Dvě vzácné rorátní svíčky z 19. století, mechanický betlém či masku perchty nabízí vánoční výstava, kterou otevřelo Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Připomíná, jak se svátky slavily na venkově včetně zvyků jako klepání na kurník v naději zjistit, zda se děvče vdá. Výstava Andělský zpěv slyšeli, do Betléma běželi potrvá do 2. ledna 2023, doprovodný program zahrne ukázky řemesel i koncerty.
Lidé se dozví o zvykosloví, adventních obchůzkách i zapomenutých předmětech. »Připomínáme svátky s důrazem na očekávání vánočního zázraku. Lidé se v tomto období opravdu zklidnili a přepnuli se do módu očekávání, které přináší příchod spasitele. Snažíme se to ukázat v okruzích jako stravování, výzdoba domovů, ale také magické praktiky, které advent provázely,« řekl kurátor výstavy Václav Holas.
Příkladem je atrapa kurníku. Začátkem adventu, na svatého Ondřeje, chodily dívky klepat na kurník. Když se ozvala slepice, značilo to, že se zřejmě nevdá, když kohout, že bude svatba. Jindy dívky zase ze stejného důvodu házely loučí. U kurníku je plůtek, který zpřítomňuje jiný zvyk: dívky s plotem třásly, na vesnici pak začali hned štěkat všichni psi. »Čí pes štěkal první, odtamtud měl přijít dívce mládenec,« řekl kurátor. Lidé věřili, že o Vánocích mohou zvířata věštit budoucno. Tradovalo se, že na Štědrý den se nemá nocovat v chlévě, protože tehdy zvířata mluví jako lidé, což člověk neměl slyšet, jinak by propadl ďáblu.
V sále i na chodbě najdou zájemci řadu předmětů. Dlouho schovaný v depozitáři byl pohyblivý betlém z 50. let minulého století, jejž muzejníci opravili. Návštěvníci spatří figurky kovářů, tesařů nebo malý mlýn. Dílu vévodí vánoční stromeček, který se otáčí. Betlém nešlo podle Holase dlouho opravit: jeho autor ho dělal ze zbytků německé stíhačky Messerschmitt, které se v kraji našly po druhé světové válce.
Ve vitríně jsou i dvě rorátní svíce z 19. století. Jedna vypadá jako věneček, druhá jako modlitební knížka. Celá svíce je zároveň knotem. Jsou umotané z voskového drátu, svítilo se s nimi při rorátní mši. Jinde jsou vystavené kadidlo, myrha nebo adventní obrázkový kalendář čokoládovny Orion ze 30. let, v němž nebyla cukrátka, jen obrázky.
»Lidé se mě ptali, proč sem dáváš bič. Ten bič je spojen se zvykem štědrovečerního hlučení. Na večery velkých nocí obcházely domovy našich předků temné síly a oni měli potřebu je zahánět. Tak se hodně hlučelo, střílelo se z pušek, práskalo se biči. Dokonce existovaly zvykoslovné hmoždíře, ze kterých se střílelo. Když si dnes stěžujeme na to, že je zvláštní střílet na Štědrý večer petardy, tak ono se to dělo i v minulosti, ale z trochu jiného důvodu, z popudu zahnat nekalé, zlomocné síly,« popsal kurátor.
Uprostřed sálu je scéna s iluzí bílých Vánoc. Brusle, staré sáňky či šumavské sněžnice. Vedle muzejníci naznačili, jak vypadal venkovský štědrovečerní stůl. Je na něm několik vánoček, jimž se říkalo také štědrovnice nebo calty a jež dostával každý ze stavení, tedy i čeledíni a děvečky, od hospodáře na Štědrý den. Zaujme i maska perchty, která hlídala štědrodenní půst. »Když děti neviděly zlaté prasátko, protože se nepostily, perchta k nim přišla domů, hlučela a hrozila, že rozpáře břicho tomu, kdo se nepostil,« vysvětlil Holas.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/Václav Pancer