A jsme v křídě, někdy před 89 miliony lety. Tehdy v celé severní polovině Čech a severozápadní Moravě se rozkládalo moře české křídové pánve. Moře tzv. mělké, něco kolem 200 m hluboké a relativně teplé. Koupat by se v něm určitě dalo, i pláže byly kolem. A bylo v něm spousta života. Mezi spodním coniakem až spodním santonem (interval 89 – 84 milionů let) docházelo k usazování vrstev březenského a před koncem moře v Čechách i merboltického souvrství. Materiál ale nebyl všude stejný, my geologové říkáme, že souvrství jsou faciálně silně rozrůzněné díky zrychlenému poklesu pánve. Značný rozsah mají kvádrové pískovce skalních měst, zastoupena jsou také přechodní mělkovodní vápnité jílovce a slínovce, a východní a severovýchodní okraj pánve je tvořen »flyšovou« formací jemnozrnných vápnitých pískovců, které se usazovaly za mořských bouří. Na konci santonu dochází k definitivnímu ústupu moře.
Typickými mořskými živočichy té doby byly hlavně dnes již dávno vymřelí amoniti. Amoniti patří mezi hlavonožce, jako jsou dnes chobotnice či hlubokomořské krakatice, a svou početností, značným geografickým rozšířením a citlivostí na změny vnějších podmínek představují jedny z nejdůležitějších zkamenělin křídového období. Na rozdíl od dnešních hlavonožců měli amoniti vápnitou schránku. Schránka amonitů je v podstatě kuželovitá a u většiny druhů v rovině stočená (tzv. planispirální). Řidčeji se vyskytují schránky šroubovité, přímé či různě stočené až pokroucené. Říkáme jim excentrické či aberrantní. Takové se vyskytovaly právě u rodů a druhů vyskytujících se v březenském souvrství. Typickými rody jsou například Scaphites či Hyphantoceras. Právě druh Hyphantoceras reussianum, jenž dostal své druhové jméno ma počest vynikajícího rakouského paleontologa A. E. Reusse, se toto společenstvo označuje jako »reussianová fauna«. Ta se vyskytuje po celé Evropě a střední Asii. Charakterizuje ji roztáčení schráněk amonitů a jejich přechod na život při mořském dně, který přišel s rychlým nástupem kostnatých ryb a žraloků, kteří se jimi živili.
Tak samotný Hyphantoceras reussianum se svou šroubovitě až nepravidelně volně vinutou schránkou s hustými, slabými a mírně šikmými žebry, od velikosti od dvou zhruba do pěti cm, je toho dokladem. Dalším příkladem jsou Scaphites geinitzi či Scaphites aurites, který má schránku z počátku planispirálně vinutou, ale pak narovnanou a nakonec hákovitě zakončenou. Rod Baculites měl pak schránku rovnou. Na některých nalezištích naší křídové fauny se vyskytuje poměrně hojně.
Amoniti byli v českém moři doby křídové vůbec velmi hojní a my se s některými druhy a rody ještě setkáme.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora