Analýza: Setkání velmocí by mohlo změnit geopolitické vztahy

Zdá se, že třístranné setkání ruského prezidenta Vladimira Putina, amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga je »naplánováno« na 18. a 19. listopadu, kdy by se mělo uskutečnit na okraj summitu APEC v čínském Šen-čenu. Taková schůzka by mohla vyvolat zásadní geopolitické změny.

Rusko sice nedávno odmítlo srovnávat případné jednání s novou Jaltskou konferencí, obecně se však předpokládá, že by mohlo významně ovlivnit další vývoj v řadě zásadních oblastí. Patří mezi ně válka na Ukrajině, situace kolem Íránu, obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Čínou i energetická bezpečnost.

Moskva už nyní zdůrazňuje, že program případného summitu by neměl být omezen na jediné téma. Podle ruské strany by měl zahrnovat širší okruh otázek, které se týkají všech tří mocností. Americký prezident přitom jako jednu z hlavních oblastí zmínil jaderné odzbrojení. Schůzka by však mohla přispět také k řešení napjatých situací v Perském zálivu, na širším Blízkém východě a na Ukrajině.

V souvislosti s ukrajinským konfliktem se již objevují informace o novém americkém návrhu na jeho ukončení. Ten má údajně počítat se vznikem demilitarizované zóny v Donbasu a s tím, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Kyjev by na oplátku mohl získat investiční podporu a perspektivu členství v Evropské unii.

Program summitu by neměl být omezen na jediné téma

Možný summit Putina, Trumpa a Si Ťin-pchinga na okraj jednání APEC by podle ruského náměstka ministra zahraničí Andreje Rudenka neměl být zaměřen pouze na jednu konkrétní oblast. Všechny tři země podle něj řeší řadu problémů, které mají pro každou z nich zásadní význam. Právě proto by měl program zahrnovat komplexní soubor témat.

Trump rovněž uvedl, že případné jednání na okraj summitu APEC považuje za důležité především z hlediska jaderného odzbrojení, nikoli pouze kvůli hledání řešení války na Ukrajině.

Pokud se schůzka skutečně uskuteční, ukrajinský konflikt se jí však pravděpodobně nevyhne. Významnou okolností by přitom byla nepřítomnost samotné Ukrajiny i evropských představitelů, pokud by se jednání odehrávalo výhradně mezi třemi prezidenty.

Co Spojené státy navrhují pro Ukrajinu? Ve hře je Donbas i Nord Stream

Americký mírový plán pro ukončení války na Ukrajině má podle informací, které zveřejnil časopis The Economist s odvoláním na ukrajinské představitele, počítat s vytvořením demilitarizované zóny v Donbasu a se zřeknutím se ukrajinských ambicí vstoupit do NATO.

Kyjev by podle těchto zpráv mohl výměnou získat investiční balíček a perspektivu vstupu do Evropské unie. Rusku by se naopak mohly otevřít možnosti uzavírání obchodních dohod se Spojenými státy, zmírnění sankcí a postupné normalizace politických vztahů s Washingtonem.

Dalším možným prvkem dohody je obnovení dodávek zemního plynu prostřednictvím plynovodu Nord Stream. Právě hospodářské výhody, které by Moskva mohla získat, však vyvolávají v Kyjevě obavy.

Ukrajinská strana se podle uvedených informací staví k návrhům obezřetně. Její hlavní pochybnost spočívá v tom, že Rusko by mohlo dosáhnout významných ekonomických a diplomatických ústupků, aniž by samo přistoupilo na zásadní kompromisy nezbytné pro dlouhodobě udržitelný mír. Za problematickou považuje také možnost, že by Moskva prodlužovala vyjednávání a současně usilovala o rušení sankcí a obnovu hospodářských vazeb se Spojenými státy.

Časopis The Economist popisuje současné období jako fázi příznivého diplomatického vývoje pro Vladimira Putina. Vedle obnovení kontaktů na nejvyšší úrovni mezi Moskvou a Washingtonem se podle těchto informací diskutuje také o dodávkách ruské ropy do Spojených států a o uvolnění některých ekonomických omezení.

