Štědrý večer bez vánočního stromečku si dnes dokáže představit jen málokdo. Vánoční stromeček, ať už jedlička, smrček nebo jiný stromeček, ozdobený třpytivými kouličkami, barevnými řetězy a sladkými pokušeními, je neodmyslitelnou součástí našich Vánoc. Ale kde se vlastně tato tradice vzala? Pojďme se společně vydat na cestu časem a prozkoumat fascinující historii tohoto vánočního symbolu.
Tradice je to prastará. Zdobení stromů a větviček má své kořeny hluboko v historii, sahající až k pohanským oslavám zimního slunovratu. Keltové a Germáni využívali zelené větve jako symbol života a naděje v době, kdy příroda spala zimním spánkem.
Keltové uctívali zdobenými stromky a větvemi boha slunce, který jim měl přinést světlo a teplo do dlouhých zimních nocí. Věřili, že zelené větve ochrání jejich domovy před zlými duchy a přinesou jim štěstí a prosperitu.
Germáni slavili zimní slunovrat pod ochranou boha Wotana, který byl symbolem síly a moudrosti. Věřili, že zdobené stromy přinesou do jejich domovů požehnání a ochrání je před zimními nástrahami.
Tyto starověké tradice ukazují, jak hluboko je v lidské kultuře zakořeněna touha po světle a životě v období zimy. Jehličnaté stromy, které zůstávají zelené i v chladných měsících, se staly symbolem naděje a příslibu jara.
I když Keltové i Germáni žili v našich zemích v dobách, které řadíme do historie nepsané, přesto cesta vánočního stromku do Čech byla dlouhá, dlouhá a trvala staletí.
Ačkoliv tradice zdobeného vánočního stromku pravděpodobně pochází z Německa, do Čech dorazila až mnohem později. První písemná zmínka o vánočním stromku v Čechách pochází z roku 1812, kdy si jej nechal postavit ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich na svém libeňském zámečku.
V Česku poprvé postavil vánoční stromek pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku Šilboch. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách.
Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének, ale kupující o ně nejevili příliš veliký zájem. Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.
Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.
Tradičně lidé doma mívají obvykle uříznuté borovice lesní, jedle bělokoré a smrky ztepilé, které pochází z lesních prořezávek. V současnosti častěji na hnojených plantážích cíleně jako vánoční stromky pěstované smrky pichlavé, borovice černé a jedle kavkazské. Dále případně umělé stromky vyrobené z plastů a dalších nepřírodních materiálů. Existují také půjčovny živých stromků v květináčích.
První české vánoční stromky byly zdobeny především jedlými ozdobami, jako jsou jablka, ořechy, perníčky a sušené ovoce. Svíčky se na stromeček začaly umisťovat až později a byly symbolem Kristova světla. Do českých domácností se však tento zvyk rozšířil až v druhé polovině 19. století. Zpočátku byly stromky výsadou bohatších vrstev, ale postupně se staly nedílnou součástí Vánoc pro všechny.
Vánoční stromeček s dárky pod svými větvemi je symbolem štědrosti, lásky a naděje. Je to místo, kde se setkáváme s našimi blízkými a vytváříme si vzpomínky, které nám zůstanou navždy v srdci. Přeji vám všem krásné a kouzelné Vánoce plné radosti a pohody!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora