Když k nám po zimě dorazí konipasi, můžeme si být jisti, že zima už mnoho škody nenadělá. Ovšem, kromě nějakého mrazíku, který může spálit třeba květy třešní. Ale jinak ne.
U nás se vyskytují čtyři druhy konipasů. Nejznámější je konipas bílý, naproti tomu vzácným je konipas citronový se žlutou hlavičkou i bříškem a pak jsou dva druhy, které se pletou, neboť jsou si dost podobní. Jsou to konipas horský a konipas luční. Ale i ti dva jdou při dobrém pozorování rozeznat. Konipas horský má horní část hřbetu šedivý, kdežto konipas luční světle hnědožlutý.
Právě o konipasu lučním, který je u nás dost hojný si budeme povídat. Hnízdí totiž na vlhkých lukách a polích a s oblibou na pastvinách, protkaných odvodňovacími příkopy. A také v okolích rybníků a jiných vodních nádrží a o mokřadech ani nemluvě. A takových míst je stále u nás ještě dost. A nepohrdne ani úhory. Zato v lese se s ním prakticky nepotkáte. Ale potkat konipasa lučního prý přináší štěstí. Je to s ním jako s kominíkem. Prý stačí se chytit za knoflík. Ale pozor, nepoplést si ho s tím horským. To prý nemá pak žádný účinek.
A jak poznáme, že už naši konipasi luční dorazili? Inu, nejlépe je ho přímo vidět. Oni se ani moc neschovávají, ale spíše se snaží v travních porostech pochytat co nejvíce potravy. Dobrý posluchač ovšem může zaslechnout i zpěv samečků. Ten je zpěv je sice skromný a nenápadný, zní trochu jako »cip-cip-cip-sipsi…«, ale když sameček toká, přece jenom se před samičkou ozývá hlasitěji a nápadněji.
Během května už se hnízdí a tehdy vyhledávají konipasové luční hlavně místa, kde se pase dobytek. Tam je totiž much a dalšího drobného hmyzu dostatek. Jednak mouchy obtěžují rády velká zvířata, a jednak dobytek svým pohybem vyplaší hmyz, ukrývající se v trávě. Tehdy konipasi luční pobíhají mrštně a rychle, že jejich míhající se nožičky ani nepostřehneme. Stejně tak si počínají i v letu. To tehdy, když zvířata táhnou vysokou trávou. Někdy si rádi i sednou na hřbety zvířat ke krátkému odpočinku a ke svezení. Koncem srpna opouštějí hnízdo mladí ptáci z druhého hnízdění a zhruba za dva týdny na to jsou už součástí hejn, která táhnou do svých afrických zimovišť.
Řeknu vám, že sledovat konipasy je opravdu požitek, který přeji každému.
Václav Ziegler