Amoniti jsou vyhynulí draví hlavonožci žijící v mořích od devonu do počátku třetihor, kdy postupně z oceánů a moří vymizeli. Do konce křídy jich vymřela naprostá většina, konec křídy přežilo jen několik málo druhů, které byly nalezeny např. v Dánsku, USA či ve Střední Asii. V mořských usazeninách se do dnešních dnů dochovaly schránky amonitů tvořené z uhličitanu vápenatého. Amoniti obvykle dosahovali velikosti v řádu několika centimetrů až desítek centimetrů. Největší nalezený exemplář měří 174,2 cm a pochází z křídy v USA.
Měkká těla amonitů byla chráněna pevnou schránkou vzdáleně podobnou dnešním loděnkám. Přes tuto podobnost, jsou amoniti více příbuzní s recentními chobotnicemi, sepiemi a olihněmi. Název »amonit« pochází ze spirálovitého tvaru schránky, která připomíná pevně stočené beraní rohy, zobrazované u egyptského boha Amona. Ne však všechny schránky amonitů jsou ploše vinuty (tzv. planispirálně), některé druhy však mají schránky téměř přímé (např. rod Baculites). Ještě jiné druhy mají schránky vinuté šroubovitě podobně jako někteří plži (např. rody Turrilites a Bostrychoceras). Schránky některých druhů jsou dokonce nejprve nevinuté, poté částečně vinuté a posléze v dospělosti přímé (např. rod Australiceras). Tyto částečně nebo zcela nevinuté tvary se začaly rozrůzňovat v období rané křídy a jsou známy jako heteromorfy.
Schránka amonitů se skládá z protokonchy (počáteční neboli zárodečná komůrka), fragmokonu, což jsou komůrky tvořící schránku, kromě té poslední, tzv. obývací komory, ve které živočich žil. Schránka je uvnitř rozdělena jednotlivými přepážkami na celou řadu samostatných komůrek, čímž se zásadně liší od ulit plžů. Jednotlivé komůrky byly navzájem propojeny úzkou sifonální trubicí, která je velmi úzká a prochází na vnějším obvodu schránky. Propojení komůrek mělo hydrostatickou funkci. Živočich obýval pouze poslední komůrku a ostatní byly vyplněny plynem a sloužily k nadnášení schránky.
V usazeninách našich moří jsou amoniti poměrně běžní tvorové. Objevili se u nás už v devonu a vymizeli u nás s koncem českého moře doby křídové. Tehdy se v něm pohybovali i skuteční amonití obři rodu Lewesiceras, z nichž největší byl Lewesiceras mantelli, jehož schránka dosahovala průměru až 130 cm. Jeho zkamenělé schránky byly nalezeny u nás v usazeninách křídového stupně turonu. Druhým největším druhem je Lewesiceras peramplus, který se také vyskytuje v turonu. Rod Lewesiceras je rodem velkých amonitů patřících do řádu Ammonitida a čeledi Pachydiscidae. Žili v pozdním období křídy, v cenomanu a turonu, v době před 99,6-89,3 miliony let. Tito amoniti byli dobrými a rychle se pohybujícími plavci a byli masožraví. Oba druhy Lewesiceras mantelli a Lewesiceras peramplus jsou si velmi podobní a jen odborník je dovede od sebe rozlišit. Druh Lewesiceras peramplus je omezen na spodní a střední turon, zatímco Lewesiceras mantelli se vyskytuje výhradně ve svrchním turonu. Tak i u nás žili v křídovém moři opravdoví obři.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora