ocasu mnoha jiných jihoamerických opic není ovíjivý (chápavý) a slouží kotulům hlavně jako kormidlo při skocích ve větvích stromů. Jejich hmotnost nepřesahuje 1,4 kilogramu. Ve volné přírodě obývá území tropické Jižní Ameriky vyjma jihovýchodní Brazílii.
Májí štíhlé nejen tělo ale i končetiny, s dlouhými prsty a drápky, které jim umožňují rychlý a obratný pohyb po stromech a větvích. Jejich krátká srst má základní barvu šedohnědou, s nádechem do olivové, ruce a nohy jsou pokryty srstí žluté někdy až oranžové barby. Nápadně kulatá hlava má bílou masku obličeje, která kontrastuje s tmavě šedou až černou tlamou a nosem a také blízko sebe posazenýma tmavýma očima. Nápadné jsou i poměrně velké ušní boltce, které bývají bíle osrstěné. »Při bližším pohledu a odmyšlením barev by byla jejich hlava podobná mistru Yodovi z Hvězdných válek, i když ten měl o trochu více špičaté uši.«
Tyto čilé opičky, žijí ve volné přírodě v poměrně početných skupinách tvořených až 50 jedinci, kteří tráví většinu dne hledáním potravy vysoko v korunách stromů. Kotulové se živí mízou, květy, plody i hmyzem, který často šikovně lapají předními tlapkami, když kolem nich letí. Tlupa je tvořena samicemi, obvykle několika samci a mláďaty. V době námluv svádějí samci poměrně prudké souboje. Kotulové se dorozumívají pestrou škálou hlasových projevů včetně jakoby ptačího švitoření. Někdy vytvářejí smíšené skupiny s jinými druhy opic, nejčastěji s uakarii.
Zoo Praha chovala kotuly veverovité již v letech 1990−1995. Pak nastala v jejich chovu téměř desetiletá přestávka. V roce 2005 dorazili do Zoo Praha hned dva páry a následující rok se podařil první úspěšný odchov.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Tomáš Adamec, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0 DEED/Ruben Undheim, commons.wikimedia.org/Adrian Pingstone
REPRO FOTO – Facebook/Zoo Praha/Jiří Bálek