I pouhé seříznutí lišty ocaskou, kterou bychom pravděpodobně našli v každé domácnosti, probouzí v mužích kutilské buňky. Pár tahů pilkou plus jemná vůně linoucí se ze dřeva… Není snad mužů (i méně šikovných) kteří by alespoň jednou v životě nezažili ten báječný pocit. Avšak známe i hodně žen, jimž práce s ručními pilami není cizí a které umí ocenit vůni řezaného dřeva, zvláště toho »čerstvého«. Ano, zručnost práce se dřevem získáme jedině praxí.
Dřevo je hlavní část kmene a tvoří 70-93 procent objemu stromu. U dřevin je část dřeva blíže kůry světlejší, nazýváme ji bělové dřevo. Běl, tedy vnější část dřeva, slouží k vedení mízy, vody ve stromu a ukládání živin. Má vysoký obsah vlhkosti. U jednotlivých druhů dřevin se rozsah běle liší.
Blíže ke středu (jádru) kmene je dřevo tmavší, označuje se jako jádrové dřevo. Jádro je vnitřní část dřeva, nejstarší část kmene. Vzniká stárnutím buněk, má větší hustotu a je trvanlivější než bělové dřevo. Tmavou barvu jádra dodávají jehličnanům pryskyřice a listnáčům třísloviny, minerální látky a jiné tzv. jádrové látky. Je odolnější proti hnilobám. Jádrové dřeva má větší mechanickou pevnost. Toto barevné rozlišení se nemusí vyskytovat u všech dřevin. Přechod mezi bělí a jádrem může být pozvolný (například ořech) nebo náhlý (tis).
A ještě zmiňme vyzrálé dřevo, které má stejnou strukturu jako dřevo jádrové. Na čerstvě poraženém stromu je běl tmavší než vyzrálé dřevo, po sušení se však barevně neliší.
Běžné druhy dřeva, které používáme
- Smrkové dřevo je lehké, mírně sesychající dřevo s pryskyřičnými kanálky. Má žlutobílou až červenožlutou barvu. Snadno se obrábí, lepí, lakuje i lazuruje. Není odolné vůči povětrnostním vlivům. Poměrně snadno ho napadají houby, plísně a hmyz. Bělové dřevo je citlivé na zamodrání.
- Borovice má dřevo středně těžké, mírně sesychající s pryskyřičnými kanálky nebo komůrkami. Bělové dřevo je žlutobílé, jádrové načervenalé. Snadno se obrábí, lepí, lakuje a lazuruje. Není příliš odolné povětrnostním vlivům. Poměrně snadno ho napadají houby, plísně a hmyz. Bělové dřevo je citlivé na zamodrání.
- Jedle má lehké, mírně sesychající dřevo žlutobílé až lehce červenobílé barvy. Snadno se obrábí, lepí, lakuje i lazuruje. Není příliš odolné povětrnostním vlivům ani houbám, plísním a hmyzu.
- Modřín má středně těžké, mírně sesychající dřevo se sklonem k prasklinám, s pryskyřičnými kanálky nebo komůrkami. Bělové dřevo je žlutobílé (méně odolné, ohrožováno zamodráním), jádrové dřevo načervenale hnědé až červenohnědé se sklonem k tmavnutí (velmi dobře odolává povětrnostním vlivům). Jen minimálně je napadáno plísněmi, houbami a hmyzem.
- Buk má středně těžké a silně sesychající dřevo se sklonem k prasklinám, světle žlutobílé až načervenalé barvy. Snadno se obrábí a lepí, skvěle se lakuje a lazuruje. Není odolné povětrnostním vlivům, snadno je napadají plísně, houby a dřevokazný hmyz.
- Dub má dřevo opředené mnoha pověstmi. Je to středně těžké, středně sesychající dřevo. Jeho bělové dřevo je šedobílé a hůře odolává povětrnostním vlivům. Jádrové nažloutlé až žlutohnědé s je přesně to, díky němuž je dubu přisuzována jeho síla a řada dalších vlastností. Velmi dobře odolává povětrnostním vlivům. Snadno se obrábí, dobře se lakuje a lazuruje. Skvěle odolává plísním, houbám a hmyzu.
