Šafrány neboli krokusy dobře známe. Rostou nám v mnoha barvách na skalkách či záhoncích, ale šafrán, o kterém chci psát, je již dlouho divoký vetřelec a vědci si stále lámou hlavu, jak se k nám dostal.
Šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus; syn. Crocus vernus subsp. albiflorus) je vytrvalá bylina z čeledi kosatcovité. Rostlina dosahuje výšky asi 15 cm. V půdě je kulovitá hlíza, ze které vyrůstají dva až čtyři listy, které mají čárkovitý tvar a jsou 3 mm široké. Listy se utvářejí brzy po vykvetení. Květy jsou bílé, fialové nebo světle fialově pruhované. Plodem je tobolka. Šafrán bělokvětý roste na vlhčích horských pastvinách a loukách. Vyžaduje hlinité až jílovité půdy, které jsou bohaté na humus. Na lokalitách se tento druh vyskytuje ve velkých skupinách. Nejvíce je rozšířen v Alpách a jejich předhůří, ale je rozšířen v horských oblastech od Balkánu po Pyreneje. V České republice je původní pouze v oblasti Šumavy a Novohradských hor, na dalších lokalitách je nepůvodní, ale časem již zdomácnělý. Tento druh šafránu je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny. Takže ho můžeme nalézt třeba u Harrachova v Krkonoších, ve Slunečné u České Lípy, na Vsetínsku či Zlínsku, Náchodsku, nebo u Horního Němčí u Uherského Hradiště.
Jeho kultivary se, stejně jako kultivary šafránu žlutého (Crocus flavus), používají jako okrasné rostliny. Šafrány žluté jsou větší než ostatní pěstované druhy šafránu, např. šafrán zlatý (Crocus chrysanthus).
O šafránu se říká, že je kořením králů. Ovšem jde o jiný druh šafránu, který se jmenuje šafrán setý. Jeho pěstování je jedno z nejnáročnějších na světě. Šafrán už stovky let dobývá přední příčky nejdražšího koření světa. Ani ne půl kila stojí v přepočtu zhruba hodně přes sto tisíc korun. Kvůli vysoké ceně si šafrán vysloužil přezdívky červené zlato a král koření. Často se také říká, že je něčeho jako šafránu. Co je vlastně šafrán a čím je toto koření tak jedinečné? Toto luxusní koření v podobě sušených čnělek (prodloužená část pestíků) rostliny Crocus sativus (česky šafrán setý) pochází z jihozápadní Asie. Dnes však 90 % světové produkce roste na suchých polích v Íránu. Pěstuje se ale také v Maroku, Španělsku, Itálii, Nizozemsku, Afghánistánu, Indii a USA.
Říká se: »Je toho jako šafránu.« Známé přísloví trochu napovídá, proč je šafrán tak drahý a vzácný. Jeho sklizeň je totiž velmi náročná. Sklizeň probíhá ručně. Nejprve se musí sklidit květy, poté oddělit čnělky a usušit je. Na 450 g šafránu se spotřebuje neuvěřitelných 170 000 květů. Nejvhodnější čas sklizně je brzy ráno. Vysoká vlhkost vzduchu a silné sluneční záření totiž může narušit strukturu čnělek šafránu.
Už po staletí se šafrán osvědčil v mnoha oblastech. Dříve se používal jako líčidlo, protože jeho podrcením vzniká zlatý prášek, který přirozeně barví. Dnes se využívá jako přísada pečující kosmetiky, parfémů, doplňků stravy, ale nejčastěji se s šafránem setkáte právě při vaření. Skvěle si rozumí se sladkými i slanými pokrmy – přidat ho můžete do polévky, do rýže a rýžových pokrmů, do krémů, těst i náplní. Je také zdravotně výborný. Jeho antioxidanty jsou dobrou prevencí proti rakovině, srdečním chorobám, cukrovce, Alzheimerově nemoci nebo astmatu. Podle nejrůznějších studií dokáže bojovat s depresí a zlepšovat náladu. Konzumace a inhalování vůně šafránu pomáhá při premenstruačním syndromu (snižuje podrážděnost, bolesti hlavy, chutě a úzkost). Má afrodiziakální účinky. Snižuje chuť k jídlu, což může pomoci při redukci váhy. Ale jen ten šafrán setý. Naše vzácné šafrány bělokvěté, alias jarní, tyto vlastnosti nemají či jen ve velmi malé míře. A navíc jsou přísně chráněny, tak pozor!
A bylo by jich určitě škoda! Jsou tak krásné a vzácné!
Václav Ziegler
.