Za těchto okolností by případné setkání Putina, Si Ťin-pchinga a Trumpa vyslalo Ukrajině i Evropě mimořádně silný politický signál.

Velmoci by mohly rozhodovat bez Evropy

Případný summit by mohl naznačit také návrat k modelu mezinárodní politiky, v němž nejmocnější státy řeší zásadní otázky přímo mezi sebou, často bez účasti menších zemí nebo regionálních uskupení.

Právě takový vývoj by mohl vyvolat vážné obavy v evropských metropolích. Pro Evropu by přitom nemusel být největším problémem ani tak samotný obsah případné dohody, jako spíše skutečnost, že by se o zásadních otázkách globální bezpečnosti jednalo bez jejího výraznějšího zastoupení.

Pokud by se na programu ocitly otázky Ukrajiny, sankcí, energetické bezpečnosti, vztahů mezi NATO a Ruskem, světové ekonomiky či obchodních sporů mezi Spojenými státy a Čínou, absence Evropské unie u jednacího stolu by měla značný symbolický význam.

Pro Berlín, Paříž i Brusel by bylo obzvlášť nepříjemné, kdyby vznikl dojem, že Evropa přestává být samostatným centrem politické moci a stává se spíše prostorem, o jehož budoucnosti rozhodují jiní.

To je jedna z největších obav spojených s případným sbližováním Washingtonu, Moskvy a Pekingu. I kdyby se žádná formální dohoda nepodařila uzavřít, samotná fotografie tří prezidentů při společném jednání by mohla posílit přesvědčení, že se těžiště světové diplomacie přesouvá mimo Evropu.

Největší diplomatický zisk by mohl připadnout Putinovi

Pro Vladimira Putina by případné uskutečnění takového summitu znamenalo významný diplomatický úspěch. Rusko by se znovu objevilo na nejvyšší úrovni světové politiky nikoli jako izolovaná země, ale jako jedna ze tří velmocí, bez nichž se podle tohoto scénáře neobejde řešení nejzávažnějších globálních problémů.

Pro Moskvu by to bylo důležité také z hlediska domácí politiky. Posílilo by to její argumentaci, že Západ nemůže Rusko jednoduše odsunout stranou, bez ohledu na rozsah ekonomického a diplomatického tlaku, který na něj vyvíjí.

Hlavní poselství by bylo jednoznačné: sankce a omezení vzájemných vztahů mohou pokračovat, Rusko však zůstává u jednacího stolu, pokud se rozhoduje o zásadních geopolitických otázkách.

Putin by mohl účast Donalda Trumpa na společné schůzce využít také jako důkaz, že snaha západních zemí o mezinárodní izolaci Ruska nepřinesla očekávané výsledky.

Si Ťin-pching by těžil z role hostitele

Pro čínského prezidenta Si Ťin-pchinga by měl případný summit mimořádný význam především symbolicky. Pokud by se setkání uskutečnilo v Číně, Peking by se mohl prezentovat jako jedno z hlavních center nové světové diplomacie.

Čína by tím zdůraznila nejen svou pozici ekonomické velmoci, ale také schopnost přivést k jednomu stolu amerického a ruského prezidenta. Její vedení dlouhodobě prosazuje představu multipolárního světa, v němž mezinárodní řád neurčují výhradně Spojené státy a západní instituce.

Setkání Putina, Si Ťin-pchinga a Trumpa v Šen-čenu by do této strategie dobře zapadalo. Peking by je mohl představit jako důkaz, že se těžiště globální moci posouvá směrem k Asii a že Čína není pouze konkurentem Spojených států, ale také nepostradatelným partnerem při řešení světových problémů.

Trump by riskoval, ale zároveň mohl získat

Pro Donalda Trumpa by účast na třístranném summitu představovala příležitost i značné politické riziko. Schůzka by odpovídala jeho stylu diplomacie, který sází na osobní jednání mezi nejvýznamnějšími světovými vůdci, výrazná setkání a snahu vystupovat jako prezident schopný jednat přímo i s nejmocnějšími protivníky Spojených států.