- Jasan nabízí středně těžké, středně sesychající, avšak velmi tuhé a vysoce elastické dřevo. Jeho bělové dřevo je žlutavě bílé, jádrové (pokud je vytvořeno) světle hnědé až olivově hnědé. Snadno se obrábí, lepí, lakuje i lazuruje. V podstatě vůbec neodolává povětrnostním vlivům ani plísním, houbám a hmyzu.
- Jilm se špatně obrábí, dobře se však lepí, lakuje i lazuruje. Neodolává povětrnostním vlivům a snadno jej napadají plísně, houby a hmyz. Stručně řečeno – žádná sláva. Je to středně těžké, silně sesychající dřevo se sklonem k prasklinám.
- Javor nabízí středně těžké, silně sesychající dřevo s barevným světlehnědým nádechem. Výborně se obrábí, lepí, lakuje i lazuruje. Špatně odolává povětrnostním vlivům, snadno ho napadají plísně, houby a hmyz.
Druhy řeziva
Dřevo je důležitý a významný konstrukční materiál a též relativně cenově dostupné palivo. Při jeho použití vycházejme s faktu, že je pouze omezeně tvárné. Proto musí být spojováno speciálním dřevařskými vazbami, kovovými prvky (šrouby, hřebíky) či lepením. Kmeny stromů jsou řezáním upraveny na kulatiny, které se dále zpracovávají na různé druhy řeziva. Pravá strana prkna je směrem ke dřeni, levá směrem ke kůře. Jádrové prkno má obě strany pravé. Zarovnanému prknu zbavenému kůry se říká »omítnuté«.
Jako palivo se používají krajiny. Obvykle již rozřezané a svázané do kol, ale i tak říkajíc volné a proto levnější. Prkna mají obvykle tloušťku 10 až 40 mm, a délku čtyři, pět či šest metrů. Fošny jsou nabízeny v tloušťkách od 45 do 100 mm, jejich délka v pravdě různá. Hranoly, latě, lišty, jak dobře víte, mají rozličné rozměry odpovídající jejich budoucímu použití. A nakonec snad přidejme tenké listy dřeva, kterým se říká dýha. Šikovný kutil ji též používá, ale většinu dýhy zpracuje nábytkářský průmysl.
Jak uskladňovat dřevo
Trvanlivost dřeva a například i jeho odolnost proti dřevokazným houbám ovlivňuje obsah vody a objem vzduchu v něm. Čerstvá kulatina obsahuje více než 30 procent vody. Při volném uložení řeziva na vzduchu obsah vody postupně klesne až na 15 procent. Při prudkém vysoušení se dřevo vlivem nerovnoměrného obsahu vody bortí a praská. Proto je nikdy nesušte na slunci.
Neohoblovaná prkna pokládejte asi 30 mm od sebe a sušte je ve vrstvách. Napříč na vrstvu položíme vedle sebe ve vzdálenosti 1 m laťky (20 x 20 mm). Mezi jednotlivými vrstvami musí proudit vzduch. Nad poslední vrstvou udělejte stříšku z prken a lepenky jako ochranu před deštěm a sluncem, pokud řezivo není uloženo pod přístřeškem. Řezivo nerychleji vysychá na čele, proto by mělo být natřeno vápenným mlékem. Ohoblovaná prkna neprokládejte laťkami, dávejte je vždy na plocho na sebe, a to tak, že na spodní vrstvu klademe delší prkna, v horní pak prkna krátká. Ukládejte je v suché místnosti.
Uskladňujte jen odkorněné dřevo, jinak riskujete, že bude napadeno dřevokazným hmyzem. Dřevo je často znehodnocováno škůdci již při jeho skladování v lese, či zpracování na řezivo a jeho následném uskladnění. Příčinou je neregulovaná změna vlhkosti. Proto je dobré nakupovat dřevo v dobrých a věci znalých skladech.
A ještě maličkost na závěr. Než dřevo začnete osazovat, je vhodné uskladnit ho několik dní v místnosti, kde bude použito, aby se v něm vyrovnala vlhkost.
Jiří Janouškovec
Diskuze je uzavřena.