Často občané mluví o tom, jak zajistit sebe a svou rodinu tak, aby měli své bezpečí, své jistoty. Nejde přitom jen o bezpečnost v užším slova smyslu, že je nikdo neokrade nebo nepřepadne jejich děti či je samotné, když jdou po ulici, ale i o to, jestli budou mít dost prostředků na jídlo, bydlení, oblečení na provoz domácnosti, tedy na zaplacení elektřiny, vody, tepla a dalších nejnutnějších věcí. Bezpečnost v širším smyslu.
Z toho vyplývá, že občany zajímá nejen současná, ale budoucí cena potravin, energie, která je u nás nejdražší v Evropě, ale i dalších pro život nezbytných věcí. Mluví se zde o potravinové bezpečnosti a to z obavy, že obchodní řetězce při nízkém odchovu u nás např. prasat zdraží vepřové maso, že je vysoká cena vajec anebo je jich úplný nedostatek, že se neustále zvyšuje cena cukru, když cukrové řepy už dlouho nepěstujeme tolik jako v minulosti, že brambory jsou neúměrně drahé apod. Stejně se mluví o energetické bezpečnosti, co budeme dělat, když ČR se stane zemí, která místo vývozu bude muset elektrickou energii dovážet, protože se významně opozdila výstavba nových zdrojů, jako dostavba Dukovan nebo výstavba 3 a 4. bloku Temelína, a alternativní zdroje takové výpadky nemohou nahradit. To vše jsou zásadní chyby minulých vlád, které nebyly schopny zajistit plánovaný udržitelný rozvoj.
Bezpečnost občanů má tedy mnoho podob a to vysvětluje i titulek této úvahy. U nás v Jihočeském kraji budeme projednávat Zásady územního rozvoje a vzhledem k tomu, jak jsem uvedl výše, že se asi v nejbližší době nedočkáme 3. a 4. bloku JETE, budou se tyto zásady také týkat zemědělské půdy.
Ochrana zemědělského půdního fondu je velmi omezena proti období před rokem 1990, ale stále existuje zákon na jeho ochranu. Jde o zákon č. 334 z roku 1992, který byl za těch 32 let 7x novelizován, naposled letos zákonem č. 183/2024. Proč o tom píšu. Máme, totiž hodně smutnou zkušenost z let vlády M. Topolánka, která pod podivným působením tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka spustila u nás proces výstavby alternativních zdrojů, zejména fotovoltaických elektráren, právě na úkor zemědělské půdy. Dopady na státní rozpočet byly katastrofální a pociťujeme je dodnes. Na to musela následující tzv. úřednická Fischerova vláda předložit a parlament schválil první novelu 402/2010 Sb., která přinesla první omezení té hrůzy, kterou to tehdy přineslo.
To, co píšu, neznamená, že bych snad byl proti alternativním zdrojům energie, naopak jako příspěvek k velkým stabilním zdrojům jistě mohou pomoci řešit stále větší požadavky na dodávky elektrické energie pro průmysl, zemědělství, nemocnice, školy, obchody i domácnosti. Prostě bez elektřiny se neobejdeme. Ale musíme se poučit z chyb, které tehdy rozhodnutí vlády a zákon samotný vyvolaly, nesmíme připustit výstavbu na úkor zemědělského půdního fondu. Nechť vznikají další zdroje, ale na střechách budov nebo na jejich obvodových zdech s využitím současných technologií a poznatků vědy a výzkumu. Nemyslím, že máme vyrábět další »energobarony«, kteří své investice, jako tomu byl tenkrát, řešili na úkor státního rozpočtu a omezovat zemědělskou výrobu. Je nutné se těmito zásadami podrobně zabývat a nepřipustit opakování starých chyb.
JUDr. Vojtěch Filip, zastupitel Jihočeského kraje