Suché skály jsou národní přírodní památka a dominanta Maloskalska a Českého ráje vůbec. Z geomorfologického hlediska jsou Suché skály spolu s blízkým Panteonem součástí Ještědsko-kozákovského hřbetu. Tento krajinářsky velice atraktivní a v Čechách poměrně vzácný geomorfologický tvar skalní zdi je od roku 1956 chráněn a od roku 2000 má status národní přírodní památky. Suché skály se nacházejí v nejsevernějším výběžku katastrálního území Besedice, části obce Koberovy v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji.
Jak Suché skály vznikly? Ve svrchní křídě (asi před 100 miliony lety) zaplavilo, zatím naposledy, českou pánev mělké moře. Dvacet milionů let zde docházelo, v několika fázích, k ukládání mocných vrstev usazenin (pískovce, slínovce, slepence i jílovce). Ve starším období (mořský cenoman) se při okrajích pánve ukládaly slepence a pískovce, které byly později spojené pevným křemitým tmelem (Suché skály, Panteon, Frýdštejn). V mladším období (coniak) usazené pískovce mají méně pevný tmel (Hruboskalsko, Skály na Mužském, či Prachovské skály). Při alpínském vrásnění došlo k pohybům podél lužického zlomu. V oblasti Malé Skály byly vyzdvižené spodní vrstvy perucko-korycanského souvrství, dále tektonicky rozlámány a vztyčeny do polohy rozeklané skalní zdi. Vztyčená, až překocená, kra tvoří jediný skalní hřeben, který na pravém břehu Jizery pokračuje Vranovským hřebenem směrem k Frýdštejnu. Šířka báze hřebene je okolo 80 metrů. Skalní hřeben Suchých skal je asi 1000 m dlouhý. Jihozápadní stěny jsou ve střední části hřebene vysoké 40–80 m a severovýchodní stěny 10–30 m.
Pískovce jsou vesměs hrubozrnné, místy přecházejí až do slepenců. Vrstevní plochy jsou subvertikální, vyvlečené při hlavní poruše zóny Lužického zlomu. Zlomové plochy jsou různě silicifikované a proželezené. Významný je výskyt unikátních tektonických zrcadel, přítomná jsou silně silicifikovaná tektonická žebra a hustá síť křemenných žilek.
Suchým skalám se také říká Kantorovy varhany. O tomto názvu koluje tato pověst: V nedalekém Železném Brodu žil kantor, co hrával na kůru v kostele a velmi toužil po varhanách, které kostel neměl a kantor se jich nemohl domoci ani u církevní a ani u světské vrchnosti. A tak jednou, bylo to na Štědrý večer, místo do kostela zamířil k Suchým skalám. Na kůr nepřišel a tak se ho vypravili lidé hledat. Hledali ho, hledali, až ho našli u skal. Mezi skalami se proháněl vítr a skály tím větrem zněly a kantor k tomu hrál na housle koledy. A od té doby se Suchým skalám říká také Kantorovy varhany.
Václav Ziegler
Diskuze je uzavřena.