Trump by mohl summit prezentovat jako důkaz své schopnosti dostat ruského a čínského prezidenta k jednomu stolu a otevřít cestu k řešení zásadních sporů.

Na druhé straně by se však mohl ocitnout v situaci, kdy by proti němu stáli dva vůdci s úzce propojenými strategickými zájmy. Pokud by společné vystoupení vyvolalo dojem jednotného rusko-čínského postupu vůči Washingtonu, mohl by se původně zamýšlený komunikační úspěch proměnit ve vážnou strategickou komplikaci pro Bílý dům.

Ukrajina bude hlavním něpřítomným

Pokud by se summit uskutečnil a jeho účastníci by se zabývali válkou na Ukrajině, absence Kyjeva by pravděpodobně vyvolala zásadní politickou debatu. Pro Ukrajinu by bylo obzvlášť znepokojivé, kdyby o budoucnosti jejího území a bezpečnosti jednali Trump, Putin a Si Ťin-pching bez přímé účasti ukrajinských představitelů.

Takový scénář by mohl posílit obavy, že se o osudu země rozhoduje mezi velmocemi, zatímco samotný Kyjev nemá možnost přímo hájit své zájmy. Zároveň by znovu otevřel otázku, jakou roli mají při hledání mírového řešení hrát evropské státy.

Co se stalo v Petrohradu?

Zvláštní význam získává případný summit také v souvislosti s nedávnými kontakty Vladimira Putina s americkým vyjednavačem Stevem Witkoffem v Petrohradu. Někteří analytici tyto události interpretují jako možný začátek zásadního obratu ve válce na Ukrajině a v politické pozici prezidenta Volodymyra Zelenského.

Podle dostupných zpráv Witkoff předložil návrhy na urovnání konfliktu, které měly být dříve projednány v norském Oslu mezi zástupci Spojených států, Evropy a Ukrajiny. Rusko nyní mělo dostat prostor, aby se k těmto návrhům vyjádřilo.

Witkoff se následně vrátil do Osla, kde informoval Zelenského a jeho evropské podporovatele o výsledcích rozhovorů. Ukrajinský prezident poté odcestoval zpět do Kyjeva. Ještě předtím požádal mezinárodní partnery o další finanční pomoc ve výši 3,5 miliardy eur a další prostředky, které mají pokrýt očekávané výdaje a rozpočtové schodky do konce roku. Tyto peníze mají mimo jiné zajistit pokračování ukrajinského válečného úsilí.

Do vývoje se promítá také možnost dalšího trojstranného jednání, tentokrát mezi Putinem, Trumpem a Zelenským.

Před odjezdem z Osla poslal Zelenský novinářům, kteří ho doprovázeli, zvukovou zprávu. V ní informoval o jednáních Witkoffa v Petrohradu a uvedl, že další podrobnosti budou následovat. Za jeden z dalších cílů označil přiblížení mírového řešení a přípravu schůzky lídrů v třístranném formátu, který by zahrnoval Ukrajinu, Spojené státy a Rusko. V určité podobě by se do procesu podle něj měli zapojit také evropští partneři.

Kyjev podporuje americký návrh, který podle uvedených informací přijalo také Rusko, na co nejrychlejší uspořádání třístranného jednání na úrovni vyjednávacích týmů.

Zelenský přesný termín takové schůzky nezná, očekává však, že by se mohla uskutečnit nejpozději na začátku listopadu. Jejím deklarovaným cílem má být nalezení podoby míru, který bude pro Ukrajinu přijatelný.

V seznamu kroků potřebných k dosažení tohoto cíle ukrajinský prezident zmínil diplomacii až na posledním místě. Podle kritického pohledu na jeho vyjádření zůstává pro Kyjev zásadní především zajištění dalšího financování války, a to v objemu, který by byl ještě vyšší než původně plánovaný.

Ioannis Sideropulos

FOTO – Xinhua, AI